Zobrazení zdroje stránky Periodizace českých dějin

<span id="entry">periodizace českých dějin</span> – členění ''českých dějin'', které má relativně dlouhou historii navazující na dobové [[periodizace dějin]]. První ''p.č.d.'' vytvořil ''Kosmas'' ve své ''Chronicon Bohemorum''. Tři knihy jeho kroniky jsou vylíčením ''českých dějin'' ve 3 rozdílných epochách: první popisuje dobu předkřesťanskou, druhá l. 1039–1092 a třetí je vyprávěním o soudobých dějích. V souladu se středověkým pojetím dějin je pro ''Kosmu'' nejvýzn. událostí čes. dějin přijetí [[křesťanství]], které ovšem mylně klade do r. 894. Teprve od této doby jsou mu čes. dějiny „jisté“; co předchází, je epocha nejen hodnotově nižší, ale nelze také plně potvrdit historicitu událostí, jež se v ní měly stát. Toto dichotomické členění zůstalo v platnosti až do 19. st., přičemž ale byla doba [[pohanství]] stále více integrovávána do celkového obrazu čes. dějin. Rozhodujícím krokem k její plné integraci učinil ''V. Hájek z Libočan'' svou ''Českou kronikou''. Renesančně humanistická [[historiografie]] rozšířila čes. historii o novou, dosud neznámou epochu, o předslovanské dějiny. Pro všechny historiky v předvěd. období čes. historiografie byly dalšími periodizačními mezníky jednotlivé roky a vlády jednotlivých panovníků. Podle jednotlivých panovnických rodů periodizoval čes. historii ''D. Adam z Veleslavína'' ve svém ''Historickém kalendáři'' v r. 1590; ''Veleslavín'' také podle vzoru středověké i humanistické evrop. historiografie periodizoval dějiny podle pětisetleté periody odvozené z ''Platónova'' „svatebního čísla“.

Novodobou koncepci ''p.č.d.'' vytvořil ''F. Palacký'' na podkladě periodizace vývoje čes. jazyka a literatury ''J. Dobrovského'', kterou převzal i ''J. Jungmann''. Také tato ''p.č.d.'' byla trojdílná: „starý věk“ v ní zahrnuje období od dějinných počátků do r. 1403 (podrobněji se člení do tří fází: do r. 895 je to doba pohanská, l. 895 až 1253 vyplňuje vláda slovanství a období 1253–1403 naopak vláda němectví); „věk střední“ v l. 1403–1627 je charakterizován [[válka náboženská|náboženskými válkami]] a „věk nový“ od r. 1627 do r. 1848 porobou čes. národa. Ideovým základem této ''p.č.d.'' je ''Palackému'' historiozofická koncepce o trvalém „stýkání a potýkání se slovanství s římanstvím a němectvím“. Na tuto ''p.č.d.'' navazovali prakticky všichni češ. historikové, byť jednotlivé periodizační mezníky nacházeli v jiných hist. událostech. ''V. Novotný'' posunul počátek středního věku až k r. 1246, počátek nové doby viděl shodně s ''Palackým''. ''J. Šusta'' posunul první mezník ještě hlouběji, až do r. 1306, ''J. Prokeš'' naopak přesunul druhý mezník až k r. 1740. Nejvíce se od ''Palackého'' ''p.č.d.'' odchýlil ''J. Pekař''. Také on rozlišoval v čes. dějinách ''starověk'', ''středověk'' a ''novověk'', ale jejich mezníky odvozoval na rozdíl od ''Palackého'' od proměn [[sloh umělecký|uměleckých slohů]]. Starověk (do r. 1200) mu splývá s dobou románskou, středověk (do poloviny 18. st.) vyplňuje doba gotická, renesanční a barokní, novověk člení na dobu osvícenskou, romantickou a na současnost či „naši dobu“. V první verzi této ''p.č.d.'' (1914) jej však člení jinak: na dobu osvícenství, revoluce a dobu ''Františka Josefa''. Inspirací k tomuto pojetí mu byl ''K. Lamprecht'' i vídeňská uměleckohist. škola, reprezentovaná především ''M. Dvořákem''.

S-gií (''M. Weberem'', ale hlavně [[škola Annales|školou Annales]]) inspirovaný ''J. Slavík'' vytvořil v 1. polovině 40. l. další trichotomickou periodizaci, nacházející tentokrát v čes. dějinách epochu družinnou, končící na počátku 13. st., feudální, jdoucí do 18. st., a epochu moderního čes. národa. V první epoše se rodí stavovské a hosp. rozvrstvení čes. společnosti, pro druhou je charakteristická hierarchická stavovská struktura odvozená z náboženství, která je ve třetí epoše nahrazena moderním demokratismem a racionalismem, které spatřují zdroj vládní i správní moci v národě. Ve stejné době se ke strukturálnímu pojetí hist. dění dopracoval i ''F. Kutnar''. Československé marx. dějepisectví, opírající se o stalinskou interpretaci ''Marxovy'' hist. teorie, vytvořilo svoji ''p.č.d.'' v 2. polovině 40. l. a v 50. l. První pokus tohoto druhu podnikl ''V. Husa'' v brožuře ''Epochy českých dějin'' (1949) v souvislosti s kritikou předchozích periodizací. Jemu je 1. epochou období rodových pospolitostí, vystřídané v polovině 12. st. epochou feudální, v níž mizí v Čechách otroctví. Tuto epochu dělí do 4 etap: od poloviny 12. st. do husitské revoluce; od ní do roku 1620; od bělohorské porážky do r. 1781; odtud do r. 1848. Buržoazní revoluce 1848 je mu přechodem k epoše kapitalismu, jež trvá 100 let a jež je v únoru 1948 vystřídána epochou socialismu. Toto schéma bylo dále propracováno v ''Přehledu československých dějin'' na konci 50. l.; historicky přesněji však bylo rozhraní mezi rodovou společností a společností feudální posunuto do 10. st. Tato ''p.d.č.'' zůstala zachovávána i ve všech dalších syntetizujících dílech i v dějepisných učebnicích, stále více se však přihlíželo k výsledkům konkrétního hist. výzkumu, ''p.č.d.'' se stávala i podrobnější a propracovanější. V souladu s celkovým pojetím dějin i samotné hist. vědy se tato ''p.č.d.'' stala závaznou nejenom pro polit., ekon. a soc. dějiny, ale i pro jednotlivé oblasti kultury a byla jen s nutnými modifikacemi přejímána jak pro dějiny literatury (viz ''Dějiny české literatury I – III'', 1959–1961), tak i pro dějiny divadla (viz ''Dějiny českého divadla I – IV'', 1968–1983). Teprve hist. výzkumy od konce 70. l. naznačují možnosti nových přístupů a vytvoření nového schématu periodizace čes. dějin.

<div class="translations">
<span lang="en">division into periods of Czech history</span>
<span lang="fr">périodisation de l'Histoire tchèque</span>
<span lang="de">Periodisierung tschechischer Geschichte</span>
<span lang="it">periodizzazione della storia ceca</span>
</div>

<span class="section_title">Literatura:</span> ''Beneš, Z.'': Kroniky dvě o založení země české a jejich místo v dějinách české historiografie. ''AUC - Philosophica et historica'', 1984, č. 2; ''Beneš, Z.'': Pekařova periodizace českých dějin. ''Z Českého ráje a Podkrkonoší''. Bystrá n. J. 1994; ''Husa, V.'': Epochy českých dějin. Praha 1949; ''Pekař, J.'': O smyslu českých dějin. Praha 1990; ''Petráň, J.'': Ke genezi novodobé koncepce českých národních dějin. ''AUC - Philosophica et historica'', 1982, č. 5.

''[[:Kategorie:Aut: Beneš Zdeněk|Zdeněk Beneš]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Beneš Zdeněk]]
[[Kategorie:Terminologie/sociální změna a dějiny]]
[[Kategorie:VSgS]]