Zabezpečení sociální

zabezpečení sociální – soubor právních, finančních a organizačních nástrojů a opatření, jejichž cílem je kompenzovat nepříznivé finanční a soc. důsledky různých životních okolností a událostí ohrožujících uznaná soc. práva. Z.s. je součástí sociální politiky. V poslední době se diskutuje o tom, že z.s. by mělo být chápáno šířeji, tzn. nikoliv jenom jako kompenzace ztrát, ale i ve vztahu k činnostem, které mohou zabránit těmto ztrátám. Soustavy z.s. vznikaly ve vazbě na procesy industrializace a urbanizace. Zpočátku byly omezeny pouze na specif. situace (např. pracovní úrazy) či specif. skupiny (např. státní úředníky). Tendence k univerzalizaci schémat, dávek a sociálních služeb je zvl. patrná po 2. svět. válce, kdy bylo z.s. uznáno jako právní závazek států vůči občanům (deklarace Mezinárodní organizace práce z 10. 5. 1944, Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá OSN 10. 12. 1948, a další mezinár. úmluvy). V praxi se z.s. chápe tradičně jako systém finančních dávek dvojího typu: a) nahrazujících výdělek v situaci, kdy primární výdělek není poskytován (při nezaměstnanosti, v nemoci, po odchodu „do důchodu“), b) doplňujících příjem tak, aby bylo možno hradit mimořádná vydání, zejm. na péči o děti a lékařskou péči. Soustavy z.s. mohou být financovány buď z veř. fondů sycených daněmi, nebo z pojišťovacích fondů sycených pojistnými splátkami pojištěnců. V prvním případě se jedná o tzv. přístup W. H. Beveridge, odvozený z tradice „Poor Law“: důraz je kladen na zajištění životního minima pro celou populaci. V druhém případě se navazuje na Bismarckův přístup, postavený na institucích vzájemné pomoci a pojišťovacích schématech odvozených od pracovních příjmů a specifikovaných pro dobře definované kategorie aktivní populace, příp. pro jejich rodinné příslušníky. Soustavy z.s. vznikaly přibližně v následující hist. sekvenci: kompenzace pracovních úrazů, kompenzace nemocí z povolání, nemocenské přídavky, mateřské přídavky, starobní důchody, příspěvky pozůstalým, invalidní důchody, rodinné přídavky, podpory v nezaměstnanosti. V Československu byla kontinentální tradice sociálního pojištění založeného na fondovém hospodaření přerušena začátkem 50. l., kdy byly instituce z.s. socializovány a začaly být financovány ze státního rozpočtu. Zavedeny byly nové dávky univerzálního charakteru. Reforma soustavy z.s. po r. 1989 směřuje k vytvoření tří relativně samostatných částí: povinného sociálního pojištění financovaného z příspěvků zaměstnanců a zaměstnavatelů, sociální podpory financované z daní a sociální pomoci potřebným, kteří by se jinak ocitli pod hranicí životního minima, financované rovněž z daní.

social insurance, social security sécurité, assurence sociale soziale Sicherheit previdenza sociale

Literatura: Bělina, M. a kol.: Československé právo sociálního zabezpečení. Praha 1989; Beveridge, W.: Social Insurance and Other Services. London 1942; Pieters, D.: Social Security in Europe. Brussel 1991.

Martin Potůček