Zobrazení zdroje stránky České vysoké učení technické v Praze

<span id="entry">České vysoké učení technické v Praze</span> (1914–1915, 1922–49, 1965–1969, 1976–)

Počátky (zemsky) české polytechniky sahají ke stavovské akademii zřízené v prvních dekádách 18. století, v roce 1878 byla připojena ke Karlo-Ferdinandově univerzitě (viz [[Karlova univerzita v Praze]]). V roce 1815 se škola opět osamostatnila jako Královské české stavovské technické učiliště, 1869 se rozdělila na německojazyčnou a českojazyčnou část (Český polytechnický ústav, 1879 Česká vysoká škola technická), 1901 získala právo udílet doktoráty. Česká technika byla v září 1920 reorganizována, název se změnil na České vysoké učení technické (ČVUT), místo dosavadních oborů vznikly v jejím rámci autonomní vysoké školy, v roce 1929 k nim přibyla Vysoká škola obchodní, vyučující ekonomickým a správním vědám. Doktorát obchodních věd (RCDr.) byl povolen v roce 1934. Vysoká škola obchodní byla v roce 1948 přejmenována na Vysokou školu věd hospodářských, již následujícího roku však byla zrušena, protože ekonomické vzdělání měla poskytovat Vysoká škola politických a hospodářských věd (viz [[Vysoká škola politická a sociální v Praze]]), respektive později Vysoká škola ekonomická. V roce 1952 se od ČVUT oddělila Vysoká škola zemědělská (viz [[Česká zemědělská univerzita v Praze]]).

Prvním vyučujícím sociologie na české technice byl Edvard [[Beneš Edvard|Beneš]], který si v roce 1914 rozšířil svoji univerzitní habilitaci i na tuto školu; následujícího roku však odešel do exilu a po skončení první světové války již jeho soukromá docentura na technice nebyla obnovena. V meziválečném období se na různých vysokých školách ČVUT habilitovali Václav [[Verunáč Václav|Verunáč]] (1922 ze sociální politiky průmyslové), Emanuel [[Chalupný Emanuel|Chalupný]] (1924 ze sociologie), Ivan [[Žmavc Ivan|Žmavc]] (1925 ze sociotechnicky) a Antonín [[Boháč Antonín|Boháč]] (1934 ze zemědělské statistiky); v případě [[Chalupný Emanuel|Chalupného]] šlo o uznání jeho předchozí habilitace na Filosofické fakultě [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity v Brně]]. Význam těchto habilitací ovšem nebyl velký, jejich nositelé jako soukromí docenti přednášeli jednu, nanejvýš dvě přednášky ročně, pro malý počet zájemců a bez vyhlídky na podstatnější etablování sociologické výuky. Zásadní zlom představovala teprve habilitace Jana [[Mertl Jan|Mertla]] na Vysoké škole obchodní (1933). Hned následujícího roku mu totiž bylo svěřeno vedení nově zřízeného Ústavu sociologie a politiky, obdoby sociologických seminářů na filosofických fakultách, který o rok později získal i dalšího zaměstnance, pomocnou vědeckou sílu Čeňka [[Adamec Čeněk|Adamce]]. [[Mertl Jan|Mertl]] přednášel asi čtyři kurzy ročně a věnoval se výzkumu, v roce 1938 byl jmenován mimořádným profesorem. V této době se uvažovalo o ustavení samostatného studia sociologie, respektive o rigorózním řízení ze sociologie na Vysoké škole obchodní; k tomu však již pro válečné uzavření českých vysokých škol nedošlo.

V poválečném období již výuka sociologie na české technice nebyla v takovémto rozsahu obnovena, zejména kvůli odstranění Jana [[Mertl Jan|Mertla]] z důvodu jeho údajné kolaborace s nacisty. [[Mertl Jan|Mertlovy]] přednášky suploval Čeněk [[Adamec Čeněk|Adamec]], brzy však ze školy odešel. Docenty byli jmenováni Antonín [[Uhlíř Antonín|Uhlíř]] a Jan [[Tauber Jan Bohumil|Tauber]], výuka sociologie však zcela zanikla po komunistickém převratu, nejpozději v roce 1949. K její obnově, tentokrát v rámci strojnické fakulty, došlo koncem šedesátých let, snad v letech 1965–69 (Bedřich Weiner), a opět po polovině sedmdesátých let, snad již při jejím zřízení v roce 1976, na Fakultě architektury ČVUT (Jiří [[Musil Jiří|Musil]]). Na ní se sociologie vyučuje dodnes, nejde však o profilovou disciplínu.

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:Vysoké, případně vyšší školy ]]
[[Kategorie:SIZCSg]]