Vysoká škola politická ÚV KSČ v Praze

Verze z 11. 12. 2017, 17:04, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (finalizován tvar zápisu autorů hesel)

Vysoká škola politická ÚV KSČ v Praze (1965–1990)

Vysoká škola politická měla vzdělávat komunistické politiky a ideologické pracovníky, přímo podléhala ÚV KSČ. Vznikla v roce 1953 z části zrušené „polostranické“ Vysoké školy politických a hospodářských věd (viz Vysoká škola politická a sociální v Praze) jako Vysoká škola stranická při ÚV KSČ, v roce 1961 k ní byl připojen Institut společenských věd a nesla název Vysoká škola politická – Institut společenských věd při ÚV KSČ, od roku 1966 Vysoká škola politická ÚV KSČ. Zrušena byla v roce 1990. Od roku 1956 až do svého zániku škola sídlila v nově vybudovaném rozsáhlém areálu v ulici José Martího v Praze 6, podle této lokalizace byla hanlivě přezdívána „Vokovická Sorbonna“ (ačkoli areál se již ve skutečnosti nachází na katastrálním území Praha – Veleslavín). Studenti Vysoké školy politické byli za studium placeni, podléhali však dost pevné disciplíně, včetně internátního ubytování; přesto mělo studium dost nízký kredit a získaný titul RSDr. neměl velkou akademickou váhu.

Na původní Vysoké škole stranické sociologie přirozeně nebyla vyučována, působila zde však například Erika Kadlecová. V šedesátých letech se stranická vysoká škola stala jedním z center reformního komunistického hnutí, v roce 1965 na ní byla pod vedením Jaroslava Klofáče založena vůbec první „obnovená“ katedra sociologie v Československu; jenom tato katedra přitom v daném období sociologii ve svém názvu explicitně vymezovala jako „marxistickou“. Klofáčova katedra do rozvoje české sociologie výrazně zasáhla především svojí publikační činností, neboť v podobě interních skript vydávala výbory ze studií klasických i současných západních autorů, třebaže odborná kvalita těchto překladů obvykle nebyla valná. Její vlastní výuka naproti tomu měla mnohem menší vliv, a to i přesto, že se na ní podíleli kvalitní odborníci a prostřednictvím krátkodobých přednášek i externisté. Po nástupu tzv. normalizace musel Klofáč a řada dalších Vysokou školu politickou opustit, na katedře marxistické sociologie nadále působili například Ivan Hálek, Ladislav Hrzal, Jaroslav Kučera, Martin Kyselý, Jaroslav Pecen, Božena Petříková či František Zich (v letech 1981–90 vedoucí katedry). Výuka a výzkum v tomto období vesměs nenaplňovaly běžné akademické standardy, jen velmi málo absolventů se dokázalo uplatnit ve vědecké sféře (např. Ján Mišovič), na druhou stranu o něco takového vedení Vysoké školy politické ani nešlo.

Zdeněk R. Nešpor