Zákony populační
zákony populační – pod tímto pojmem se rozumí soubor tvrzení různé teor. úrovně, pouze zčásti ověřených, která se pokoušejí formulovat podstatné a nutné principy a pravidelnosti, tj. zákony, resp. zákonitosti vývoje populace. V nejobecnější rovině jde např. o vyjádření zákonitostí střídání pokolení a konečnosti lidského života. Obvykle se však pojem z.p. užívá ve specif. slova smyslu. 1. Je vztahován k řádu rození a vymírání populací a pak se jím zabývá teor. demografie. Z.p. v této souvislosti vystupují jako imanentní zákony formulující závislost populačního vývoje na různých pravděpodobnostech rození a úmrtí a na věkové struktuře obyv., popř. na dalších matem. formulovaných předpokladech. Jsou východiskem pro konstrukci tabulek života. Vliv soc., ekon. i kult. podmínek života se do takto chápaných z.p. přímo nepromítá. Tyto podmínky jsou brány v úvahu pouze jako předpoklady podmiňující charakter dat vstupujících do modelových výpočtů. 2. Pomocí pojmu z.p. se vyjadřuje úzké sepětí demografické reprodukce se způsobem výroby. Např. tzv. neolitická revoluce bývá považována za význ. předěl v genezi soudobého lidstva, protože se přímo vlivem přechodu k vyšším formám hospodaření ustálila řada spec. rysů lidské sexuality (např. celoroční menstruační cyklus umožňující otěhotnění prakticky v kterékoliv roční době).
V tomto pojetí se z.p. vyskytují hlavně v marx. tradici, kde vyjadřují vztah k jednotlivým typům společenskoekonomických formací: hovoří se o z.p. prvobytné, otrokářské, feudální a kap. společnosti. V 50. l. vznikly pokusy o závazné definování z.p. socialismu a na počátku 60. let i komunismu. Navazovaly nejen na K. Marxe a F. Engelse, ale i na starší tradice klasické ekonomie (A. Smitha, D. Ricarda), na malthuziánství a diskuse z 20. l. (S. G. Strumilin, B. J. Smulevič). Podle Marxe abstraktní z.p. platí jen pro rostliny a zvířata, a to jen do té doby, než do jejich reprodukce zasáhne člověk. Ve světě lidí z.p. určují: a) míru, v jaké způsob výroby vzdálil člověka mechanismům prosté biol. reprodukce, typické pro zvířata, b) typické způsoby regulace demogr. reprodukce v té které formaci, c) soc. a ekon. smysl demogr. reprodukce, typické způsoby pojetí člověka jako pracovní síly a jejího zhodnocení ve společnosti. Z.p. v tomto významu mají více ekon. či s-gický než ryze demogr. charakter. Marxovy úvahy navazovaly na tu tradici ekon. myšlení, které chápalo rození dětí jako kapitálovou investici, výhodnou spíše pro dělníky než pro šlechtu, kapitalisty a zámožné občany (M. E. Montaigne), a vztah nabídky a poptávky jako význ. regulativní nástroj porodnosti (A. Smith). Víceméně prostou negací z.p. kapitalismu vznikly formulace z.p. socialismu. Ty např. předpokládaly, že za socialismu nemůže dojít k přelidnění ani k nezaměstnanosti, že bude docházet k neustálému a rychlému růstu obyv., ke zvyšování materiální úrovně lidu, snižování nemocnosti a úmrtnosti obyv., k plnému a racionálnímu využití jeho práceschopné části. Tzv. reálný socialismus tyto hypotézy nenaplnil a postupem času přestalo být smysluplné uvažovat o nich jako o „zákonech“. Reálné pohyby v oblasti reprodukce obyv. se vyjadřují adekvátněji pomocí konceptu demografické revoluce než pomocí pojmu z.p. (Viz též teorie populační.)
population laws lois de population Populationsgesetze leggi demografiche
Literatura: Srb, V.: Úvod do demografie. Praha 1965; viz též demografie, teorie populační.