Zobrazení zdroje stránky Strategie konfliktní

<span id="entry">strategie konfliktní</span> – postupy a organizace řešení interpersonálních i interskup. ''konfliktů''. „Strategií“ v původním smyslu se rozumí vedení armády od jednoho boje k druhému až do konečného vítězství. Analogicky se uvažuje o ''s.k.'' Tzv. úplná strategie předepisuje pro každý krok zcela určitou volbu, stanoví, jak se chovat, když se situace dostane do jedné z konečného počtu možností. Lze to znázornit „stromem řešení konfliktní situace“. ''S.k.'' byly studovány pomocí tzv. [[hry experimentální|experimentálních her]]. Odtud pocházejí názvy různých druhů ''s.k.'' a jejich klasifikace. ''1.'' Zákl. členění rozlišuje strategie nepodmíněné od podmíněných. Nepodmíněná strategie se volí před bojem, aniž je známo, co bude partner či soupeř dělat: např. strategii 100% či naopak 0% kooperace nebo částečné kooperace (ukázalo se, že efektivita strategií je vůbec nejvyšší při 70–80% kooperativních voleb). Podmíněné strategie jsou závislé buď na tom, co volí partner, nebo na jeho přání, očekávání, zisku atd. Mezi nejznámější ''s.k.'' tohoto druhu patří ''Tit-for-tit'' (''T-F-T''), jednoduše vyjádřená rčením „jak ty na mne, tak já na tebe“ (v čes. verzi též „koláč za koláč“ a „zub za zub“), která může být opožděna o jeden či dva kroky, protože se přizpůsobuje chování soupeře. V situacích experimentální hry ''Dilema vězně'' se ukázala jako nadějnější než nepodmíněné strategie. Z hlediska perspektivní kooperace je však ještě lepší tzv. strategie benevolentní ''T-F-T'', která znamená volit o jeden stupeň vyšší míru kooperace, než volil partner v předcházející fázi hry. Opačně je definována strategie tzv. malevolentní ''T-F-T'', kde nejde o volbu kooperativní, ale soupeřivou (kompetitivní). ''2.'' ''S.k.'' lze dělit na statické a dynamické. Dynamické se od statických liší tím, že se v průběhu interakce mění, že se u nich vyskytují strategické předehry, strategické mezihry atp. Nejjednodušší formou je nabídnutí kooperace v prvním kroku hry ''Dilema vězně''. Obecně je možné hovořit o snaze vytvořit příznivý dojem při prvním styku, což je velmi efektivní. ''3.'' ''S.k.'' lze také dělit na tzv. kooperativní, jejichž úkolem je nastolit či zvýšit úroveň [[kooperace]], a strategie [[kompetice]]. K druhému typu patří např. „strategie svádění“, která je definována tak, že v předehře se volí kooperativně až nepodmíněně kooperativně, ale v další fázi jednoznačně soupeřivě („až do hořkého konce“). Záludnější variantou je „strategie vychytralého svůdce“, při níž se v první fázi volí výrazně kooperativně, např. benevolentní ''T-F-T'' strategie, ve druhé fázi však nastupuje malevolentní ''T-F-T'' s občasnými (nepravidelnými) vsuvkami kooperativních voleb. V účastníkovi se tím utvrzuje dojem, že kooperace s tím, kdo takto volí, by přece jen mohla být nadějná. Mezi matem. definované strategie složitějšího druhu patří např. strategie napraveného hříšníka, strategie nastavení druhé tváře, strategie netrestání, zastrašování.

<div class="translations">
<span lang="en">conflict strategy</span>
<span lang="fr">stratégie conflictuelle</span>
<span lang="de">Konflikt-Strategien</span>
<span lang="it">strategia conflittuale</span>
</div>

<span class="section_title">Literatura:</span> viz [[konflikt sociální]], [[konflikt experimentální]].

''[[:Kategorie:Aut: Křivohlavý Jaro|Jaro Křivohlavý]]''<br />
[[Kategorie:Aut: Křivohlavý Jaro]]
[[Kategorie:Terminologie/akční, interakční a regulativní sociální atributy, mechanismy, role, kompetence]]
[[Kategorie:VSgS]]