https://encyklopedie.soc.cas.cz/core/index.php?title=Teorie_moci&feed=atom&action=historyTeorie moci - Historie editací2024-03-29T10:44:03ZHistorie editací této stránkyMediaWiki 1.31.1https://encyklopedie.soc.cas.cz/core/index.php?title=Teorie_moci&diff=8594&oldid=prevZRN v 8. 3. 2018, 13:312018-03-08T13:31:12Z<p></p>
<table class="diff diff-contentalign-left" data-mw="interface">
<col class="diff-marker" />
<col class="diff-content" />
<col class="diff-marker" />
<col class="diff-content" />
<tr class="diff-title" lang="cs">
<td colspan="2" style="background-color: #fff; color: #222; text-align: center;">← Starší verze</td>
<td colspan="2" style="background-color: #fff; color: #222; text-align: center;">Verze z 8. 3. 2018, 13:31</td>
</tr><tr><td colspan="2" class="diff-lineno" id="mw-diff-left-l1" >Řádek 1:</td>
<td colspan="2" class="diff-lineno">Řádek 1:</td></tr>
<tr><td class='diff-marker'>−</td><td style="color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div><span id="entry">teorie moci</span> – teorie, resp. koncepce, které jsou součástí všech význ. s-gických paradigmat, protože [[moc]] je základním tématem studia vzniku [[společnost moderní|moderní společnosti]] (a tedy i sociologie jako vědy reflektující završení tohoto procesu). Lze rozlišit 3 období tvorby ''t.m.'': ''1.'' V protosociologických diskusích o spol. smlouvě, polit. revolucích (zvl. fr. z l. 1789–1848) a charakteru moderního státu jde o poznání toho, že přestaly platit osobní pansko-poddanské vztahy, legitimní moc jedince nad jedincem byla nahrazena představou o moci celé společnosti nad jedinci, která jim měla zároveň garantovat svobodu. Podle ''J.<del class="diffchange diffchange-inline"> Lockea</del>'' přirozené zákony implikují moc jako fenomén neabsolutní a nearbitrární, předpokládají, že ji jedinci vkládají do rukou [[společnost občanská|občanské společnosti]] dobrovolným souhlasem, smlouvou. Podle ''Th. Hobbese'' je moc delegována společností na suveréna, aby ji ochránil. ''J. J. Rousseau'' vidí moc ztělesněnou v lidu, v jeho obecné vůli, z níž prýští občanský stav a suverenita státu, vylučující prosazování partikulárních zájmů. V předsociologickém období byla reflektována i úskalí procesu přechodu od osobní k nadosobní moci. Podle ''I. Kanta'' přímá demokracie vede k despocii, ''Tocqueville'' se domníval, že „revoluční občanství“ je příčinou zkaženosti národa, ''G. W. F. Hegel'' chtěl, aby osobnost byla podřízena mravnosti celku – státu, který není dán libovolným aktem smlouvy, ale vnitřní nutností.</div></td><td class='diff-marker'>+</td><td style="color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div><span id="entry">teorie moci</span> – teorie, resp. koncepce, které jsou součástí všech význ. s-gických paradigmat, protože [[moc]] je základním tématem studia vzniku [[společnost moderní|moderní společnosti]] (a tedy i sociologie jako vědy reflektující završení tohoto procesu). Lze rozlišit 3 období tvorby ''t.m.'': ''1.'' V protosociologických diskusích o spol. smlouvě, polit. revolucích (zvl. fr. z l. 1789–1848) a charakteru moderního státu jde o poznání toho, že přestaly platit osobní pansko-poddanské vztahy, legitimní moc jedince nad jedincem byla nahrazena představou o moci celé společnosti nad jedinci, která jim měla zároveň garantovat svobodu. Podle ''J.<ins class="diffchange diffchange-inline"> Locka</ins>'' přirozené zákony implikují moc jako fenomén neabsolutní a nearbitrární, předpokládají, že ji jedinci vkládají do rukou [[společnost občanská|občanské společnosti]] dobrovolným souhlasem, smlouvou. Podle ''Th. Hobbese'' je moc delegována společností na suveréna, aby ji ochránil. ''J. J. Rousseau'' vidí moc ztělesněnou v lidu, v jeho obecné vůli, z níž prýští občanský stav a suverenita státu, vylučující prosazování partikulárních zájmů. V předsociologickém období byla reflektována i úskalí procesu přechodu od osobní k nadosobní moci. Podle ''I. Kanta'' přímá demokracie vede k despocii, ''Tocqueville'' se domníval, že „revoluční občanství“ je příčinou zkaženosti národa, ''G. W. F. Hegel'' chtěl, aby osobnost byla podřízena mravnosti celku – státu, který není dán libovolným aktem smlouvy, ale vnitřní nutností.</div></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>''2.'' Klasická s-gie reflektuje vznik moderní společnosti a v ní působící moci věcněji a kritičtěji v perspektivě hosp., náb., právní a politické. Podle ''K. Marxe'' nadosobní a neovlivnitelnou mocí jsou manipulováni jak držitelé třídního panství, tak ti, kteří mu podléhají, a všichni pak podléhají zvěcňující logice oběhu zboží, což původně neměli v úmyslu (třídní boj je ovšem pozitivním mocenským konfliktem, který tento nutný a krizový stav lidské civilizace v budoucnu zruší). ''M. Weber'' naproti tomu vykládá moc z perspektivy osobní, tj. z perspektivy ''sociálního jednání'' jako šanci jednajícího prosadit svou vůli i proti vůli ostatních. Výkon moci je podle něho podřízen účelové racionalitě; doprovodným pojmem je [[panství]] coby připravenost poslechnout na rozkaz. ''É. Durkheim'' chápe moc jako fenomén ryze nadosobní, kterým uplatňuje společnost jako kvalita sui generis svůj řád na jednotlivce. Nástrojem moci je [[fakt sociální|sociální fakt]] jako vnější tlak vůči individ. projevu a vědomí. ''Morální řád'' zajišťuje fungování společnosti, pro niž je konflikt zvl. v podobě třídního boje krizí, zhoubou, anomií. ''V. Pareto'' považoval za důležité, že mocí disponují jedinci vybavení k tomu iracionálními vlastnostmi, ale záleží na vlastnostech spol. systému, které to aktuálně jsou. Někdy se vyskytují vnitřní tendence daný řád měnit (kombinační instinkty), někdy naopak tendence udržovat daný stav (rezidua stálosti agregátů). Ti, kdo tvoří moc, jsou sjednocení v [[elita|elitu]] a prosazují ji konfliktem s potenciální protielitou (charakter spol. systému podmiňuje dobu, kdy je elita vystřídána).</div></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>''2.'' Klasická s-gie reflektuje vznik moderní společnosti a v ní působící moci věcněji a kritičtěji v perspektivě hosp., náb., právní a politické. Podle ''K. Marxe'' nadosobní a neovlivnitelnou mocí jsou manipulováni jak držitelé třídního panství, tak ti, kteří mu podléhají, a všichni pak podléhají zvěcňující logice oběhu zboží, což původně neměli v úmyslu (třídní boj je ovšem pozitivním mocenským konfliktem, který tento nutný a krizový stav lidské civilizace v budoucnu zruší). ''M. Weber'' naproti tomu vykládá moc z perspektivy osobní, tj. z perspektivy ''sociálního jednání'' jako šanci jednajícího prosadit svou vůli i proti vůli ostatních. Výkon moci je podle něho podřízen účelové racionalitě; doprovodným pojmem je [[panství]] coby připravenost poslechnout na rozkaz. ''É. Durkheim'' chápe moc jako fenomén ryze nadosobní, kterým uplatňuje společnost jako kvalita sui generis svůj řád na jednotlivce. Nástrojem moci je [[fakt sociální|sociální fakt]] jako vnější tlak vůči individ. projevu a vědomí. ''Morální řád'' zajišťuje fungování společnosti, pro niž je konflikt zvl. v podobě třídního boje krizí, zhoubou, anomií. ''V. Pareto'' považoval za důležité, že mocí disponují jedinci vybavení k tomu iracionálními vlastnostmi, ale záleží na vlastnostech spol. systému, které to aktuálně jsou. Někdy se vyskytují vnitřní tendence daný řád měnit (kombinační instinkty), někdy naopak tendence udržovat daný stav (rezidua stálosti agregátů). Ti, kdo tvoří moc, jsou sjednocení v [[elita|elitu]] a prosazují ji konfliktem s potenciální protielitou (charakter spol. systému podmiňuje dobu, kdy je elita vystřídána).</div></td></tr>
</table>ZRNhttps://encyklopedie.soc.cas.cz/core/index.php?title=Teorie_moci&diff=8171&oldid=prevJD: odstraněny úhlové závorky2017-12-25T19:06:14Z<p>odstraněny úhlové závorky</p>
<table class="diff diff-contentalign-left" data-mw="interface">
<col class="diff-marker" />
<col class="diff-content" />
<col class="diff-marker" />
<col class="diff-content" />
<tr class="diff-title" lang="cs">
<td colspan="2" style="background-color: #fff; color: #222; text-align: center;">← Starší verze</td>
<td colspan="2" style="background-color: #fff; color: #222; text-align: center;">Verze z 25. 12. 2017, 19:06</td>
</tr><tr><td colspan="2" class="diff-lineno" id="mw-diff-left-l1" >Řádek 1:</td>
<td colspan="2" class="diff-lineno">Řádek 1:</td></tr>
<tr><td class='diff-marker'>−</td><td style="color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div><span id="entry">teorie moci</span> – teorie, resp. koncepce, které jsou součástí všech význ. s-gických paradigmat, protože [[moc]] je základním tématem studia vzniku [[společnost moderní|moderní společnosti]] (a tedy i sociologie jako vědy reflektující završení tohoto procesu). Lze rozlišit 3 období tvorby ''t.m.'' <del class="diffchange diffchange-inline"><</del>1.<del class="diffchange diffchange-inline">> </del>V protosociologických diskusích o spol. smlouvě, polit. revolucích (zvl. fr. z l. 1789–1848) a charakteru moderního státu jde o poznání toho, že přestaly platit osobní pansko-poddanské vztahy, legitimní moc jedince nad jedincem byla nahrazena představou o moci celé společnosti nad jedinci, která jim měla zároveň garantovat svobodu. Podle ''J. Lockea'' přirozené zákony implikují moc jako fenomén neabsolutní a nearbitrární, předpokládají, že ji jedinci vkládají do rukou [[společnost občanská|občanské společnosti]] dobrovolným souhlasem, smlouvou. Podle ''Th. Hobbese'' je moc delegována společností na suveréna, aby ji ochránil. ''J. J. Rousseau'' vidí moc ztělesněnou v lidu, v jeho obecné vůli, z níž prýští občanský stav a suverenita státu, vylučující prosazování partikulárních zájmů. V předsociologickém období byla reflektována i úskalí procesu přechodu od osobní k nadosobní moci. Podle ''I. Kanta'' přímá demokracie vede k despocii, ''Tocqueville'' se domníval, že „revoluční občanství“ je příčinou zkaženosti národa, ''G. W. F. Hegel'' chtěl, aby osobnost byla podřízena mravnosti celku – státu, který není dán libovolným aktem smlouvy, ale vnitřní nutností.</div></td><td class='diff-marker'>+</td><td style="color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div><span id="entry">teorie moci</span> – teorie, resp. koncepce, které jsou součástí všech význ. s-gických paradigmat, protože [[moc]] je základním tématem studia vzniku [[společnost moderní|moderní společnosti]] (a tedy i sociologie jako vědy reflektující završení tohoto procesu). Lze rozlišit 3 období tvorby ''t.m.''<ins class="diffchange diffchange-inline">: ''</ins>1.<ins class="diffchange diffchange-inline">'' </ins>V protosociologických diskusích o spol. smlouvě, polit. revolucích (zvl. fr. z l. 1789–1848) a charakteru moderního státu jde o poznání toho, že přestaly platit osobní pansko-poddanské vztahy, legitimní moc jedince nad jedincem byla nahrazena představou o moci celé společnosti nad jedinci, která jim měla zároveň garantovat svobodu. Podle ''J. Lockea'' přirozené zákony implikují moc jako fenomén neabsolutní a nearbitrární, předpokládají, že ji jedinci vkládají do rukou [[společnost občanská|občanské společnosti]] dobrovolným souhlasem, smlouvou. Podle ''Th. Hobbese'' je moc delegována společností na suveréna, aby ji ochránil. ''J. J. Rousseau'' vidí moc ztělesněnou v lidu, v jeho obecné vůli, z níž prýští občanský stav a suverenita státu, vylučující prosazování partikulárních zájmů. V předsociologickém období byla reflektována i úskalí procesu přechodu od osobní k nadosobní moci. Podle ''I. Kanta'' přímá demokracie vede k despocii, ''Tocqueville'' se domníval, že „revoluční občanství“ je příčinou zkaženosti národa, ''G. W. F. Hegel'' chtěl, aby osobnost byla podřízena mravnosti celku – státu, který není dán libovolným aktem smlouvy, ale vnitřní nutností.</div></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>''2.'' Klasická s-gie reflektuje vznik moderní společnosti a v ní působící moci věcněji a kritičtěji v perspektivě hosp., náb., právní a politické. Podle ''K. Marxe'' nadosobní a neovlivnitelnou mocí jsou manipulováni jak držitelé třídního panství, tak ti, kteří mu podléhají, a všichni pak podléhají zvěcňující logice oběhu zboží, což původně neměli v úmyslu (třídní boj je ovšem pozitivním mocenským konfliktem, který tento nutný a krizový stav lidské civilizace v budoucnu zruší). ''M. Weber'' naproti tomu vykládá moc z perspektivy osobní, tj. z perspektivy ''sociálního jednání'' jako šanci jednajícího prosadit svou vůli i proti vůli ostatních. Výkon moci je podle něho podřízen účelové racionalitě; doprovodným pojmem je [[panství]] coby připravenost poslechnout na rozkaz. ''É. Durkheim'' chápe moc jako fenomén ryze nadosobní, kterým uplatňuje společnost jako kvalita sui generis svůj řád na jednotlivce. Nástrojem moci je [[fakt sociální|sociální fakt]] jako vnější tlak vůči individ. projevu a vědomí. ''Morální řád'' zajišťuje fungování společnosti, pro niž je konflikt zvl. v podobě třídního boje krizí, zhoubou, anomií. ''V. Pareto'' považoval za důležité, že mocí disponují jedinci vybavení k tomu iracionálními vlastnostmi, ale záleží na vlastnostech spol. systému, které to aktuálně jsou. Někdy se vyskytují vnitřní tendence daný řád měnit (kombinační instinkty), někdy naopak tendence udržovat daný stav (rezidua stálosti agregátů). Ti, kdo tvoří moc, jsou sjednocení v [[elita|elitu]] a prosazují ji konfliktem s potenciální protielitou (charakter spol. systému podmiňuje dobu, kdy je elita vystřídána).</div></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>''2.'' Klasická s-gie reflektuje vznik moderní společnosti a v ní působící moci věcněji a kritičtěji v perspektivě hosp., náb., právní a politické. Podle ''K. Marxe'' nadosobní a neovlivnitelnou mocí jsou manipulováni jak držitelé třídního panství, tak ti, kteří mu podléhají, a všichni pak podléhají zvěcňující logice oběhu zboží, což původně neměli v úmyslu (třídní boj je ovšem pozitivním mocenským konfliktem, který tento nutný a krizový stav lidské civilizace v budoucnu zruší). ''M. Weber'' naproti tomu vykládá moc z perspektivy osobní, tj. z perspektivy ''sociálního jednání'' jako šanci jednajícího prosadit svou vůli i proti vůli ostatních. Výkon moci je podle něho podřízen účelové racionalitě; doprovodným pojmem je [[panství]] coby připravenost poslechnout na rozkaz. ''É. Durkheim'' chápe moc jako fenomén ryze nadosobní, kterým uplatňuje společnost jako kvalita sui generis svůj řád na jednotlivce. Nástrojem moci je [[fakt sociální|sociální fakt]] jako vnější tlak vůči individ. projevu a vědomí. ''Morální řád'' zajišťuje fungování společnosti, pro niž je konflikt zvl. v podobě třídního boje krizí, zhoubou, anomií. ''V. Pareto'' považoval za důležité, že mocí disponují jedinci vybavení k tomu iracionálními vlastnostmi, ale záleží na vlastnostech spol. systému, které to aktuálně jsou. Někdy se vyskytují vnitřní tendence daný řád měnit (kombinační instinkty), někdy naopak tendence udržovat daný stav (rezidua stálosti agregátů). Ti, kdo tvoří moc, jsou sjednocení v [[elita|elitu]] a prosazují ji konfliktem s potenciální protielitou (charakter spol. systému podmiňuje dobu, kdy je elita vystřídána).</div></td></tr>
</table>JDhttps://encyklopedie.soc.cas.cz/core/index.php?title=Teorie_moci&diff=7402&oldid=prevAdmin: finalizován tvar zápisu autorů hesel2017-12-11T16:03:51Z<p>finalizován tvar zápisu autorů hesel</p>
<table class="diff diff-contentalign-left" data-mw="interface">
<col class="diff-marker" />
<col class="diff-content" />
<col class="diff-marker" />
<col class="diff-content" />
<tr class="diff-title" lang="cs">
<td colspan="2" style="background-color: #fff; color: #222; text-align: center;">← Starší verze</td>
<td colspan="2" style="background-color: #fff; color: #222; text-align: center;">Verze z 11. 12. 2017, 16:03</td>
</tr><tr><td colspan="2" class="diff-lineno" id="mw-diff-left-l12" >Řádek 12:</td>
<td colspan="2" class="diff-lineno">Řádek 12:</td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div></div></div></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div></div></div></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'>−</td><td style="color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #ffe49c; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div><del class="diffchange diffchange-inline">-- </del>''[[:Kategorie:Aut: Müller Vladimír|Vladimír Müller]]''<br /></div></td><td class='diff-marker'>+</td><td style="color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #a3d3ff; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>''[[:Kategorie:Aut: Müller Vladimír|Vladimír Müller]]''<br /></div></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>[[Kategorie:Aut: Müller Vladimír]]</div></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>[[Kategorie:Aut: Müller Vladimír]]</div></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]</div></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]</div></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]</div></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]</div></td></tr>
<tr><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>[[Kategorie:VSgS]]</div></td><td class='diff-marker'> </td><td style="background-color: #f8f9fa; color: #222; font-size: 88%; border-style: solid; border-width: 1px 1px 1px 4px; border-radius: 0.33em; border-color: #eaecf0; vertical-align: top; white-space: pre-wrap;"><div>[[Kategorie:VSgS]]</div></td></tr>
</table>Adminhttps://encyklopedie.soc.cas.cz/core/index.php?title=Teorie_moci&diff=3835&oldid=prevAdmin: import na produkční server2017-12-10T16:57:13Z<p>import na produkční server</p>
<p><b>Nová stránka</b></p><div><span id="entry">teorie moci</span> – teorie, resp. koncepce, které jsou součástí všech význ. s-gických paradigmat, protože [[moc]] je základním tématem studia vzniku [[společnost moderní|moderní společnosti]] (a tedy i sociologie jako vědy reflektující završení tohoto procesu). Lze rozlišit 3 období tvorby ''t.m.'' <1.> V protosociologických diskusích o spol. smlouvě, polit. revolucích (zvl. fr. z l. 1789–1848) a charakteru moderního státu jde o poznání toho, že přestaly platit osobní pansko-poddanské vztahy, legitimní moc jedince nad jedincem byla nahrazena představou o moci celé společnosti nad jedinci, která jim měla zároveň garantovat svobodu. Podle ''J. Lockea'' přirozené zákony implikují moc jako fenomén neabsolutní a nearbitrární, předpokládají, že ji jedinci vkládají do rukou [[společnost občanská|občanské společnosti]] dobrovolným souhlasem, smlouvou. Podle ''Th. Hobbese'' je moc delegována společností na suveréna, aby ji ochránil. ''J. J. Rousseau'' vidí moc ztělesněnou v lidu, v jeho obecné vůli, z níž prýští občanský stav a suverenita státu, vylučující prosazování partikulárních zájmů. V předsociologickém období byla reflektována i úskalí procesu přechodu od osobní k nadosobní moci. Podle ''I. Kanta'' přímá demokracie vede k despocii, ''Tocqueville'' se domníval, že „revoluční občanství“ je příčinou zkaženosti národa, ''G. W. F. Hegel'' chtěl, aby osobnost byla podřízena mravnosti celku – státu, který není dán libovolným aktem smlouvy, ale vnitřní nutností.<br />
<br />
''2.'' Klasická s-gie reflektuje vznik moderní společnosti a v ní působící moci věcněji a kritičtěji v perspektivě hosp., náb., právní a politické. Podle ''K. Marxe'' nadosobní a neovlivnitelnou mocí jsou manipulováni jak držitelé třídního panství, tak ti, kteří mu podléhají, a všichni pak podléhají zvěcňující logice oběhu zboží, což původně neměli v úmyslu (třídní boj je ovšem pozitivním mocenským konfliktem, který tento nutný a krizový stav lidské civilizace v budoucnu zruší). ''M. Weber'' naproti tomu vykládá moc z perspektivy osobní, tj. z perspektivy ''sociálního jednání'' jako šanci jednajícího prosadit svou vůli i proti vůli ostatních. Výkon moci je podle něho podřízen účelové racionalitě; doprovodným pojmem je [[panství]] coby připravenost poslechnout na rozkaz. ''É. Durkheim'' chápe moc jako fenomén ryze nadosobní, kterým uplatňuje společnost jako kvalita sui generis svůj řád na jednotlivce. Nástrojem moci je [[fakt sociální|sociální fakt]] jako vnější tlak vůči individ. projevu a vědomí. ''Morální řád'' zajišťuje fungování společnosti, pro niž je konflikt zvl. v podobě třídního boje krizí, zhoubou, anomií. ''V. Pareto'' považoval za důležité, že mocí disponují jedinci vybavení k tomu iracionálními vlastnostmi, ale záleží na vlastnostech spol. systému, které to aktuálně jsou. Někdy se vyskytují vnitřní tendence daný řád měnit (kombinační instinkty), někdy naopak tendence udržovat daný stav (rezidua stálosti agregátů). Ti, kdo tvoří moc, jsou sjednocení v [[elita|elitu]] a prosazují ji konfliktem s potenciální protielitou (charakter spol. systému podmiňuje dobu, kdy je elita vystřídána).<br />
<br />
''3.'' Moderní s-gie jednostranně rozvíjí jednotlivé motivy klasiků. V konfliktualistickém paradigmatu ''G. Simmela'', ''L. A. Cosera'', ''R. G. Dahrendorfa'' a ''R. Collinse'' je moc předmětem konfliktu, jenž naplňuje společnost životadárnou silou. Systémově konsensuální pojetí ''T. Parsonse'' a ''N. Luhmanna'' vychází z toho, že ten, kdo disponuje mocí, musí respektovat dané uspořádání (systém) společnosti nutné k jejímu fungování. Tato nenásilná nadosobní moc garantuje svobodu. Podle strukturalistů, spec. ''P. F. Bourdieua'' a ''M. P. Foucaulta'', moc mají třídy a skupiny, které disponují strukturou (pevnou stavbou) společnosti, a to v symbolické rovině struktury mentalit. Probíhající boj o [[diskurs]], tj. přivlastnění si klíčových významů v daném společenství, je bojem o moc. Praktické paradigma rozpracovali ''J. Habermas'', ''A. Giddens'' a ''A. Touraine'': jedinec ve společnosti je omezován praxí, a to strukturálně i systémově, ne však fatálně. S-gie má odkrýt možnosti uvést tento stav na pravou míru – podle ''Habermase'' [[jednání komunikativní|komunikativním jednáním]], podle ''Giddense'' normativní teorií násilí a podle ''Touraina'' teorií [[hnutí sociální|sociálních hnutí]], resp. návratu [[aktér|aktéra]].<br />
<br />
<div class="translations"><br />
<span lang="en">theory of power</span><br />
<span lang="fr">théorie du pouvoir</span><br />
<span lang="de">Theorie der Macht</span><br />
<span lang="it">teoria del potere</span><br />
</div><br />
<br />
-- ''[[:Kategorie:Aut: Müller Vladimír|Vladimír Müller]]''<br /><br />
[[Kategorie:Aut: Müller Vladimír]]<br />
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]<br />
[[Kategorie:Terminologie/politika, ideologie, právo, správa]]<br />
[[Kategorie:VSgS]]</div>Admin