Teologie sociální
teologie sociální – souhrnné označení křesťanských teologických reflexí soc. problémů, příp. spec. odvětví teologie (teologie práce, politiky, revoluce, teologie osvobození, míru apod.). Pojem t.s. pronikl do oblasti teologického myšlení po 2. svět. válce a začal být šířeji uplatňován v 50. l. V 19. st. mu zhruba odpovídá termín křesťanská sociální etika. Jako samostatný teologický obor se t.s. etablovala nedávno a dodnes není shody v tom, je-li oddělena oprávněně. Někdy bývá t.s. definována jako „teorie sociální praxe církve“ (A. Ebertová). H. D. Wendland v díle Die Kirche in der modernen Gesellschaft (1958) užívá pojem t.s. pro teologii společnosti a s-gii církve. Vznik a rozpracování t.s. jako konkretizace a částečně též kritiky tradičního křesťanského soc. učení (sociální nauky církve) se často jeví i jako pokusy o odpověď na sociokult. izolaci a sekularizaci křesťanství, vedoucí k vážné krizi celého církevněnáb. komplexu. Mezi motivy rozvoje soc.-teologických úvah, koncepcí a studií se uplatňuje úsilí o zvýšení prestiže a účinnosti evangelijních principů tváří v tvář neduhům „překapitalizovaného“ hospodářství. Církevněnáb. modely soc. apologetiky jsou nezřídka podrobovány kritice z hlediska demokr. a levicově profilovaných tzv. genitivních teologií, obzvl. teologie osvobození a teologie beztřídní společnosti, jakož i hnutí vystupujících pod heslem „křesťané za socialismus“.
V průběhu 60. l. přesouvají soc. teologové a církevní činitelé těžiště pozornosti na konceptualizaci a vypracování vlastní křesťanské alternativy řešení sociální otázky, příp. různých jejích aspektů. V protikladu k bohostředné ontoteologické tradici severoatlantického křesťanského myšlení se dostává do ohniska t.s. „svět člověka“ a „hodnoty na horizontále“; nikoli jen „svatý svět“, ale reálný svět v celé své soc. (třídní) protikladnosti a rozpornosti, bídě a utrpení. V t.s. je znovu a s novou naléhavostí nastolen problém teodiceje, prohlubující skeptická uvažování teologů o „smrti boha“. Sociálno vstupuje často do prvního plánu teologických aktivit a v některých případech se teologie přeměňuje v „socioteismus“. V odborné literatuře náb. provenience se objevuje téma „sociální kontextualizace“ teologie. Nicméně ani nonkonformní pojetí, vytlačující a nahrazující tradiční podoby křesťanského myšlení, se nechtějí zpronevěřit odkazu klasické teologie. Teologie jako „věda o Bohu“ nemá být prostě zrušena, avšak jejím předmětem nemůže již údajně zůstat pouze „zjevený Bůh“; do tematického pole jejího zájmu mají být začleněny i záležitosti dříve přezírané jako „světsky pokleslé“. Společnou bází soc. profilovaných teologií je zaměření na praxi, jež bývá v některých případech spojována především s bojem za soc. osvobození (v nár. a třídním smyslu).
Problém spol. praxe představuje jeden z klíčových bodů ve sporech o předmět, funkce a perspektivy křesťanské teologie. V různosti jejích koncepcí se objevuje nonkonformní hodnocení praxe jako východiska a kritéria teologických soudů. Myšlenka primátu ortopraxe před ortodoxií se v té či oné podobě vyskytuje ve spisech E. Schillebeeckxe, G. Gutiérreze, L. Boffa, J. Sorbina, R. A. Alvese, G. M. Osthathiose aj. Vyzvedáno je křesťanské zohlednění a ohodnocování důležitosti globálních problémů lidstva. V tematickém záběru t.s. se objevují problémy nerovnoměrně rozvinutého světa polit.-vojenského, ekon. a kult. polycentrismu, technol.-průmyslové kultury a civilizace, včetně možného zničení přír. prostředí a sebezničení lidstva v důsledku jaderného „přezbrojení“, vyhrocených soc. antagonismů, obav z budoucnosti a snahy o zabezpečení budoucnosti, které mají odlišnou povahu v průmyslově vyspělých společnostech a zemích „třetího světa“. Pro t.s. je charakteristické posilování vazeb na humanitní vědy – politologii, národohospodářství, soc. antropologii, psychologii a s-gii. Pozornost je přitom upřena nejen k poznatkovému a informativnímu fondu, ale i k otázkám spol.-vědních teorií a k záležitostem metodologie. V některých koncepcích t.s. jsou uplatňovány induktivní postupy kladoucí důraz na socioekon. a kult. fakta a je jim dávána přednost před jednostrannou dedukcí ze „zjevných obsahů“ náb. víry.
social theology théologie sociale soziale Theologie teologia sociale
Literatura: Dobiáš, F. M.: Úvod do sociální teologie. Praha 1971; Ebertová, A.: Úvod do sociální teologie. Praha 1967; Küng, H. – Tracy, D.: Theologie wohin? Auf dem Weg zu einem neuen Paradigma. Zürich, Köln, Gütersloh 1984; Molitor, B.: Etika hospodářství. Praha 1996; Osthathios, M. G.: Theology of a Classless Society. London 1979; Peschke, K. H.: Hospodářství ve světě křesťanské víry. Praha 1996; Spieker, M.: Sociální stát a jeho krize. Praha 1996.