Zobrazení zdroje stránky Management vědecký

<span id="entry">management vědecký</span> – též ''vědecké řízení'' – rozvíjení teor. představ o [[management|managementu]], které má spíše podobu tvorby dílčích koncepcí, zásad, doporučení. Často jsou protichůdná, pocházejí z různých věd. disciplín, jsou však spojená snahou o vytvoření předpokladů úspěšného praktického řídícího chování podnikatelů a [[manažer|manažerů]]. Úspěšné chování znamená zvýšení zisku, snížení ztrát, zajištění celkové prosperity, ale i dosažení spokojenosti lidí, soc. souladu, participace soc. skupin na daném podnikání. Za zakladatele ''m. v.'' je považován ''F. W. Taylor''. ''H. L. Gantt'' oživil dávnější tezi ''R. Owena'' z jeho známé ''Adresy dozorcům manufaktury'', že řídit znamená spíše vést a učit než popohánět, a zdůrazňoval potřebu i jiné než jen výlučně hmotné stimulace výkonu dělníků. Odmítl také ''Taylorovu'' diferenciální mzdu a nahradil ji úkolovou mzdou s prémií. ''H. Emerson'' vstoupil do teorií ''m.v.'' zejm. knihou o 12 principech managementu, v níž na přední místo postavil potřebu spol. cíle, sjednocujícího metaideálu v organizaci, nezbytného pro dosažení pozitivní synergické výslednice sil, působících v ní na různých místech a úrovních. ''F. B. Gilbreth'' pracoval na aplikaci koncepce motivace. Ve spolupráci se svou ženou, psycholožkou, však vypracoval především metodiku tzv. pohybových studií lidské práce, opíraje se o vlastní objev závislosti optimálního způsobu vykonávání té které konkrétní práce na správné kombinaci zákl. prvků – mikropohybů (nazval je přesmyčkou svého jména „therbligy“). ''Gilbrethovi'', vedeni snahou o komplexnost výzkumu řízení k vyšší výkonnosti, přispěli k vytvoření základů průmyslového designu, [[psychologie práce]], [[ergonomie]] a tzv. human engeneering. Hnutí racionalizace řízení a práce na základě am. ''m.v.'' získalo po 1. svět. válce širokou odezvu v Evropě. V bývalém Československu v tomto směru rozvíjela pozoruhodnou aktivitu ''Masarykova akademie práce'' a ''Československý komitét pro vědecké řízení''. ''[[Verunáč Václav|V. Verunáč]]'', známý též ve spojení s [[laboretismus|laboratismem]], byl generálním sekretářem ''Mezinárodního komitétu pro vědecké řízení'' (''CIOS''). Další čsl. představitelé ''m.v.'', jako ''S. Špaček'', ''J. Fleischner'', ''A. Bašus'', ''J. Bašta'', se mj. snažili překonat z širších humánních a soc. hledisek mechanicko-manipulační omezenost ''Taylorova'' přístupu. Zvl. pozornost zasluhuje v souvislosti s ''m.v.'' a jeho aplikací v čsl. podmínkách [[batismus]].

Význ. obohatil ''m.v.'' fr. podnikatel a inženýr ''H. Fayol'', který již vyčlenil řídící činnost jako samostatný předmět teor. zkoumání; své představy vyložil zejm. v díle ''L'administration générale et industrielle'' (1916), které vyšlo čes. pod názvem ''Základy správy všeobecné a správy podniku'' (1931). Věnoval větší pozornost řízení „shora dolů“, po řídící vertikále, vypracoval své pojetí struktury řízení, odrážející rostoucí [[dělba práce|dělbu práce]] a [[profesionalizace|profesionalizaci]] výkonu spec. řídících rolí nebo funkcí, zdůrazňoval pojetí řízení jako působení na lidi, nikoli přímo na pracovní prostředky a předměty, požadoval zabezpečit výuku řídící práce přiměřeně na všech stupních školské soustavy. Vytyčil pro potřebu konstituování obecné vědy o řízení či správě (v rozlišování těchto pojmů nebyl nijak důsledný) 14 obecných principů: ''1.'' dělba práce; ''2.'' pravomoc či autorita; ''3.'' disciplína či kázeň; ''4.'' jednota velení či přikazování; ''5.'' jednota vedení; ''6.'' podřízení individ. nebo dílčích zájmů zájmu společnému, potřebám celku; ''7.'' odměňování; ''8.'' centralizace stupnice hodností a skalární linie pravomoci; ''9.'' pořádek; ''10.'' slušnost; ''11.'' rovnost; ''12.'' stabilita zaměstnanců ve funkcích; ''13.'' iniciativa; ''14.'' korporativní duch, jednota zaměstnanců. Za hlavní považoval ''umění řídit'', tedy pružně uplatňovat obecné principy v konkrétních podmínkách, podle měnící se situace, na základě nezbytných osobnostních kvalit vedoucího (inteligence, znalostí, zkušeností, mravních hodnot a dalších specif. schopností). Rozčlenil [[funkce manažerské|manažerské funkce]], na což pak navázal ''L. H. Gulick'' a další autoři včetně ''M. Webera''. Ten věnoval značnou pozornost otázkám [[autorita|autority]] a rozdělení [[moc|moci]] v organizacích, typologii vedení a zejm. možnostem optimalizace [[byrokracie]] jako formy, resp. stylu řízení. Stanovil charakteristiky „ideálního typu administrativní organizace“: max. dělba práce, hierarchická autorita a pravomoc, systém racionálních standardů, obecných pravidel, přesných instrukcí a jejich dodržování (disciplína), vyloučení osobních úvah a emocí (nestrannost, neosobní přístup), pevná pravidla služební kariéry pracovníků a vytváření jejich loajality k organizaci, přesnost, stabilita, spolehlivost, efektivnost činnosti organizace jako celku v souladu s jejími racionálními cíli.

<div class="translations">
<span lang="en">managerial theory, scientific management</span>
<span lang="fr">management scientifique</span>
<span lang="de">wisseschaftlicher Management</span>
<span lang="it">management scientifico</span>
</div>

''[[:Kategorie:Aut: Kunst Petr|Petr Kunst]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Kunst Petr]]
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]]
[[Kategorie:Terminologie/práce, technika, organizace a management]]
[[Kategorie:VSgS]]