Vztahy interpersonální: Porovnání verzí

(import na produkční server)
 
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel)
 
Řádek 10: Řádek 10:
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Berne, E.'': Jak si lidé hrají. Praha 1991; ''Berne, E.'': What Do You Say After You Say Hello. The Psychology of Human Destiny. New York 1973; ''Duck, S.'' – ''Gilmour, R.'' eds.: Personal Relationships, 5 sv. London 1981–1984.
 
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Berne, E.'': Jak si lidé hrají. Praha 1991; ''Berne, E.'': What Do You Say After You Say Hello. The Psychology of Human Destiny. New York 1973; ''Duck, S.'' – ''Gilmour, R.'' eds.: Personal Relationships, 5 sv. London 1981–1984.
  
-- ''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
+
''[[:Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav|Miloslav Petrusek]]''<br />
 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 
[[Kategorie:Aut: Petrusek Miloslav]]
 
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
 
[[Kategorie:VSgS]]
 
[[Kategorie:VSgS]]

Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:04

vztahy interpersonální – (z lat. inter = mezi; persona = osoba) – pravidelně se opakující, víceméně trvalé, přímé, nezprostředkované kontakty mezi dvěma a více lidmi spojené s emocionálním prožitkem (pozitivním nebo negativním). V.i. vznikají v dyádách a malých skupinách, které jsou na v.i. založeny. V.i. však nelze ztotožnit se vztahy primárními, které jsou pouze jedním jejich typem, totiž krajní polohou pozitivních v.i. Zákl. faktory, které dávají vznik v.i., jsou prostorová, fyzická blízkost, emocionální přitažlivost (ale paradoxně také krajní odpudivost) a potřeba přátelství (afiliace). V.i. se pohybují na široké škále od lásky a přátelství až ke skryté či projevované nenávisti. Indiference ve v.i. je sice hypoteticky možná, jestliže je v.i. založen na ryze instrumentálním, funkčním základě, není však možná trvale: v pravidelně se opakujícím kontaktu emocionální vztah totiž vznikne vždycky a v rámci malé skupiny dojde vždycky k projevům preferenčního chování. V souvislosti s analýzou v.i. se sociologové, ale zejm. soc. psychologové, zabývají problémy přitažlivosti (konkrétně fyzické atraktivity), výběru (např. pravidlo výběru sobě rovného – tzv. matching hypothesis, princip kompatibility nebo naopak komplementarity potřeb uspokojovaných v.i.), metodami a technikami stabilizace v.i., jakož i příčinami jejich nefunkčnosti a ukončení. S-gie ke studiu v.i. význ. přispěla v kontextu sociometrie a v praktických aplikacích tzv. teorie lidských vztahů (human relations). Boom výzkumu v.i. v s-gii, který vrcholil v 50. a 60. l. zejm. v souvislosti s výzkumem psychosoc. atmosféry v pracovních skupinách, již pominul. Hypotézu o tom, že povaha v.i. význ. ovlivňuje výkonnost v malé skupině, však lze mít za empir. doloženou. Zajímavým a i u nás bohatě využitým podnětem pro zkoumání a především praktické ovlivňování v.i. byla transakční analýza (E. L. Berne, v Čechách M. Plzák).

interpersonal relationships relations interpersonnelles zwischenmenschliche Beziehungen rapporti interpersonali

Literatura: Berne, E.: Jak si lidé hrají. Praha 1991; Berne, E.: What Do You Say After You Say Hello. The Psychology of Human Destiny. New York 1973; Duck, S.Gilmour, R. eds.: Personal Relationships, 5 sv. London 1981–1984.

Miloslav Petrusek