Verifikace: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Carnap, R.'': Problémy jazyka vědy. Praha 1968; ''Church, A.'': Introduction to Mathematical Logic. Princeton, New Jersey 1956; ''Kutschera, F. von'': Wissenschaftstheorie 2 sv., München 1972.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Carnap, R.'': Problémy jazyka vědy. Praha 1968; ''Church, A.'': Introduction to Mathematical Logic. Princeton, New Jersey 1956; ''Kutschera, F. von'': Wissenschaftstheorie 2 sv., München 1972.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Čechák Vladimír|Vladimír Čechák]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Čechák Vladimír|Vladimír Čechák]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Čechák Vladimír]]
 
[[Kategorie:Aut: Čechák Vladimír]]
 
[[Kategorie:Metodologie/obecná metodologie a logika]]
 
[[Kategorie:Metodologie/obecná metodologie a logika]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:04

verifikace – (z lat. verificare = dokázat, zjistit; od verus = pravý) – ověření pravdivosti, postup, jímž je možno zjistit, zda nějaké tvrzení je pravdivé, event. za jakých podmínek či předpokladů je pravdivé. Zákl. požadavkem na v. je, aby každá verifikační procedura byla efektivní, tj. aby konečným počtem operací bylo možno zjistit, zda dané tvrzení je pravdivé či nikoliv. V teorii v. existuje i tvrzení, které říká, že v libovolné konečné posloupnosti verifikačních procedur existuje posloupnost minimální. Její nalezení má velký význam pro zkrácení a tím i zjednodušení verifikačních postupů. Ve vědách, v nichž je možná (alespoň částečná) formalizace, mají některé verifikační procedury formu algoritmu. V matematice a logice, event. v dalších vědách, v nichž se vyskytují tvrzení mající analytický charakter, lze jejich v. provést logickými, event. matem. prostředky. Klasickým příkladem v. je udělování pravdivostních hodnot proměnným a v. formulí výrokové logiky pomocí pravdivostních tabulek. Zákl. požadavkem empir. v. je nalézt přiměřenou empir. evidenci. Požadavek efektivní v. je však příliš striktní, protože takto nelze verifikovat tvrzení, v nichž se něco vypovídá o nekonečné množině prvků. Takový charakter ale mají mnohé fyzikální zákony, které by proto nebyly verifikovatelné. Avšak i singulární výroky nelze někdy z tech. důvodů verifikovat (např. tvrzení „na odvrácené straně Měsíce jsou hory“, pokud bylo vysloveno před kosmickými lety). V. byla proto nahrazena verifikovatelností, tj. možností verifikovat, a tento požadavek byl později nahrazen principem konfirmace (potvrzení), který v podstatě říká, že tvrzení může být empir. evidencí potvrzeno v určitém pravděpodobnostním stupni. Konfirmace je vztažena především na hypotézy a teorie, o nichž nelze s jistotou říci, zda jsou či nejsou pravdivé v absolutním slova smyslu, protože vždy obsahují nějaká tvrzení, která nebyla plně ověřena. Opakem v. a zároveň význ. fil.-metodol. principem je falzifikace.

verification vérification Verifikation, Verifizierung verificazione

Literatura: Carnap, R.: Problémy jazyka vědy. Praha 1968; Church, A.: Introduction to Mathematical Logic. Princeton, New Jersey 1956; Kutschera, F. von: Wissenschaftstheorie 2 sv., München 1972.

Vladimír Čechák