Zobrazení zdroje stránky Ústav sociálně politických věd UK

<span id="entry">Ústav sociálně politických věd UK</span> (1957–1969)

Ústav, který byl ve druhé polovině šedesátých let neformálně označován podle své hybné osobnosti jako „Machoninwerk“ (dříve se přitom hovořilo o „Kalábwerku“), byl založen v prosinci 1957 jako Ústav pro výuku a vědeckou práci kateder marxismu-leninismu. Měl prohlubovat teoretické znalosti a ideologickou a kvalifikační připravenost vysokoškolských učitelů marxistické filosofie, politické ekonomie a dějin dělnického hnutí; kromě vlastní vědecké a vědeckoorganizační činnosti ústav školil aspiranty. Podléhal přitom přímo ministerstvu školství, jeho ředitelem se stal Miloš [[Kaláb Miloš|Kaláb]]. K 1. lednu 1960 byl ústav převeden pod [[Karlova univerzita v Praze|Karlovu univerzitu]], záhy převzal vydávání časopisu ''[[Přehled vědecké a pedagogické práce kateder marxismu-leninismu]]'' (1961) a později začal vydávat rovněž ''[[Vědecké informace Ústavu marxismu-leninismu pro vysoké školy]]'' (1965). [[Kaláb Miloš|Kaláb]] stál v čele ústavu jen do roku 1962, pak funkce ředitele nebyla obsazena a řízením byl pověřen Pavel [[Machonin Pavel|Machonin]]. Ředitelem se [[Machonin Pavel|Machonin]] stal teprve v roce 1967 a byl jím až do zániku ústavu. Ten přitom v roce 1964 změnil jméno na Ústav marxismu-leninismu pro vysoké školy UK a v září 1967 na Ústav sociálně politických věd UK. V této době se ústav členil na pět oddělení: filosofie (vedoucí Vojtěch [[Tlustý Vojtěch|Tlustý]]), politické ekonomie (Josef Mervart), sociologie (Karel Holý), historie (Ivan Kolesár), sociologického výzkumu (Věra Rollová); menší dislokovaná pracoviště byla v Brně a Bratislavě. Celkem měl ústav více než padesát zaměstnanců (kromě již uvedených např. J. [[Alan Josef|Alan]], L. [[Brokl Lubomír|Brokl]], M. Formánek, A. Chyba, B. [[Jungmann Bohumil|Jungmann]], A. Matějovský, M. [[Petrusek Miloslav|Petrusek]], J. [[Solař Josef|Solař]], Z. Šafář, J. [[Šiklová Jiřina|Šiklová]], J. [[Večerník Jiří|Večerník]], B. Weiner) a prošly jím dvě stovky vědeckých aspirantů (včetně většiny zaměstnanců ústavu, dále např. J. Blucha, M. [[Disman Miroslav|Disman]], L. Dziedzinská, B. [[Filipcová Blanka|Filipcová]], B. Hartl, O. Jaroš, J. Karola, F. Koudelka, F. Křenek, J. Loukotka, J. L. [[Porket Josef Ludvík|Porket]], M. Purkrábek, R. Rohan, K. Rychtařík, Z. [[Strmiska Zdeněk|Strmiska]]). Ústav sídlil v prostorách Karlovy univerzity v Celetné ulici.

[[Machonin Pavel|Machoninovo]] vedení ústavu vedlo k jeho výrazné sociologizaci; činnost ostatních oddělení nebyla sice utlumena, avšak prim dostalo koncipování marxistické sociologie, kombinující empirický výzkum srovnatelný s aktuální západní sociologií, z níž bylo čerpáno poučení, s marxistickou koncepcí společnosti a jejího vývoje. Empirický výzkum přitom zároveň sloužil jako podklad ke kritice a úpravám marxistické teorie a (především) jejího praktického uplatňování v československé společnosti. Před polovinou šedesátých let 20. století, před vznikem „oficiálních“ sociologických pracovišť ([[Sociologický ústav ČSAV]], katedry sociologie na vysokých školách) se jednalo o „líheň“, jíž prošli nebo z níž vyšli prakticky všichni čeští sociologové této generace. Neméně významné bylo hojné pořádání sociologických (ale rovněž ekonomických, filosofických a historických) „soustředění“, tedy vědeckých workshopů, seminářů a konferencí pro pracovníky ústavu a další zvané hosty (od roku 1965). Nejvýznamnějším projektem [[Machonin Pavel|Machoninova]] ústavu se stal výzkum sociální stratifikace a mobility československé společnosti v roce 1967, metodologicky koncipovaný Pavlem [[Machonin Pavel|Machoninem]], Bohumilem [[Jungmann Bohumil|Jungmann]], Jiřím [[Linhart Jiří|Linhartem]], Miloslavem [[Petrusek Miloslav|Petruskem]] a Zdeňkem Šafářem. Výsledky prvního a na dlouho jediného československého stratifikačního výzkumu stačily být publikovány (''Československá společnost''. Bratislava 1969) a získaly značný mezinárodní ohlas; protože však v mnohém odporovaly ideologickým představám komunistů, nastupující „normalizace“ vedla k jejich tvrdé kritice. Ústav a jeho pracovníci byli i z dalších důvodů označováni za „revizionisty“, jejich činnost se stala exemplárním příkladem „pravicové úchylky“ české sociologie v šedesátých letech.

Ústav sociálně politických věd UK byl proto v listopadu 1969 zrušen, někteří jeho pracovníci našli uplatnění jinde, většina však musela akademickou sféru opustit. V letech 1990–94 došlo pod vedením Josefa [[Alan Josef|Alana]] k pokusu o obnovu ústavu (Ústav sociálně-politických věd UK) v rámci nově budované Fakulty sociálních věd UK, a to včetně angažmá některých bývalých pracovníků (rovněž Pavla [[Machonin Pavel|Machonina]]). Nedostatek finančních prostředků však činnost ústavu paralyzoval a záhy byl v rámci reorganizace fakulty zrušen.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce ]]
[[Kategorie:SIZCSg]]