Zobrazení zdroje stránky Sociální ústav ČSR

<span id="entry">Sociální ústav ČSR</span> (1919–1941)

Sociální ústav Československé republiky (zpočátku častěji Sociální ústav RČS) byl poradním orgánem ministra sociální péče. Vedle toho měl ústav pěstovat vědeckou činnost, zejména v oblasti sociální politiky, a propagovat „sociálnější pojímání otázek sociálních“. Založen byl z rozhodnutí ministra Lva [[Winter Lev|Wintra]] 30. října 1919, ministerstvo mu dávalo k dispozici úředníky a také jej finančně zabezpečovalo. Organizační přípravu ústavu řídil výbor za předsednictví L. [[Winter Lev|Wintra]], jehož členy dále byli E. [[Beneš Edvard|Beneš]], J. Gruber, K. Engliš, L. Haškovec, A. [[Masaryková Alice|Masaryková]], J. Souček, S. Špaček, E. [[Štern Evžen|Štern]], R. [[Teltšík Rudolf|Teltšík]], R. Tayerle a A. Tůma. Při svém založení měl ústav 48 členů, ve třicátých letech 120 řádných a 120 mimořádných členů, z poloviny volených představenstvem a z poloviny jmenovaných ministrem sociální péče. Šlo jednak o (prakticky všechny) uznávané sociology a další sociální vědce a jednak o zástupce zaměstnavatelů a zaměstnanců. Prvním předsedou se stal Josef Gruber (1920–25), po něm následoval zakladatel ústavu Lev [[Winter Lev|Winter]] (1925–1935) a Emil Schönbaum ([[Schoenbaum Emil|Schoenbaum]]; 1935–39); předsedu přitom jmenoval ministr sociální péče z řad členů ústavu.

Ústav se členil do pěti sekcí: (1.) teoretická sekce, která řešila „problémy sociologické, sociálně filosofické, národohospodářské theorie, zejména socialismu“ (předseda J. Gruber), (2.) sociálně-politická sekce, která se věnovala ochrannému zákonodárství, sociálnímu pojištění, odborovému hnutí, mzdám, zaměstnanosti a vystěhovalectví (předseda R. Tayerle), (3.) sekce socializace, která se zabývala družstevnictvím a zestátňováním (předseda F. Jirásek), (4.) technicko-hygienická sekce, která zkoumala organizaci práce, bezpečnost a hygienu při práci a sociální hygienu a bytové otázky (předseda L. Haškovec), a (5.) humanitní a praktická sekce, zaměřená na péči o mládež a matky, studenty a mládež, válečné invalidy a chudinu, která dále kontrolovala stav humanitních ústavů a dobročinnosti (předseda E. Svoboda). Teoretická sekce v první polovině dvacátých let suplovala neexistující sociologickou společnost, dala i podnět k založení [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovy sociologické společnosti]]. Před polovinou dvacátých let byl ústav reorganizován do tří pracovních odborů: (1.) odbor pro teoretická bádání v oboru sociologie, národního hospodářství a socialismu, (2.) odbor pro dělnickou ochranu, sociální pojištění a socialisaci, odborové sdružování, průmyslové vztahy zaměstnanecké a zaměstnavatelské, družstevnictví, a (3.) odbor technicko-zdravotnický, výchovný a humanitní. První odbor od roku 1925 úzce spolupracoval s [[Masarykova sociologická společnost|Masarykovou sociologickou společností]], s níž se namnoze personálně prolínal. Na půdě druhého odboru byla v roce 1929 zřízena komise pro studium průmyslové racionalizace a o rok později komise pro studium populačních otázek a komise pro studium dějin dělnického hnutí, které se vyznačovaly bohatou činností, dále pak prakticky nečinné komise pro studium péče rodinné a komise pro studium nezaměstnanosti; do nich se zapojovali i nečlenové Sociálního ústavu.

Hlavní činnost Sociálního ústavu spočívala v interních diskusích, z nichž vznikaly (často i vyžádané) podněty pro úřadujícího ministra sociální péče, a v pořádání veřejných přednášek. Vedle toho ústav vydával edici s názvem Publikace Sociálního ústavu (vyšlo jich celkem 72), tvořící jakousi sociálně-politickou encyklopedii, a časopis ''[[Sociální revue]]''. Příležitostně byly vypisovány ceny na vytvoření nové vědecké literatury z oblasti sociální politiky. Konečně ústav ve třicátých letech organizoval výzkumy vlivu hospodářské krize na rodiny nezaměstnaných dělníků (1930, z podnětu Rockefellerovy nadace), poměšťování pražského okolí (financováno opět Rockefellerovou nadací, výzkum probíhal v rámci [[Společnost pro sociální bádání|Společnosti pro sociální bádání]]), soužití Čechů a Němců v československém pohraničí, nezaměstnané inteligence a výzkum tzv. integrální dědiny. Ještě před vznikem Sociálního ústavu přitom v gesci ministerstva sociální péče proběhl výzkum sociálních zařízení a poměrů v hlavním městě Praze, provedený skupinou amerických badatelů pod vedením Ruth Crawfordové a pod záštitou Alice [[Masaryková Alice|Masarykové]]. Sociální ústav byl členem Mezinárodní asociace pro sociální pokrok, jejíž první sjezd se konal v roce 1924 v Praze, dále Mezinárodního institutu pro průmyslové vztahy v Haagu a Mezinárodní unie pro vědecké studium populačních otázek se sídlem v Londýně. Mezinárodní spolupráce byla ukončena v roce 1938, převážná část členských poplatků byla naposled zaplacena za rok 1937.

Na jaře 1938 ukončil Sociální ústav kvůli výraznému snížení dotací i přednáškovou a publikační činnost, a poněvadž následujícího roku byli z jeho řad vyloučeni neárijci a další členové zemřeli nebo z něj vystoupili, zastavil v roce 1940 svou činnost úplně. V březnu následujícího roku byl proto Sociální ústav ministrem Vladislavem Klumparem zrušen. Po druhé světové válce již nebyl obnoven, místo toho vznikl [[Československý ústav práce]].

<span class="section_title">Literatura:</span>

Jakub Rákosník: „Sociální ústav 1920–1941. Mozkové centrum československé sociální politiky.“ Pp. 296–316 in ''Svět historie – historikův svět. Sborník profesoru Robertu Kvačkovi''. Technická univerzita, Liberec 2007.

''Prof. dr. Josef Gruber, 3. XI. 1865 – 3. V. 1925. Sociální ústav ČSR památce svého předsedy''. Sociální ústav RČS, Praha 1925.

''Sociální ústav ČSR. Památce svého zakladatele a předsedy Dr. Lva Wintra, 1876–1935''. Sociální ústav RČS, Praha 1935.

-- ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce ]]
[[Kategorie:SIZCSg]]