Zobrazení zdroje stránky Sociologie chápající

<span id="entry">sociologie chápající</span> – též ''sociologie rozumějící'' – zaměření [[sociologie]], pro které je charakteristické usilování o poznání subjektivního smyslu soc. jednání, oné vždy konkrétní a jednotlivé významové souvislosti, kterou se jednající nechali vést nebo kterou svým jednáním – lhostejno do jaké míry uvědoměle – vytvořili. ''S.ch.'' založil ''M. Weber'' v dílech ''Die Objektivität sozialer und sozialpolitischer Erkenntnis'' (1904), ''Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus'' (1905), ''Über einige Kategorien der verstehenden Soziologie'' (1913), ''Wirtschaft und Gesellschaft'' (1921–1922). [[jednání|Jednání]] vyděluje ''Weber'' z lidského [[chování]] jako aktivitu spjatou se subjektivním smyslem, subjektivní smysl soc. jednání pak vztahuje k chování druhých. Na základě interpretativního ''porozumění'' (Verstehen) významové souvislosti je možno průběh a účinky soc. jednání vysvětlit kauzálně. Touto kombinací tradice [[hermeneutika|hermeneutiky]] (''F. E. D. Schleiermacher'') a něm. [[historismus|historismu]] (''W. Dilthey'', ''H. Rickert'', ''W. Windelband'') s radikální objektivitou pozitivní vědy překročila ''s.ch.'' rámec protipozitivistické debaty o hranicích mezi přír. a spol. vědami. ''Weber'' vyvrátil tezi, že mnohotvárná proměnlivost hist.-spol. skutečnosti nepřipouští poznání přesnými a pevnými pojmy. Stejně zásadně se však obrací proti filozofii dějin, proti metafyzickým konstrukcím dějin jako jednotného celku, proti fikci makrosubjektivních nositelů spol. pohybu. S-gie může zkoumat kolekt. subjekty, nesmí je však substancializovat, neboť sestávají výlučně ze soc. jednání jednotlivců. Jednotlivce nespojuje navzájem v kolekt. subjekt příslušnost k makrosubjektivní podstatě, nýbrž významová souvislost jejich vzájemně na sebe orientovaných jednání. Tak jako nelze věd. stanovit jedině správnou výstavbu spol. systému, nelze ani zákonitosti a pravidla plynoucí z průzkumu soc. chování pokládat za něco jiného než za formulace šancí, k nimž by za určitých podmínek mohly vést určité typy soc. jednání. ''Weber'' tím odděluje ''s.ch.'' od starších s-gických systémů (''A. Comta'', ''H. Spencera'', některých marxistů) a modifikuje její predikční schopnost v myšlenkový experiment spočívající v modelování ideálních průběhů. Sociálněvědní poznání abstrahuje myšlenkovým stupňováním empir. skutečnosti v [[typ ideální|ideální typ]] „historický“, zaměřený na kult. význam určitých hist. jevů, a „sociologický“, zaměřený systémově neboli její stylizací do průhledných a racionálně plně kontrolovatelných modelů. [[racionalita|Racionalita]] zde není napojena na obecnost pravdivostního pojmu, nýbrž na logiku transcendovanou sdílením významu. Vlastní poznávací hodnotu má výpověď o zjištěné diferenci mezi ideálním typem a skutečným průběhem soc. jednání; ideální typ sám je a zůstává pouhou účelnou fikcí, odvozenou z vybraných znaků fakticity. Ideáltypické modelování má sloužit jako heuristický prostředek, umožňující zformulovat pro účely empir. zkoumání možná hlediska, z nichž lze vykládat naše i cizí soc. jednání. Až ''K. R. Popper'' mu přisoudil charakter [[hypotéza|hypotézy]]. Podle ''M. Webera'' hypotézou není ideální typ, ale má vytváření hypotéz podněcovat a usměrňovat. Praktickým úkolem ''s.ch.'' je nacházet a objasňovat hodnotové axiomy aktuálních typů soc. jednání a poukazovat na přiměřené prostředky, předvídatelné vedlejší účinky a pravděpodobnost úspěchu při realizování [[hodnota|hodnot]]. Je věcí osobní volby, k jakým hodnotám se sociolog ve svém osobním i veř. životě přikloní. S-gii samotnou však, má-li zůstat vědou, musí udržet v nezávislosti na hodnotících postojích (viz též [[hodnocení v sociologii]]). Také tento rys zřetelně odděluje ''s.ch.'' nejen od hist. relativismu, ale též od [[sociologie vědění]].

Jako projev důrazné empirizace teor. přístupu k soc. realitě nabyla ''s.ch.'' v s-gii rozsáhlého a mnohostranného vlivu, zprostředkovaného v mezinár. měřítku především [[strukturalismus funkcionální|strukturálním funkcionalismem]]. ''T. Parsons'' přeložil do angličtiny stěžejní ''Weberovy'' spisy a v duchu své teorie je též interpretoval. Avšak i tzv. kritický racionalismus (''K. R. Popper'', ''H. Albert'', ''E. Topitch'') se hlásí k ''s.ch.'' jako k jednomu ze svých pramenů, podobně jako zcela protikladná ''Schutzova'' škola [[sociologie fenomenologická|fenomenologické sociologie]] nebo kritická teorie [[škola frankfurtská|frankfurtské školy]] (''M. Horkheimer'') a nejnověji teorie komunikativní racionality (''K. O. Apel'', ''J. Habermas'').

<div class="translations">
<span lang="en">understanding sociology</span>
<span lang="fr">sociologie compréhensive</span>
<span lang="de">verstehende Soziologie</span>
<span lang="it">sociologia comprendente</span>
</div>

<span class="section_title">Literatura:</span> ''Buhl, W. L.'': Verstehende Soziologie. Grundzüge und Entwicklungstendenzen. München 1972; ''Kasler, D.'': Max Weber. Sein Werk und seine Wirkung. München 1972; ''Mc Kinney, J.'' – ''Tiryakian, E.'': Theoretical Sociology. New York 1970; ''Popper, K. R.'': Objective Knowledge: On Evolutionary Approach. London 1972; ''Radnitzky, G.'': Contemporary Scopes of Metascience. Göteborg 1970; ''Seyfarth, C.'' – ''Sprondel, W. M.'': Religion und gesellschaftliche Entwicklung. Studien zur Protestantismus-Kapitalismus-These. Frankfurt a.M. 1973; ''Truzzi, M.'': Verstehen: Subjective Understanding in the Social Sciences. 1974; ''Winch, P.'': The Idea of Social Science and its Relation to Philosophy. London 1958.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Střítecký Jaroslav|Jaroslav Střítecký]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Střítecký Jaroslav]]
[[Kategorie:Směry, školy, teorie a koncepce sociologického a sociálního myšlení]]
[[Kategorie:VSgS]]