Teorie konvergence

teorie konvergence – (z lat. convergentia = směřování, sklon, sbíhavost) – teorie postavená na termínu konvergence, známém z přír. věd. (biologie, geometrie, očního lékařství atd.), který obecně znamená přibližování, sbližování, sbíhání se v jednom bodě (je to opak divergence). V oblasti humanitních věd se pojem konvergence používal původně v jazykovědě jako výraz pro sbližování jazyků v jejich vývoji. V 50. l. 20. st. se začal tento pojem používat v ekonomii, politologii a s-gii a také v publicistice v souvislosti s teoriemi industriální společnosti. Náznaky t.k. se však objevovaly již ve 30. l. (i v Československu) v souvislosti s hosp. dirigismem a představami, že růst zbrojení a náročnost vojenské organizace vytvářejí podmínky pro překonání kult., ideol. i polit. odlišnosti. Za 2. svět. války byla v praxi prokázána možnost polit., vojenské i hosp. spolupráce zemí s velmi odlišným spol. zřízením. První význ. koncepci blízkou t.k. vytvořil v r. 1944 P. A. Sorokin, který v knize USA and Russia akcentoval řadu geogr., kult. i velmocenských podobností těchto států. Novodobé t.k. vznikaly především pod vlivem J. K. Galbraitha, R. Arona, W. Buckinghama, J. Tinbergena, A. Rapoporta, M. Duvergera. Vycházely z toho, že ve vývoji po 2. svět. válce lze v klasických průmyslových společnostech i nových social. industriálních zemích zaznamenat procesy, které mají shodný – konvergentní charakter, že se tyto země v mnohém podobají a sbližují přes zachování řady odlišných rysů. Poukazovaly např. na shodné zdůrazňování tech. báze, rostoucí význam tech. a manažerských kádrů, zeslabování role vlastnictví apod. J. K. Galbraith mluví vysloveně o konvergenci mezi industriálními systémy na bázi imperativů technologie a organizace, ne tedy ideologie, jejíž význam je potlačován.

Podle t.k. rozdíly přetrvávající v polit. oblasti měly ustupovat s rostoucím významem technologie a řízení, kap. země měly přijímat postupně prvky plánování a naopak social. země prvky tržního hospodářství. V souvislosti s prosazováním politiky mírového soužití měly t.k. smiřující ráz. Ale např. R. Aron psal o industriální společnosti záp. typu reprezentované USA a vých. typu představované SSSR a nepřikláněl se jednoznačně ke konvergenci (mluvil spíše o její možnosti či tendenci). M. Duverger zavrhuje jak kom. socialismus, tak klasický kapitalismus. P. A. Sorokin na závěr svého života předpokládal sbližování am. kapitalismu a sov. socialismu na základě koncepce střídání kulturních typů. V důsledku konvergence měl podle něho vzniknout nový smíšený sociokult. typ. I podle Sorokina tedy budoucnost nepatřila ani am. kapitalismu, ani sov. komunismu. U autorů spjatých se social. stranami reformistického typu byl příklon k t.k. motivován hledáním „třetí cesty“ mezi kapitalismem a socialismem. V 70. a 80. l. se začaly objevovat t.k. zdůrazňující podobnost kap. i social. zemí v růstu negativních ekologických jevů, zločinnosti, toxikomanie apod. V období nárůstu vlivů neokonzervatismu v kap. zemích ustoupily t.k. do pozadí. Podle marx. teoretiků t.k. ignorovaly kvalitativní odlišnosti socialismu a kapitalismu, oslabovaly třídní přístup, podporovaly revizionismus, i když konstatování shodných rysů mezi oběma systémy byl přiznáván reálný základ, stejně jako příspěvku pro mírové soužití obou systémů.

convergence theory, theory of convergence théorie de la convergence Konvergenztheorie teoria della convergenza

Literatura: Meisner, H.: Teorie konvergence a realita. Praha 1975; Súčasné buržoázne teórie o splývaní kapitalizmu a socializmu. Bratislava 1971.

Eduard Urbánek


Viz též heslo společnost industriálníPetruskových Společnostech (2006)