Teorie sociální směny
teorie sociální směny – též teorie směny - jedno z výrazných a podstatných paradigmat soudobé s-gie, které předpokládá, že každé sociální jednání lze pochopit a vysvětlit jako sociální směnu. Směna různých typů lidských činností je fundamentem všech spol. vztahů, na němž vyrůstají různé další strukturní útvary, jako je moc, prestiž, statusová struktura, konformita atd. Podle R. H. Turnera (1978) je t.s.s. vedle funkcionalismu, teorie konfliktu, teorie sociální interakce a fenomenologické sociologie nejvýzn. soudobou s-gickou koncepcí. T.s.s. je ze všech soudobých paradigmat nejvýrazněji scientistická (viz scientismus) a krajně redukcionistická (viz redukcionismus), současně ale také nejsystematičtější, s výrazným sklonem k formalizaci a max. jednoznačnému vyjadřování. T.s.s. vychází z těchto intelektuálních zdrojů: 1. z utilitarismu klasických ekon. doktrín Adama Smitha, Davida Ricarda, J. S. Milla a zejm. z koncepce Jeremyho Benthama; 2. z různých variant klasické sociální antropologie; 3. z psychol. behaviorismu představovaného především B. F. Skinnerem. Klasický ekon. utilitarismus byl v s-gické t.s.s. revidován hlavně v těchto bodech: a) lidé zřídka usilují o maximalizaci zisku, b) lidé nejsou vždycky racionální, c) transakce, které uzavírají, nejsou prosty vnějších vlivů, regulací a tlaků, d) aktéři směny nedisponují bezchybnými informacemi o všech myslitelných variantách a alternativách. Z antropol. prací klíčovou úlohu mělo dílo Folk-Lore in the Old Testament (1919) Jamese G. Frazera, kde byla vlastně poprvé systematicky použita t.s.s. k výkladu partikulárního fenoménu. Význ. inspirativní roli sehrála také psychol. teorie směny B. Malinowského, teorie daru Marcela Mausse a strukturalistická t.s.s. Clauda Léviho-Strausse.
S-gickou koncepci t.s.s. však nejsilněji ovlivnil B. F. Skinner svým radikálním behaviorismem, který byl téměř beze zbytku akceptován jako teor. základ vlastní koncepce zakladatelem s-gické t.s.s. Georgem Casparem Homansem. Nejen jeho, ale vlastně celá t.s.s. spočívá na dvou obecných teor. předpokladech. 1. V lidském chování dominuje racionální element, takže každý jednotlivý akt soc. chování lze rekonstruovat z hlediska kalkulace, která spočívala v jeho základu. Protože soc. chování je směřováním k dosažení nějaké odměny, zisku, výhody (nikoliv nutně materiální), lze pravděpodobnost chování odhadnout či dokonce „vypočítat“ na základě vzorce jednání (chování) = hodnota x pravděpodobnost, kde hodnotou se rozumí hodnota připisovaná možné dosažené odměně a pravděpodobností pak pravděpodobnost dosažení úspěchu (získání odměny). V různých teoriích jsou odměny či výhody pojmově označovány různě, např. jako užitek v ekonomii, výplata nebo zpevňování v soc. psychologii apod. 2. Proces sociální interakce je trvalou směnou odměn a trestů mezi individui. Klíčový pojem t.s.s., totiž pojem směna, je definován jako situace, v níž jednání osoby A přináší odměny nebo tresty osobě B v závislosti na způsobu reakce osoby B na jednání osoby A (Homans).
Peter M. Blau zdůrazňuje důležitost dobrovolnosti v aktu směny. V některých krajních pojetích je směna ztotožněna s každým význ. a trvalým soc. vztahem. Jednotlivé směnné akty se mění ve směnný vztah, jestliže dochází k sérii transakcí mezi týmiž aktéry v čase. Elementární formou směnného aktu je směna v dyádě, kterou analyzoval a na jejíž s-gický význam poukázal již G. Simmel. Zákl. problémem t.s.s. bylo překonání tzv. dilematu individualisty. Bylo totiž nutné překročit analýzy pouze dyadických relací a vstoupit do světa složitějších strukturálních celků a vztahů. V původní podobě byla t.s.s., jak ji vyložil Homans v klasickém spise Social Behavior. Its Elementary Forms (1961) velmi jednoduchá a spočívala na 6 zákl. tvrzeních: tezi o úspěchu, o podnětu, o hodnotě, o deprivaci-nasycení, o agresi-uznání a o racionalitě. Z nich Homans elegantně deduktivně odvozoval tvrzení další. Jeho koncepce však byla záhy kritizována pro radikální a vědomý redukcionismus (všechna tvrzení o soc. celcích je nutno převést na tvrzení o elementárním chování individuí), psychologismus (jediná obecná tvrzení s vysokou výkladovou hodnotou, která má s-gie k dispozici, jsou tvrzení behaviorální psychologie skinnerovského typu), metodologický indiviudualismus (soc. útvary nadindivid. jsou užitečnými fikcemi, nikoliv však realitami v durkheimovském smyslu) a pro tautologičnost většiny navržených explanací.
Podstatný pokrok v rozvoji t.s.s. znamenalo dílo Petera Blaua, který dále revidoval příliš zjednodušující premisy vyplývající z konceptu homo oeconomicus a pokusil se vyložit pomocí t.s.s. takové soc. fenomény, jako je moc a sociální konflikt. Blau byl ve svém hlavním díle Exchange and Power (1964) ovlivněn Parsonsovým strukturálním funkcionalismem. Koncept homo oeconomicus Blau reviduje takto: a) lidé obvykle nesměřují k dosažení jediného cíle při současném vyloučení všech ostatních, b) lidé jsou nekonzistentní ve svých preferencích, c) nikdy nemají úplné informace o alternativách, d) nikdy nejsou prosti soc. závazků, které je omezují v dosahování alternativ. Blau se pokusil vysvětlit zejm. fenomén moci na základě porušení principu reciprocity a rovnováhy při směně mezi nadřízenými a podřízenými. Operuje také s pojmy solidarita, opozice, konflikt atd.; využívá původně Homansovu ideu tzv. distributivní spravedlnosti a snaží se o konstrukci modelů složitých směnných systémů. Dalšími význ. inovacemi v t.s.s. byla koncepce transakce a inkorporace F. Bartha a zejm. integrace t.s.s. do kontextu analýzy sociálních sítí (Richard Emerson). V současnosti je t.s.s. úzce vázána také na teorii sociálního kapitálu a kulturního kapitálu (R. Collins) a v tradici soc. antropologie jsou dále zkoumány kult. kontexty směnných aktů (směna jako symbolická komunikace, konverzační trh atd.).
T.s.s. byla původně inspirována mikroekon. teoriemi a premisami a dnes se její podněty do ekonomie vracejí – např. v díle G. S. Beckera, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, který ve fundamentální práci The Economic Approach to Human Behavior pracuje s podobně generalizovaným pojmem směny jako t.s.s. a který se snaží vysvětlit pomocí konceptu směny a trhu tak různorodé jevy, jako je chování spotřebitele, volba manželského partnera a altruismus v mezilidských vztazích. Radikální metodol. i teor. jednostrannost t.s.s. provokovala řadu kritiků. Je nesporné, že rozvoj impulsů t.s.s. je možný za předpokladu dalšího podrobného zkoumání forem směny, obsahu směnných aktů, vlastností aktérů směny (včetně strukturálních chrakteristik vyšších soc. celků), soc. a kult. rámce směny a zamýšlených i nezamýšlených důsledků směny. Vedle této výrazné „obsahové“ orientace se ovšem paralelně rozvíjí stejně podnětná orientace formální – např. teorie směnných sítí Richarda Emersona a Karen S. Cookové a elementární teorie interakce Davida Willera.
social exchange theory théorie de l'échange social Theorie des sozialen Wandels teoria dello scambio sociale
Literatura: Blau, P. M.: Exchange and Power in Social Life. New York 1964; Ekeh, P. P.: Social Exchange Theory. The Two Traditions. London 1974; Heath, A.: Rational Choice and Social Exchange. Cambridge, Mass. 1976; Homans, G. C.: Social Behavior. Its Elementary Forms. New York 1961; Kempny, M.: Wymiana i społeczeństwo. Warszawa 1990.
Viz též heslo společnost spektakulární v Petruskových Společnostech (2006)