Zobrazení zdroje stránky Politika natalitní

<span id="entry">politika natalitní</span> – (z lat. natalis = týkající se narození) – doslova politika [[porodnost|porodnosti]], tj. usměrňování [[chování demografické|demografického chování]] souvisejícího s plozením dětí pomocí přímých i nepřímých ekon., soc., výchovných, právních, zdravotních atd. opatření. ''P.n.'' je součástí [[politika populační|populační politiky]], v praxi se ale oba pojmy někdy překrývají – zejm. jestliže se populační politika soustřeďuje pouze na opatření v oblasti porodnosti. Všechna opatření ''p.n.'' mají i další soc. efekty: jsou zároveň soc. opatřeními ke zvyšování či vyrovnávání životní úrovně, zdravotních služeb, podmínek bydlení atd. (viz [[politika sociální]]) a jsou i určitými obecnými regulativy chování a kodifikacemi či korekcemi stávajících morálních norem. Tento moment vystupuje do popředí zejm. u zákonů týkajících se interrupce, antikoncepce a zdravotních služeb vůbec. ''P.n.'' má dlouhou tradici. Podle kult. a soc.-antropol. výzkumů lze soudit, že v organizovaných spol. útvarech byla porodnost vždy regulována, a to s ohledem na přír. prostředí a přír. zdroje obživy. Tzv. přír. národy, resp. všechny lovecko-sběratelské společnosti, se chrání hlavně před populačním přetlakem, a to těmito způsoby: ''a)'' zákazem sexuálního styku při dlouhé době kojení – do 3 až 6 let (u většiny tropických národů s výjimkou am.), ''b)'' navozováním potratů požíváním vhodných bylin (am. národy), ''c)'' utrácením narozených dětí, např. prvorozených nebo vadných (v silné míře u Eskymáků). Jako opačný regulativ vždy působil systém mnohoženství (vyrovnává působení dlouhé doby kojení), příp. rozšíření vlastní populace o plodnější ženy z jiných kmenů. V rámci naší civilizace jsou první natalitní opatření známa již z antiky. V novověké Evropě počínaje obdobím [[merkantilismus|merkantilismu]] a absolutistických států nabývá většinou ''p.n.'' pronatalitního charakteru. Silná orientace na ''p.n.'' se objevuje začátkem 20. st. Prototypem pronatalitních opatření se stala Francie, kde v r. 1918 vznikla tzv. vyrovnávací pokladna (caisse de compensation), která vyplácela dělníkům přídavky na děti z fondu vytvořeného bohatšími zaměstnavateli. Ve středověku a v období liberalismu převládal nezájem o tyto otázky, popř. byla prováděna mírná, diferencovaná a soc. zaměřená protinatalitní politika.

Nositelem ''p.n.'' je dnes převážně stát, význ. vliv v tomto směru mají však v některých zemích též církev, charitativní organizace, různé spolky zaměřené na regulaci porodnosti, rozvoj antikoncepce apod. ''P.n.'' může mít v zásadě dvojí zaměření. ''1.'' Pronatalitní politika, charakteristická pro tzv. [[populacionismus]], staví na všeobecně působících opatřeních ke zvýšení porodnosti. Patří mezi ně bezplatné prenatální ošetření, právní úprava pracovních podmínek těhotných žen, vyrovnávací příspěvky v těhotenství, porodné, bezplatná zdravotní péče o matku a dítě, placená a neplacená mateřská dovolená, mateřské dávky, úprava pracovních podmínek zaměstnaných matek, slevy na daních pro rodiny s více dětmi, opatření bytové politiky v jejich prospěch, zejm. slevy na nájemném, dále dotace dětského stravování, oblečení, dětských a rodinných rekreací, výstavba jeslí, mateřských školek a dětských domovů. Mezi prostředky pronatalitní politiky patří i snižování věkové hranice pro uzavření sňatku a likvidace majetkových cenzů podmiňujících sňatek, zrovnoprávnění nemanželských a manželských dětí, soc. podpora svobodných matek, zákaz interrupce, popř. i antikoncepce, boj proti ilegitimní potratovosti, propagace vzoru vícedětné rodiny. Jednotlivé systémy pronatalitní politiky se liší důrazem na jednotlivé prostředky stimulace a způsoby a prostředky prosazování pronatalitních cílů. ''2.'' Protinatalitní politika, která slouží k omezení porodnosti, zejm. k omezení plození dětí vyšších pořadí, se uskutečňuje hlavně liberalizací v oblasti interrupce a antikoncepce, podporou sterilizace, krácením finančních prostředků na děti vyšších pořadí, popř. placením trestných dávek za děti čtvrtého, třetího i nižších pořadí, propagací modelu jednodětné či bezdětné rodiny, zvyšováním hranice sňatků a zaváděním majetkových cenzů pro povolení sňatku, propagací [[celibát|celibátu]], zpřísněním eugenických opatření, ztížením opětovných sňatků, zejm. znovuprovdání vdov, propagací sexuální zdrženlivosti. Tato politika je hist. spjata s [[malthuziánství|malthuziánstvím]] (''neomalthuziánstvím''). Jako obecný princip je protinatalitní politika realizována velmi zřídka, většinou jde o dočasné omezování porodnosti určitých skupin, soc. vrstev (hist. byla orientována především na dělnictvo), popř. národnostních a rasových menšin.

Řada států kombinuje pronatalitní a protinatalitní politiku (např. stimuluje rození dětí prvního, resp. druhého pořadí, ale penalizuje rození dětí vyšších pořadí). Při prosazování protinatalitních opatření se naráží častěji než u pronatalitních opatření na náb. a kult. bariéry. Tato opatření bývají často chápána jako určitý druh soc., nár. či kult. diskriminace a omezování osobní svobody. Specif. formou protinatalitní politiky je úsilí o snížení plodnosti osob s genetickou či jinou zdravotně relevantní zátěží (viz [[dědičnost sociální]], [[eugenika]], [[euthanasie]]). Protinatalitní politika je dnes hlavně problémem rozvojových zemí, které ji zatím aplikují s velmi různorodým efektem (např. relativně úspěšná byla v Číně, značné problémy působí v Indii). Účinky ''p.n.'' vůbec jsou obtížně předvídatelné. Mnohé mají i [[efekt bumerangový|bumerangové efekty]] – např. penalizace dětí vyššího pořadí posunuje dítě do kategorie prestižní spotřeby, což v některých soc. skupinách posiluje porodnost. Některá obecně aplikovaná pronatalitní opatření jsou účinná jen u kult. a soc. zanedbané populace a mohou mít negativní důsledky na kvalitu populace, zvyšovat nemocnost, takže pozitivní efekt pronatalitní politiky je eliminován zhoršením parametrů úmrtnosti. Problémem je také odhad toho, kdy a s jakou účinností se opatření projeví.

Vzhledem k tomu, že prosazování i efekty ''p.n.'' jsou často problematické, některé společnosti přímou intervenci do demogr. reprodukce obyv. minimalizují a ušetřené prostředky investují např. do zdravotnictví, soc. péče a péče o dítě, což má též pozitivní populační efekty. Ve prospěch nepřímého zaměření ''p.n.'' přispívá i známá zkušenost, že systém intervencí do porodnosti narušuje plynulost demogr. reprodukce, znerovnoměrňuje věkovou strukturu a vede k periodické změně nároků na školský, zdravotní a zaměstnavatelský systém společnosti (viz též [[věk]]). V čes. zemích je systematičtější ''p.n.'' spojena s obdobím [[osvícenství]], které aplikovalo zákl. teze merkantilismu na specif. čes. podmínky. Po 1. svět. válce byly zavedeny přídavky na dvě děti státních zaměstnanců, k většímu zvýhodnění rodin s dětmi došlo po r. 1945. Další úpravy byly v l. 1947, 1949, 1953, 1957, 1959, 1970, 1971, 1973, 1979, 1982, 1991. Pro bývalé Československo byl vždy typický pronatalitní kurs, stejně jako pro většinu bývalých evrop. social. zemí. V současné době se ''p.n.'' většiny vyspělých zemí soustřeďuje spíše na zlepšení kvality populace než na její početní růst.

<div class="translations">
<span lang="en">pronatalist policy</span>
<span lang="fr">politique nataliste</span>
<span lang="de">Geburtenpolitik</span>
<span lang="it">politica delle nascite</span>
</div>

<span class="section_title">Literatura:</span> viz [[politika populační]].

-- ''[[:Kategorie:Aut: Pavlík Zdeněk|Zdeněk Pavlík]]''<br />
-- ''[[:Kategorie:Aut: Vodáková Alena|Alena Vodáková]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Pavlík Zdeněk]]
[[Kategorie:Aut: Vodáková Alena]]
[[Kategorie:Spoluautorská hesla]]
[[Kategorie:Terminologie/demografické procesy a přístupy]]
[[Kategorie:Terminologie/hnutí, problémy, sociální deviace a sociální politika]]
[[Kategorie:VSgS]]