Ukrajinský sociologický ústav: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
Záměr založit vědecké a propagační pracoviště, které by se v exilu věnovalo ukrajinské společnosti a jejímu aktuálnímu vývoji, pojal jeden z představitelů ukrajinského meziválečného exilu, bývalý ministr mezinárodně neuznaných vlád samostatné Ukrajiny Mykyta [[Šapoval Mykyta|Šapoval]], již na počátku dvacátých let ve Vídni. K realizaci došlo teprve v roce 1924 v Praze prostřednictvím finanční podpory Ukrajinského hromadného komitétu, v roce 1926 nahrazeného Ukrajinským komitétem, tedy ústřední organizace ukrajinských emigrantů v Československu, která dostávala vládní subvence. Ukrajinský sociologický ústav se členil na sociologicko-politické, národopisné a ekonomické oddělení, fakticky se však jednalo o „zastřešující podnik“ pro práci jednotlivců, především samotného [[Šapoval Mykyta|Šapovala]], nikoli o výraznější organizační strukturu. Cílem bylo zpracování rozsáhlé studie o Ukrajině, dokumentující na mezinárodním poli její svébytnost a nezávislost na Rusku. V důsledku [[Šapoval Mykyta|Šapovalovy]] smrti (1932) z tohoto díla nicméně zůstalo jenom torzo, v podstatě jen přípravné pasáže publikované v ''[[Sociologická revue|Sociologické revui]]''. Další ukrajinští emigranti, kteří se chtěli věnovat sociologii a přednášeli ji na ukrajinských vysokých školách (O. Bočkovskij, S. Dovhal, O. Eichelman, V. Hryb, V. Hurevič, B. Zalevskij, A. P. Životko), již v práci nepokračovali a jejich význam nepřesáhl prostředí ukrajinské komunity v meziválečném Československu. | Záměr založit vědecké a propagační pracoviště, které by se v exilu věnovalo ukrajinské společnosti a jejímu aktuálnímu vývoji, pojal jeden z představitelů ukrajinského meziválečného exilu, bývalý ministr mezinárodně neuznaných vlád samostatné Ukrajiny Mykyta [[Šapoval Mykyta|Šapoval]], již na počátku dvacátých let ve Vídni. K realizaci došlo teprve v roce 1924 v Praze prostřednictvím finanční podpory Ukrajinského hromadného komitétu, v roce 1926 nahrazeného Ukrajinským komitétem, tedy ústřední organizace ukrajinských emigrantů v Československu, která dostávala vládní subvence. Ukrajinský sociologický ústav se členil na sociologicko-politické, národopisné a ekonomické oddělení, fakticky se však jednalo o „zastřešující podnik“ pro práci jednotlivců, především samotného [[Šapoval Mykyta|Šapovala]], nikoli o výraznější organizační strukturu. Cílem bylo zpracování rozsáhlé studie o Ukrajině, dokumentující na mezinárodním poli její svébytnost a nezávislost na Rusku. V důsledku [[Šapoval Mykyta|Šapovalovy]] smrti (1932) z tohoto díla nicméně zůstalo jenom torzo, v podstatě jen přípravné pasáže publikované v ''[[Sociologická revue|Sociologické revui]]''. Další ukrajinští emigranti, kteří se chtěli věnovat sociologii a přednášeli ji na ukrajinských vysokých školách (O. Bočkovskij, S. Dovhal, O. Eichelman, V. Hryb, V. Hurevič, B. Zalevskij, A. P. Životko), již v práci nepokračovali a jejich význam nepřesáhl prostředí ukrajinské komunity v meziválečném Československu. | ||
| − | + | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]] | [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]] | ||
[[Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce ]] | [[Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce ]] | ||
[[Kategorie:SIZCSg]] | [[Kategorie:SIZCSg]] | ||
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 18:04
Ukrajinský sociologický ústav (1924–1932)
Záměr založit vědecké a propagační pracoviště, které by se v exilu věnovalo ukrajinské společnosti a jejímu aktuálnímu vývoji, pojal jeden z představitelů ukrajinského meziválečného exilu, bývalý ministr mezinárodně neuznaných vlád samostatné Ukrajiny Mykyta Šapoval, již na počátku dvacátých let ve Vídni. K realizaci došlo teprve v roce 1924 v Praze prostřednictvím finanční podpory Ukrajinského hromadného komitétu, v roce 1926 nahrazeného Ukrajinským komitétem, tedy ústřední organizace ukrajinských emigrantů v Československu, která dostávala vládní subvence. Ukrajinský sociologický ústav se členil na sociologicko-politické, národopisné a ekonomické oddělení, fakticky se však jednalo o „zastřešující podnik“ pro práci jednotlivců, především samotného Šapovala, nikoli o výraznější organizační strukturu. Cílem bylo zpracování rozsáhlé studie o Ukrajině, dokumentující na mezinárodním poli její svébytnost a nezávislost na Rusku. V důsledku Šapovalovy smrti (1932) z tohoto díla nicméně zůstalo jenom torzo, v podstatě jen přípravné pasáže publikované v Sociologické revui. Další ukrajinští emigranti, kteří se chtěli věnovat sociologii a přednášeli ji na ukrajinských vysokých školách (O. Bočkovskij, S. Dovhal, O. Eichelman, V. Hryb, V. Hurevič, B. Zalevskij, A. P. Životko), již v práci nepokračovali a jejich význam nepřesáhl prostředí ukrajinské komunity v meziválečném Československu.