Zobrazení zdroje stránky Hník František Maria

<span id="entry">Hník František Maria</span>

<span class="PERSON_BORN"><time datetime="1905-02-09">9. února 1905</time> v Úpici (okr. Trutnov)</span>
<br /><span class="PERSON_DIED"><time datetime="1962-04-28">28. dubna 1962</time> v Olomouci</span>
<div id="photo">[[Soubor:Hník_František_Maria_01.jpg|400px]]</div>

Studoval na gymnáziích v Hradci Králové a v Rychnově nad Kněžnou, následně v letech 1923–25 filosofii a sociologii na filosofické fakultě [[Karlova univerzita v Praze|Karlovy univerzity v Praze]], mj. u Břetislava [[Foustka Břetislav|Foustky]]. Současně absolvoval Vyšší školu sociální péče v Praze (1925). V roce 1925 přešel na filosofickou fakultu [[Masarykova univerzita v Brně|Masarykovy univerzity v Brně]], kde u I. Arnošta [[Bláha Inocenc Arnošt|Bláhy]] studoval sociologii a u Josefa Tvrdého filosofii (PhDr. 1927). Roku 1927 vykonal ordinační farářskou zkoušku v Církvi československé (husitské) a byl vysvěcen na kněze, v letech 1927–29 působil jako farář v Náchodě. V letech 1930–31 pokračoval ve studiu na Meadville Theological School v Chicagu, kde byl žákem Roberta J. Hutcheona (M.Th. 1930). Roku 1931 byl jmenován tajemníkem církevní ústřední rady pro zahraniční styky a 1932 profesorem psychologie a sociologie na Vysoké škole bohoslovecké CČS (nově založená škola, která ovšem nezískala státní uznání a byla zrušena v roce 1935). V letech 1934–35 stážoval na Manchester College v Oxfordu, po návratu pracoval v církevním ústředí a v roce 1936 se habilitoval ze sociologie a sociální etiky na [[Husova československá evangelická teologická fakulta v Praze|Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě v Praze]], kde začal působit jako soukromý docent, avšak roku 1938 odešel na další stáž do Oxfordu. Ve 30. letech (a zejm. po roce 1945) pravidelně publikoval především v ''Náboženské revui CČS''. V roce 1939 byl sice jmenován mimořádným profesorem Husovy fakulty, avšak po vzniku protektorátu se již z Velké Británie nevrátil. Na Manchester College vyučoval jako hostující profesor do roku 1941, v letech 1941–45 působil jako přednosta oddělení pro styk s britskými univerzitami a církvemi na ministerstvu zahraničí československé vlády v exilu. Roku 1942 mu byl udělen čestný doktorát teologie univerzity v Aberdeenu.

Po návratu do Československa byl v roce 1945 (s účinností od 1939) jmenován řádným profesorem sociologie a křesťanské sociální etiky na Husově fakultě, jejímž byl také děkanem (1946–47). Ve své církvi byl Hník jakožto oddaný spolupracovník Edvarda [[Beneš Edvard|Beneše]] chápán jako záruka demokracie, ne-levicově smýšlející duchovní přitom zvažovali, že by mohl nahradit příliš kompromisního patriarchu Františka Kováře a vyvažovat otevřeně prokomunistický směr biskupa Miroslava Nováka. Hník ovšem po únoru 1948 tyto naděje nenaplnil, naopak se dal cele do služeb komunistického režimu, především svojí publicistickou činností. V roce 1950 přešel jako profesor na nově zřízenou Husovu československou bohosloveckou fakultu (sloužila výchově duchovních Církve československé, zatímco původní Husova fakulta byla přejmenována na Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu), jejímž se stal prvním děkanem (1950–52). Na fakultě působil v letech 1950–55 jako vedoucí katedry sociální teologie, roku 1956 byl zvolen biskupem Církve československé v Olomouci. Již v první polovině 50. let docházelo nicméně ke konfliktům Hníka se státními úřady, které po jeho nástupu do biskupské funkce zesílily (mj. i kvůli kolaborantům v řadách církve), Hník proto na svoji funkci v roce 1961 rezignoval a odešel do invalidního důchodu.

Pro ranou Hníkovu tvorbu byly charakteristické pokusy o uplatňování sociologických metod v církevní práci, ve studii ''Za lepší církví'' (1930) interpretoval výsledky nereprezentativní vlastní ankety mezi členy Církve československé o tom, proč do ní vstoupili a jaká by podle jejich názoru měla být. Zároveň se pokusil určit sociokulturní podmínky vedoucí k nezbytnosti vzniku nové církve, přičemž kromě návaznosti na českou reformaci a „učitelský úřad“ T. G. [[Masaryk Tomáš Garrigue|Masaryka]] (který se ovšem nikdy členem církve nestal a měl k ní přinejlepším ambivalentní vztah) zdůraznil především ideové a sociální pohnutky jejích zakladatelů. Rozbor sociálního původu členů této církve, provedený na základě výsledků sčítání lidu, ale především o osobní zkušenost a pozorování opřený výklad moderní náboženské situace, na niž CČS přinášela „nejlepší odpověď“, Hník shrnul do knihy ''Duchovní ideály Československé církve'' (1934). V té však již převládla sociální teologie nad sociologií, autor vcelku volně kombinoval poznatky z literatury s vlastními názory a hodnoceními, pro které neměl dostatečnou pramennou oporu. Mezicírkevnímu srovnání nábožensky podmíněné sociální etiky se Hník věnoval v habilitačním spise ''Pohnutky dobročinnosti v křesťanství'' (1935) a později je uplatnil v prakticky zaměřeném teologickém spise ''Křesťané a dnešní svět'' (1938). Jeho pozdější díla již nemají charakter vědecký publikací, ať už v případě oslavného rozboru myšlenek E. [[Beneš Edvard|Beneše]], nebo v propagandistických publikacích z období po roce 1948, v nichž zdůrazňoval pozitivní a „mírotvorné“ aspekty marxistické ideologie a komunistického režimu.

<span class="section_title">Knihy:</span> ''Za lepší církví: Dušezpytná studie o příčinách přestupů do Církve československé'' (Blahoslav, Praha 1930); ''Duchovní ideály Československé církve: Příspěvek k rozboru její sociálně křesťanské struktury'' (Blahoslav, Praha 1934); ''Pohnutky dobročinnosti v křesťanství: Rozbor vztažností mezi theologií a sociální službou'' (ÚR CČS, Praha 1935; anglicky 1938); ''Křesťané a dnešní svět'' (ÚR CČS, Praha 1938); ''Edvard Beneš, filosof demokracie'' (Melantrich, Praha 1946); ''Mezinárodní politická situace a úsilí o mír'' (TND CČS, Praha 1949); ''Církev a mezinárodní otázky'' (ÚCN, Praha 1950); ''Církev v čase rozhodování: K základům sociálně theologické orientace v Čs. církvi'' (ÚCN, Praha 1956).

<span class="section_title">Studie:</span> Noetické a psychologické předpoklady theismu ve filosofii V. A. Hockinga (''Náboženská revue CČS'' 1932); Mary E. MacDowell (''Sociologická revue'' 1934); Duchovní základy nového humanismu (''Náboženská revue CČS'' 1946); Křesťanova orientace v dnešním světě (''Náboženská revue CČS'' 1946); Poměr církve k veřejnému životu (''Náboženská revue CČS'' 1946); Česká humanitní tradice a Edvard Beneš (''Náboženská revue CČS'' 1947); Dr. František Kovář akademický učitel (''Náboženská revue CČS'' 1947); Křesťanova účast při budování nového světa (''Náboženská revue CČS'' 1949); Život a práce Husovy fakulty (''Náboženská revue CČS'' 1951).

<span class="section_title">Literatura:</span> Jaroslav Hrdlička: František M. Hník a jeho obor v době dějinných národních zvratů (''Kontexty sociální a charitativní práce''. L. Marek, Brno 2008: 13–29); Jaroslav Hrdlička: ''Život a dílo prof. Františka Kováře: Příběh patriarchy a učence'' (L. Marek, Brno 2007); Jaroslav Hrdlička: ''Patriarcha dr. Miroslav Novák: Život mezi svastikou a rudou hvězdou'' (L. Marek, Brno 2010); Miloslav Kaňák: Nad životem a dílem biskupa dr. F. M. Hníka (''Český zápas'' 45, 1962, 19: 2); Zdeněk R. Nešpor: ''Ne/náboženské naděje intelektuálů: Vývoj české sociologie náboženství v mezinárodním a interdisciplinárním kontextu'' (Scriptorium, Praha 2008); Marie Suchánková: Česká sociologie náboženství (buržoazní provenience do roku 1945) (''Ateizmus'' 5, 1977, 1: 49–61; 2: 163–176; 3: 277–291).

''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]]
[[Kategorie:SCSg]]
----
František Maria Hník je autorem [[KBCSg:Hník František Maria|některých publikací]] v [[KBCSg|Knižní bibliografii české sociologie]].