Vědy právní: Porovnání verzí

m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 8: Řádek 8:
 
</div>
 
</div>
  
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Ballweg, O.'': Rechtswissenschaft und Jurisprudenz. Basel 1970; ''Coing, H.'': Grundzüge der Rechtsphilosophie. Berlin 1976; ''Kučera, E.'' a kol.: Teorie státu a práva. Praha 1985; ''Luhmann, N.'': Ausdifferenzierung des Rechts. Frankfurt a.M. 1981; ''Podgórecki, A.'': Sociologie práva. Praha 1966.
+
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Ballweg, O.'': Rechtswissenschaft und Jurisprudenz. Basel 1970; ''Coing, H.'': Grundzüge der Rechtsphilosophie. Berlin 1976; ''Kučera, E.'' a kol.: Teorie státu a práva. Praha 1985; ''Luhmann, N.'': Ausdifferenzierung des Rechts. Frankfurt a. M. 1981; ''Podgórecki, A.'': Sociologie práva. Praha 1966.
  
 
''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br />
 
''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br />

Aktuální verze z 9. 3. 2018, 10:04

vědy právní – vědy zabývající se právem, tradičně především normativitou práva, což je odděluje od filozofie práva, která věnuje pozornost spíše obecným otázkám spravedlnosti, hodnot apod., a od sociologie práva, zkoumající soc. fungování práva. Hist. ale souvisí vývoj v.p. s vývojem sociologie (ale i s vývojem politických věd). Podle tradičního chápání se v.p. dělí na vědy dogmatické, vědy hist. a teorii práva, spojenou s teorií státu. 1. Základ v.p. tvoří vědy dogmatické, za jejichž vrchol se pokládá nauka o právu občanském. Dále k nim patří trestní právo, správní právo, pracovní právo, finanční právo, mezinár. právo a speciálnější obory, jako je právo rodinné, obchodní, bytové, vojenské atd., a též tzv. „mrtvé právo“ (právo římské). Hlavním úkolem těchto vědních oborů je objasnit smysl právních předpisů v daném právním odvětví, logicky je uspořádat a ukázat řešení těch otázek, na které právní předpisy nedávají jednoznačně odpověď nebo o kterých se vůbec nezmiňují. Dogmatické v.p. usnadňují v praxi interpretaci a aplikaci práva. Mají řadu specif. s-gických souvislostí, které se promítají do aplikovaných s-gických disciplín (např. do s-gie práce, rodiny, správní apod.). V.p. se však vyvíjely především pod vlivem právního pozitivismu, který spatřoval jediný zdroj práva v právním řádu a ten analyzoval mimo rámec spontánně či zákonitě působících spol. sil. 2. Právní historie studuje chronologii změn právních řádů, právních institucí, právních předpisů, obyčejů atd. S-gii přináší indikaci význ. sociálních změn. 3. Teorie práva provádí analýzu obecných pojmů, jako jsou např. právní vztah, právní povinnost, právní systém, právní norma, právní předpis, vina atd., a také analýzu zákl. právních pojmů jednotlivých právních odvětví. Obecná s-gická teorie konfrontuje tyto pojmy s příslušnými s-gickými koncepty (zejm. s pojmy norma, sankce, sociální kontrola apod.), některými jejich aspekty se zabývá sociologie morálky. V současné době se samotné v.p. ve větší či menší míře zabývají otázkami, které nadhodila právní filozofie nebo právní s-gie. Tato tendence je typická zejm. pro současnou am. právní vědu (viz PRES jurisprudence).

jurisprudence, legal sciences sciences juridiques Rechtswissenschaften science guiridiche

Literatura: Ballweg, O.: Rechtswissenschaft und Jurisprudenz. Basel 1970; Coing, H.: Grundzüge der Rechtsphilosophie. Berlin 1976; Kučera, E. a kol.: Teorie státu a práva. Praha 1985; Luhmann, N.: Ausdifferenzierung des Rechts. Frankfurt a. M. 1981; Podgórecki, A.: Sociologie práva. Praha 1966.

Ivan Mucha