Morfologie sociální

morfologie sociální – (z řec. morfé = tvar) – termín zavedený do s-gie É. Durkheimem v r. 1895 na základě analogie s přír. vědami jako název pro subdisciplínu zabývající se zkoumáním tvaru a stavby společnosti, tedy jejích materiálních forem. Stejně jako v biologii vedle fyziologie, zkoumající životní funkce organismů, existuje anatomie či morfologie, která studuje tvar a stavbu rostlinných a živočišných těl, jakož i podmínky, na nichž tyto vlastnosti záleží, má se i s-gie členit do obdobných dvou složek. Předmětem zkoumání m.s. je tzv. spol. základ, z něhož všechny jevy spol. života vyrůstají a který je pro s-gické poznání nejpřístupnější, protože má smyslově vnímatelné materiální formy. Celá společnost spočívá na určitém prostorovém spojení lidí a věcí. Spol. základ ale nevysvětluje celý spol. život. Něco jiného je totiž stavba společnosti a něco jiného způsob jejího fungování. Jsou to dvě rozdílné skutečnosti, při jejichž poznání je nutné aplikovat dvě rozdílné procedury. Spol. základ jako předmět zkoumání m.s. musí být podle Durkheima vymezen především ve své vnější formě. Tu tvoří zejm. velikost území, na němž společnost žije, to, jakými společnostmi je obklopena, poloha společnosti, tj. její periferní nebo centrální pozice na daném kontinentě, a tvar jejích hranic. Kromě toho do spol. základu patří obsah této vnější formy, tj. celková masa obyv., kterou je třeba studovat z hlediska její početnosti a hustoty. Dále uvnitř společnosti existují druhotná seskupení, jež rovněž mají hmotný základ. Jsou to vesnice, města, oblasti a provincie různého významu. Na nich je třeba zkoumat, jak velká jsou jimi obývaná místa, jaká je jejich vybavenost komunikacemi, jaké jsou jejich hranice apod. Konečně každá skupina jako celek nebo její složka využívají obývané území nebo jeho část ke svým cílům. Národy se obklopují opevněnými hranicemi, budují pro svou ochranu pevnosti a stavějí komunikace. Rozmístění ulic a náměstí, architektura domů a budov jsou jiné ve velkoměstě, v malém městě i na vesnici. Lidé mnoha způsoby spol. základ modifikují a takto vzniklé rozdíly mají podle Durkheima velký s-gický význam s ohledem na své příčiny i na účinky, jaké mohou vyvolat. Morfologické systémy jsou zákl. podmínkou funkcionálních či fyziologických spol. jevů. Jsou však ve společnosti méně početné než jevy fyziologické, a to proto, že životní projevy jsou různorodější a složitější než morfologické systémy. Durkheim nepovažoval celý spol. život za determinovaný morfologickými jevy. Jádrem spol. života jsou podle něho kolekt. představy (viz vědomí kolektivní). V pozdější době Durkheimův zájem o m.s. slábl. Tento pojem převzali a rozvíjeli jeho pokračovatelé, zejm. M. Halbwachs a M. Mauss. Další autoři, L. Fèbvre a G. Gurvitch, jej používali pro tu část s-gie, která se zabývá strukturálními stránkami společnosti. V jisté modifikaci se pojem m.s. vyskytuje rovněž v sociální geografii, demografii, ekologii a sociografii.

social morphology morphologie sociale soziale Morphologie morfologia sociale

Literatura: Durkheim, É.: (1895) Pravidla sociologické metody. Praha 1926; Szacki, J.: Historia mysli socjologicznej. Vol. 1. Warszawa 1981.

Jan Sedláček