Utilitarismus

Verze z 11. 12. 2017, 17:03, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

utilitarismus – (z fr. utilité = užitek, prospěch, to z lat. utilis = schopný, vhodný, potřebný) – etická teorie, jejíž ústřední kategorií je užitek a jejíž vznik a rozšíření jsou vázány převážně na anglosaskou jazykovou oblast. Mravním kritériem jednání je podle u. jeho užitečnost při vytváření štěstí, to znamená, že eticky význ. není motiv nebo úmysl, ale čin a jeho výsledek. Zákl. orientace u. je hédonistická, cílem je obecné blaho vyjádřené formulí „největší štěstí pro všechny“ (greatest happiness of all), kterou poprvé vyslovil R. Cumberland (De legibus naturae, 1672) a která je obvykle připisována J. Benthamovi, klasikovi u. (Cummberland vychází ještě z předpokladu lidem vrozeného altruismu). Klasický u. J. Benthama (On the Principles of Morals and Legislation, 1789, a Deontology or the Science of Morality, 1834) staví na víře v obecný egoismus a jeho afirmaci. Benthamův hédonismus je psychol. založen na zkoumání pocitů slasti a strasti, jejich srovnávání a vzájemném měření, jehož výsledkem je „katalog slastí a strastí“. Z etického u. vyvozuje však Bentham právní a polit. konsekvence, podobně jako A. Smith vyvozuje ekon. konsekvence. Benthamovo kvant. pojetí u. se u jeho žáka J. S. Milla mění v kval. pojetí v tom smyslu, že koncepce blaženosti, libosti a utrpení se výrazně hierarchizuje. Mill diferencuje blaho na nižší a vyšší a klade důraz na duchovní požitky. I tyto jsou ovšem založeny empir., na zkušenosti a soudu vybraných jedinců. Spíše než věd. teorií je u. pro Milla „uměním žít“, které chápe jako jednotu morálky, politiky a estetiky. Kult duchovních požitků vedl Milla k ideálu člověka, který vlastně již překračuje vzor konsekventních hédoniků. Stanovisko „zdravého egoismu“ ilustruje těsnou blízkost u.liberalismem (J. S. Mill bývá pokládán za autora novodobé formy liberalismu). K u. se dále řadí H. Sidgwick (The Methods of Ethics, 1874), G. E. Moore (Principia Ethica, 1903) a další autoři. Principy u. kromě toho působí v teoriích sociálního státu (welfare state).

utilitarianism utilitarisme Utilitarismus utilitarismo

Literatura: Albee, E.: A History of English Utilitarianism. London 1901; Lyons, D.: Forms and Limits of Utilitarianism. Oxford 1965; Moore, G.E.: Principia Ethica. London 1903; Plamenatz, J.: The English Utilitarians. Oxford 1949; Quinton, A.: Utilitarian Ethics. London 1973; Stephen, L.: The English Utilitarians, I – III. London 1912.

Hana Havelková