Řád

řád – zpravidla se tímto slovem označuje relativně stabilní a úpný souhrn vzájemně provázaných zásad, pravidel, podle nichž se něco děje. Původně znamenal ř. totéž co pojem „řada“, resp. uspořádání, pořádek, organizace nějakého celku složeného z pevně spojených prvků. V tomto smyslu se pojem ř. prakticky používá dosud a překrývá se s pojmy organizace, systém či struktura. V určitých souvislostech, např. se spojením morální řád, je ovšem pojem ř. těmito pojmy nezastupitelný, zejm. ve variantě „boží řád“, což je v podstatě uspořádání světa dané bohem. Pojem ř. v sobě zahrnuje mnohé znaky dalších pojmů starší fil. tradice, jako jsou „kosmos“, „taxis“, „nomos“, „diké“ v řec. myšlení, nebo „ordo“ v antické i středověké filozofii, příp. pojem „teologie“. Ř. byl vždy považován za význ. soc. kategorii. V s-gii byl původně jednou ze zákl. kategorií: A. Comte vymezil zákl. úkol s-gie jako zkoumání ř., tj. uspořádání spol. vztahů, jejich pevné stavby či struktury, a jako zkoumání změn, které v rámci ř. probíhají, příp. vedou k vytvoření ř. jiného typu. Spol. teorie předpokládají existenci uspořádaných struktur, které jsou produktem jednání mnoha lidí, avšak nemusí být výsledkem vědomého lidského utváření, mohou být vytvářeny do značné míry spontánně. Spontánní ř. nesměřuje ke konkrétním účelům. Většina úvah o společenském řádu, resp. o sociálním řádu se ale zabývá uvědomělým uspořádáním na principu přikazování a poslušnosti nebo v hierarchické struktuře společnosti. Předpokládá se, že vůle nadřízených nebo nějaké nejvyšší autority určuje, co každý jednotlivec musí dělat. Termínem ř. se také označuje společenství lidí, kteří sledujíce určitý náb., mravní či jiný cíl se zavázali slibem, že budou svůj život řídit podle určitých pravidel (viz řád řeholní, rytířství).

order ordre Ordnung ordine

Literatura: Hayek, F. A. von: Právo, zákonodárství a svoboda. Praha 1991; Weber, M.: Wirtschaft und Gesellschaft. Tübingen 1972; viz též řád sociální.

Ivan Mucha