Vědecké kolegium filosofie a sociologie ČSAV

Vědecké kolegium filosofie a sociologie ČSAV (1962–1992)

Původní organizace Československé akademie věd z roku 1952 počítala s řízením celé československé vědy prostřednictvím prezidia akademie, které na čtyřleté funkční období volilo valné shromáždění akademiků a ve funkcích schvalovala československá vláda. Tím byl sice zajištěn státní (a implicitně rovněž stranický) dozor nad tímto orgánem, centrální vedení však postrádalo kvalifikaci nezbytnou pro řízení (všech) disparátních vědních oborů. Proto s účinností od roku 1962 došlo ke vzniku tzv. vědeckých kolegií pro jednotlivé obory; celkem jich bylo zřízeno 22, dalších dvanáct vědeckých kolegií měla autonomní Slovenská akademie věd. Kolegia měla charakter jmenovaných komisí s nestejným počtem členů, které v rámci své oborové působnosti měly rozhodovat o nejdůležitějších otázkách práce v příslušných oborech nebo skupinách oborů, koordinovat je v rámci akademie věd a případně i s pracovišti mimo akademii. Členy vědeckých kolegií byly i osobnosti mimo akademii věd. Samotné vedení ČSAV se pak mělo stát spíše organizačním zázemím, respektive „prováděcím“ orgánem pro usnesení vědeckých kolegií, třebaže to v praxi vůbec neznamenalo snížení státního a stranického dozoru nad řízením vědy – veškerá důležitá rozhodnutí byla nadále konzultována s příslušnými orgány a byla jimi schvalována, často dříve, než se vůbec dostala do agendy vědeckých kolegií. Jedním ze zřízených vědeckých kolegií bylo Vědecké kolegium filosofie (VKF), do jehož kompetence byla později včleněna i obnovená sociologie – v roce 1965 byl název kolegia změněn na Vědecké kolegium filosofie a sociologie (VKFS). Kolegium zpočátku vedl Arnošt Kolman (1962–63), pak Vojtěch Filkorn (1963–64), od roku 1964 mu předsedal Jindřich Srovnal; ze sociologů zde zasedali Miloš Kaláb (1968–70 místopředseda), Jaroslav Klofáč, Pavel Machonin (1966–68 místopředseda), Ján Pašiak (1965–66 místopředseda) a další.

Role kolegia pro rozvoj české sociologie v šedesátých letech 20. století byla přitom zcela zásadní. O obnově sociologické práce se na půdě akademie věd uvažovalo nejpozději od roku 1961, tedy ještě před vznikem Vědeckého kolegia filosofie, v jeho rámci byla zřízena sociologická komise, která měla tuto obnovu připravit. Komisi předsedal Pavel Machonin. První snahy vedly již v roce 1962 k úvahám o ustavení sociologické vědecké společnosti při ČSAV (nakonec k tomu došlo v roce 1964, průtahy způsobil souběh s konstitucí demografické společnosti a snaha akademických orgánů ušetřit jejich případným sloučením), záhy začalo být připravováno zřízení Sociologického ústavu ČSAV (došlo k němu 1965) a později i Ústavu pro výzkum veřejného mínění ČSAV (zřízen 1967). Kolegium rovněž koordinovalo zřizování sociologických kateder na jednotlivých vysokých školách a od roku 1965 se stalo vydavatelem Sociologického časopisu (viz Sociologický časopis / Czech Sociological Review). Na tuto zakladatelskou činnost navazovalo i následné řízení a koordinace vědy, protože vědecká kolegia připravovala podklady pro Státní plán základního výzkumu, mimo jehož rámec teoreticky neměla probíhat žádná vědeckovýzkumná činnost. Hlavním úkolem se pro sociologii v druhé polovině šedesátých let stal výzkum sociální struktury a mobility v československé společnosti, vedle toho bylo stanoveno 21 dílčích úkolů. Fakticky však tím způsobem, že jednotlivá již ustavená pracoviště si do plánů prosadila tematiku, jíž se reálně věnovala.

Tato relativní volnost, stejně jako politické postoje mnoha sociologů a celých sociologických pracovišť v období tzv. pražského jara, se staly předmětem zásadní kritiky v období tzv. normalizace. Již v roce 1969 došlo k personální obměně Vědeckého kolegia pro filosofii a sociologii ČSAV, jeho novým předsedou se stal Antonín Hodek (1970–71), následovaný Ladislavem Hrzalem (1971–90). Dalšími novými členy se stali kupříkladu Karel Galla, Ivan Hrůza, Jaroslav Kohout, Jaroslav Kučera či Juraj Zvara. V dubnu 1970 kolegium jednalo o tvrdé disciplinaci Československé sociologické společnosti, ještě dřív s jeho vědomím začala „normalizace“ akademických sociologických pracovišť. Namísto dosavadních filosofických a sociologických ústavů a kabinetů kolegiu podléhal jednotný Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV a od roku 1972 nově zřízený Ústav vědeckého ateismu ČSAV. Vědecké kolegium v rámci Jednotného plánu společenských věd schválilo pro sociologii jako hlavní výzkumný úkol studium vědeckotechnické revoluce a budování rozvinuté socialistické společnosti, čemuž podléhal například vývoj společenské struktury v období výstavby rozvinuté socialistické společnosti, formování socialistického způsobu života, řízení společenských procesů, materialistická dialektika a filosofické otázky revoluční praxe, kritika buržoazní a revizionistické ideologie, otázky socialistického internacionalismu či socialistické životní prostředí. Z hlediska fungování tehdejší vědy šlo o klíčovou záležitost, protože zejména v sedmdesátých letech 20. století bylo plnění plánu – a komplementárně k tomu i kontrola jeho porušování svévolným jiným, neschváleným výzkumem – tvrdě vyžadováno. Činnost vědeckého kolegia se přitom omezovala na ideologické proklamace a právě tuto kontrolu, byť se postupně formalizovala a v průběhu osmdesátých let již nebyla tak určující. Předsedou nadále zůstával Ladislav Hrzal, místopředsedy byli Antonín Hodek (1971–81), Juraj Zvara (1970–90) a František Charvát (1982–90).

Vědecká kolegia fungovala až do transformace ČSAV do Akademie věd ČR (1992/93), v jejímž rámci již nebyla obnovena. Poslední roky jejich činnosti však měly spíše formalistní, pro reálné řízení vědy nedůležitý charakter. V souvislosti se společenskou transformací po listopadu 1989 došlo sice k výrazné personální proměně (do čela Vědeckého kolegia filosofie a sociologie se vrátil Jindřich Srovnal), kolegium však nemohlo a snad ani nechtělo příliš zasahovat do vnitřních záležitostí jednotlivých akademických ústavů, natož řídit vědu mimo Akademii věd.

Literatura:

Antonín Kostlán (ed.): Věda v Československu v období normalizace (1970–1975). Výzkumné centrum pro dějiny vědy, Praha 2002.

Miroslav Šmidák: Institucionální rozvoj Československé akademie věd v letech 1960–1969 očima jednoho z přímých aktérů. Masarykův ústav AV ČR, Praha 2011.

Zdeněk R. Nešpor