Zobrazení zdroje stránky Asertivita

<span id="entry">asertivita</span> – (z lat. ad sero, assere = osobovat si něco, osvojovat, přiřaďovat) – sebeuplatňování, sebeprosazování (angl. a fr. ekvivalenty podtrhují deklarování, tvrzení, požadování práv) především formou přímého, přiměřeného a upřímného vyjadřování vlastních myšlenek, citů a názorů, pozitivních i negativních, bez porušování práv jiných lidí či svých vlastních. Jako první použil tento termín psycholog ''A. Salter''. Při výcviku svých neurotických pacientů vyžadoval volné a přiměřené projevování myšlenek a emocí, cvičil schopnost vyjádřit je, obhájit a vyslovit odmítnutí. První výcvikové skupiny těchto soc. dovedností vznikaly koncem 40. l. (''T-groups'' ''K. Lewina'', 1946; trénink ''a.'' zavedl ''Salter'', 1949). V posledních letech se výcvik ''a.'' chápe jako součást aktivního [[učení sociální|sociálního učení]] (v Čes. republice ''Josef Linhart'', ''I. Perlaki'', 1981). Tzv. ''asertivní chování'' je kombinací prvků sebejistého a sebehodnotícího chování. Tyto způsoby nelze zvládnout pouze teor., je nutno osvojit si je prakticky, a proto je kladen důraz na modelování situací a jejich procvičování. V průběhu 70. l. bylo vymezeno 5 schopností, které patří do nácviku ''a.'': odmítnout, požádat o laskavost, vznést požadavek, vyjádřit kladné a záporné emoce, začít, udržet i ukončit konverzaci. Bylo také rozlišeno několik druhů ''a.'': ''1.'' zákl. ''a.'', což je schopnost jednoduchého vyjadřování názorů, myšlenek a emocí (nezahrnuje další specif. soc. schopnosti); ''2.'' empatická ''a.'', která překračuje rámec vyjadřování vlastních citů a potřeb, obsahuje vnímavost a citlivost vůči jiným lidem a schopnost posoudit situace, v nichž se člověk nachází; ''3.'' stupňovaná ''a.'', spočívající v zesilování důrazu, pokud je stanovisko druhou stranou ignorováno a jsou agresivně porušována práva; přitom je ale nutno dbát na vlastní mez překročení do [[agrese]] a před závěrečným výrokem stupňované ''a.'' poskytnout osobě s jiným názorem dostatek možností ke změně chování; ''4.'' konfrontační ''a.'', která se orientuje na popis rozporů mezi slovy a skutky partnera, přičemž se na něj neútočí, ale žádá se doplňující informace k vyřešení problému. Opakem ''a.'' je sebepotlačující až sebeznehodnocující postoj. Neasertivní člověk umožňuje svým nejasným vyjadřováním a popíráním svých práv jiným lidem, aby je též znevážili a popřeli. Neasertivní chování souvisí se sníženým sebevědomím a sníženou sebeúctou a se snahou vyhnout se konfliktům. Jiným protikladem asertivního chování je zmíněné ''agresívní chování'', směřující k znehodnocování práv jiných lidí, k jejich degradaci, k nadvládě nad nimi. Na ''a.'' lze pohlížet jako na předpoklad vedení diskuse, resp. faktor umožňující hladký a efektivní průběh [[komunikace sociální|sociální komunikace]].

<div class="translations">
<span lang="en">assertiveness</span>
<span lang="fr">auto-affirmation</span>
<span lang="de">Assertivität</span>
<span lang="it">assertività, autoaffermazione</span>
</div>

<span class="section_title">Literatura:</span> ''Kelley, C.'': Assertion Training. San Diego 1979; ''Pelrovskaja, L. A.'': Těoretičeskije i metodičeskije problémy socialno-psichologičeskogo treninga. Moskva 1982; ''Linhart, J.'' – ''Perlaki, I.'': Model aktivního sociálního učení. ''Československá psychologie'', 19, 1975, č. 3.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Blahák Vlastimil|Vlastimil Blahák]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Blahák Vlastimil]]
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]]
[[Kategorie:VSgS]]