Zábava

zábava – druh či aspekt činnosti vyznačující se vysokou úrovní sociální euforie, celkovou uvolněností, tonizací životních projevů a oslabením, resp. porušováním spol. etikety i tabu. Je to též institucionalizovaný systém v rámci kultury, zvl. masové, produkující pořady, představení a publikace, jejichž smyslem je dosáhnout u diváků či účastníků pocit pohody a uvolněnosti. Z., resp. zábavnost může být v zásadě momentem každé činnosti, včetně pracovní. Ze s-gického hlediska však jsou podstatné právě ty z., které jsou systematicky rozvíjeny jako protipól „vážných“ stránek života (práce, profese, vědy, politiky apod.) a plní svébytné funkce ve spol. systému. Starší literatura (K. Gross) v zásadě připisovala z. statut přípravné činnosti pro život. Z. byla víceméně identifikována s hrou a charakterizována zejm. jako činnost dětí. V tomto pojetí si děti hrají (baví se), dospívající se učí, dospělí pracují a staří lidé se připravují na smrt. Dnešní pohledy sociologů a kult. antropologů zdůrazňují univerzálnost her a z.: nalézají se ve všech známých společnostech a lidé jim holdují ve všech věkových i jiných skupinách, byť v různých podobách. Z. je chápána jako činnost svázaná spec. pravidly a konvencemi nepřenositelnými do jiné sféry, zčásti vědomě protikladnými k zásadám všedního, každodenního života. Při z. dochází k porušování alimentárních pravidel (včetně různých alimentárních zákazů), k liberalizaci zvyklostí sexuálně-erotické povahy (např. při tanci může docházet k těsnému kontaktu nesezdaných partnerů apod.) a konvencí spol. chování (např. vyprávění obscénních vtipů, za jiných okolností vyloučených z oběhu), k porušování spol. hierarchie, jejímu parodování, zesměšňování. Řada spol. z. se odvíjí z principu antických saturnálií, při nichž byly spol. role převráceny: otroci se chovali jako svobodní občané a patriciové obsluhovali své služky i otroky.

Z. se obracejí k bazickým lidským potřebám sexu, jídla, bezpečí. Jsou to v zásadě spec. sekularizované rituály uvolňující spol. napětí, obnovující plnost spol. vztahů ve skupině, jejich bezprostřednost, intimitu. Z. má narkotizační charakter i účinky. Zatímco v přír. společnostech byla koncentrována vesměs do rámce spec. slavností, v moderní civilizované společnosti se stává součástí celého způsobu života, každodenního životního rytmu. Na jedné straně z. ztrácejí punc výjimečnosti a konvencionalizují se (např. do podoby každodenního sledování televizních show), zakládají dokonce určitý typ nudy, na straně druhé sílí potřeba vybočovat z každodennosti, prožívat stále silnější a rafinovanější zážitky. Tato druhá tendence směřuje k orgiastickým typům z., k formám demonstrativního konzumu (viz též potlach) apod. Všeobecná dostupnost z. umožňuje i vytváření spec. životních stylů orientovaných právě na ni a hodnocených všeobecně jako styly nevyzrálé, povrchní apod. V jejich rámci se vytváří i specif. typ morálních norem („fun morality“), zjednodušujících lidské vztahy na vzájemné poskytování rozptýlení a slasti. Pojetí z. je v jednotlivých kulturách rozdílné a v dějinách se výrazně mění. Spol. subkultury zaujímají k z. různé postoje, od velmi tolerantních, spojených s jejím podněcováním, až po její zatracování (např. etika protestantská), provázené zákazy her, divadelních či sportovních představení a utkání – buď v určité dny (např. v neděli), nebo kdykoliv. Obecně však vzrůstá tolerance k zábavě.

entertainment divertissement, amusement Unterhaltung intrattenimento

Literatura: Sieter, J.: Źycie łudzi. Warszawa, Wrocław, Gdańsk 1972; viz též kultura masová, volný čas, sport.

Jiří Linhart