Citace bibliografická

citace bibliografická – (z lat. citatum = uvedené místo v knize) – též pouze citace – souhrn údajů o citované publikaci nebo její části, umožňující její identifikaci. Od c.b. je odlišován „odkaz na citaci“, kterým se rozumí odvolání v textu na citaci uvedenou na jiném místě (pod čarou nebo v seznamu literatury na konci knihy, článku, kapitoly apod.). Pravidla pro tvoření c.b. a jejich uvádění v odborných neperiodických a periodických publikacích jsou upravena státní normou, podle níž jsou také c.b. i odkazy na citace definovány. C.b. jsou dále členěny podle druhů citovaných publikací, popř. jejich částí, a podle rozsahu údajů v citaci (zkrácená citace, zákl. citace, rozšířená citace). Z frekvenčního rozložení citací vychází citační analýza, při níž se úspěšnost autora, časopisu nebo státu zjišťuje na základě množství citací vztahujících se za určitou dobu k určitému článku nebo souhrnu článků. Podle citační vazby mezi dvěma dokumenty někteří autoři pak rozlišují aktivní citace (koho cituje určitý soubor dokumentů) a pasivní citace (kým je citováno). Citační analýza je jednou z hlavních aplikací bibliometrie, což je metoda kvantitativní analýzy dokumentů použitých k zaznamenávání a ke komunikaci věd. poznání. S pomocí těchto metod se usiluje o objektivní sledování a hodnocení vývoje vědy i přínosu jednotlivých vědců. K účelům citační analýzy jsou vytvářeny citační indexy. Pomůckou pro ně jsou citační rejstříky, obsahující jména autorů a názvy jejich děl citovaných jinými autory s uvedením zkrácených c.b. těchto dokumentů, ve kterých se citace jmen autorů a jejich děl nacházejí. Vedle tištěných citačních rejstříků jsou budovány automatizované citační báze dat. Nejvýzn. svět. citačním rejstříkem (a automatizovanou citační bází dat) je Science Citation Index (SCI), který vydává pravidelně od r. 1966 (nepravidelně od r. 1964) Institut for Scientific Information (ISI) ve Filadelfii (USA). Postupně dochází i k retrospektivnímu zpracování SCI od r. 1945. Vedle původního SCI pokrývajícího oblast přír. a tech. věd započalo ISI postupně i s vydáváním dalších typů rejstříků, jako jsou Social Science Citation Index (SSCI), Arts and Humanities (AHCI) a Index to Scientific Reviews (ISR). Zejm. analýza kocitačních vazeb (kocitace dvou dokumentů je souběžná citace těchto dokumentů) tvoří základ citačního mapování vědy, jehož výsledkem jsou zvláště mapy a atlasy vědy (převážně z okruhu přír. věd). Prvé použití metody statist. analýzy citací je většinou spojováno s prací P. L. K. Grosseho a E. M. Grosseho, publikovanou v r. 1927 v USA, i když se vyskytují poukazy i na starší práce (např. rus. vědce P. Valdena z r. 1911 apod.). Teor. a prakticky je však rozvoj ve využití citační analýzy spojen s tvorbou citačních rejstříků během 60. let v ISI ve Filadelfii a je úzce svázán s uplatňováním výpočetní techniky, umožňující zpracování dokumentů v celosvět. a mnohooborovém měřítku. V Československu se zájem o citační metody projevil již ve 40. l. a jejich používání i teor. zkoumání se postupně rozvíjelo, zejm. v posledních dvou desetiletích.

bibliographic citation citation bibliographique bibliographische Anmerkung riferimento bibliografico

Literatura: Garfield, E.: Citation Indexing – its Theory and Application in Science, Technology and Humanities. New York 1979; Kessler, M. M.: Bibliographic Coupling between Scientific Papers. American Dokumentation, 14, 1963, č. 1; Small, H.: Co-citation in the Relationship between Two Documents. Journal of American Society for Information Science, 24, 1973, č. 4; Zitatenanalyse und verwandte Verfahren. Bielefeld 1980.

František Pospíšil