Konflikt experimentální

konflikt experimentální – uměle navozený interpersonální konflikt v podmínkách laboratorního experimentu. Jde o konflikt buď představ, názorů, postojů, nebo konflikt zájmů. Tomuto způsobu studia konfliktů předcházely na začátku 20. st. pokusy I. P. Pavlova s umělým navozením či vyvoláním experimentální neurózy u psů. Ukázalo se, že metodikou zvyšování obtížnosti odlišení kruhu od elipsy, čtverce od obdélníka a blízkých frekvencí tikání metronomu je možno navodit k.e. i u lidí. Soc. psychologie se uměle navozeným konfliktům začala věnovat o 30 l. později pod vlivem konceptu soc. pole K. Lewina (viz teorie pole) a v souvislosti s metodikou experimentálních her. Zpočátku šlo o navození konfliktu zájmů dvou účastníků motivovaných snahou získat max. počet bodů v situaci definované výplatní maticí. Pak se objevila snaha převést abstraktní formy k.e. do konkrétnější podoby, jejímž výsledkem je řada her, které se víceméně blíží ideálu maticové hry, i když mají konkrétnější formu. Příkladem může být hra P (Produkce) používající různobarevné kostky, Akmé – Bolt používající schematizovanou mapu dopravní situace, v níž se pohybují modely aut dvou účastníků, Stavba věže, kde úkolem postavení věže jsou pověřeni dva „postižení“ účastníci (jeden „nevidí“, tzn. má zavázané oči a má stavět, a druhý „nemá ruce“, tzn. má je zavázané a má řídit stavbu). J. Křivohlavý (1988) uvádí 50 takovýchto her.

experimental conflict conflit expérimental experimenteller Konflikt conflitto sperimentale

Literatura: Křivohlavý, J.: Soubor her a cvičení souhry, spolupráce a sdělování. Praha 1986; Křivohlavý, J.: Jak si navzájem lépe porozumíme. Praha 1988; viz též hry experimentální.

Jaro Křivohlavý