Sociologie architektury

sociologie architektury – nově se formující složka sociologie města, která zkoumá interakci mezi chováním a jednáním jednotlivců a soc. skupin na jedné straně a prostředím vytvářeném architekturou na straně druhé. V závislosti na pojetí pojmu architektura lze rozlišit užší a širší pojetí tohoto vztahu. Při širším pojetí architektury, které se neomezuje na rozměry, tvar a znakovou stránku vnitřních a vnějších částí jednotlivých budov, nýbrž zahrnuje vytváření vnitřních i vnějších prostorů, splývá téměř s.a. se s-gickou analýzou prostoru. S.a. zkoumá jednak působení znakové struktury jednotlivých objektů, působení jednotlivých objektů a budov jako celku a působení souborů objektů a prostorů mezi nimi na jednání, příp. na vnitřní stavy lidí, jednak zkoumá, jak jsou jednotlivé složky kultury a organizace globálních, nár. a místních společností vyjádřeny v estetickém ztvárnění objektů, zejm. budov, v uspořádání budov a ve vytváření soukromých a veř. prostorů. Působení architektury a architekturou vytvořeného prostředí na lidi je zprostředkováno vnímáním znaků a povahy prostorů a také interpretací vnímaných znaků a prostorů. V tomto smyslu je prostorová sémiotika nezbytnou součástí rozboru vztahu mezi prostředím a jednáním lidí a s.a. se bez ní neobejde. Velmi blízko tomuto sémiotickému pojetí je koncepce, která zdůrazňuje, že věci, a zejm. artefakty, tj. také architektura, jsou mj. „návody k použití“, návody k chování. Architektura a jí vytvářené prostory jsou také složkou určitých situací, jsou součástí soc. reality, vymezují a regulují chování lidí a ovlivňují vnitřní stav lidí. V této souvislosti je důležitý pojem synomorfie, tj. strukturální podobnosti mezi hmotným prostředím a soc. chováním probíhajícím v tomto prostředí. Barker prokázal, že v určitých druzích prostorů (kostel, divadlo, hřiště, škola) se různí lidé chovají podobně, čili dané prostory regulují chování a stavy lidí bez ohledu na jejich osobnostní znaky. I v tomto případě hlubší výklad synomorfií vychází ze sémiotické analýzy chápající architekturu jako soustavu kódů vyjadřujících obsahy jednotlivých kultur a současně funkci jednotlivých prostorů. Soc.-biol. interpretace vztahu mezi jednáním lidí a architekturou v širším pojetí je rozvíjena v rámci etologie prostorového chování člověka. Klíčovou složkou etologického výkladu je v tomto případě pojem bezpečí. V aplikaci na urbanismus přispěla etologická varianta výkladu vztahu „architektura-chování lidí“ tím, že doporučovala soustavné rozlišování prostorů na soukromé, polosoukromé, poloveř. a veř. Z dvojice možného pojetí interakce mezi architekturou a společností má ovšem aktivnější význam relace „společnost–architektura“. Strukturální, tvarové, prostorové i znakové stránky architektury jsou determinovány kulturami, hodnotami, technologiemi, ekon. a právními institucemi, strukturou rodin a typy převládajících soc. vztahů, typy soc. koheze. Architektura vyjadřuje strukturu i funkce společnosti a svým zpětným působením společnost zpevňuje. Vzhledem k dynamice moderních společností však dochází často k nesourodosti architektury a společnosti. Tato inkongruence je jedním z důležitých témat s.a. Půdorysy bytů, domů, ale i celých měst byly v historii do značné míry měněny procesem civilizování ve smyslu N. Eliasa. Rozhodující složkou tohoto procesu byl růst nároků na soukromí jednotlivců a malých skupin, který se postupně promítal do proměn v uspořádání místností. S.a. je v tomto ohledu velmi blízká sociologii bydlení. Jednostranný důraz na působení architektury na chování lidí vedl ke vzniku architektonického determinismu, podle kterého lze pomocí formování prostorů, pomocí použití různých výtvarných prvků, jako např. barev, světla a stínů, určovat chování lidí. Toto jednosměrné chápání relace mezi společností a architekturou je v současné době odmítáno a je nahrazeno interaktivním pojetím.

sociology of architecture sociologie de l'architecture Soziologie der Architektur sociologia dell' architettura

Literatura: Broadbent, G. – Bunt, R. – Llorens, T. eds.: Meaning and Behaviour in the Built Environment. Chichester 1980; Canter, D. – Stringer, P.: Environmental Interaction. New York 1975; Elias, N.: Die höfische Gesellschaft. Darmstadt, Neuwied 1969; King, A. D.: Buildings and Society. London 1980; Linde, H.: Sachdominanz in Sozialstrukturen. Tübingen 1972; Rapoport, A.: The Meaning of the Built Environment. London 1980; Strassoldo, R.: The Social Construction and Sociological Analysis of Space. In: Hamm, B. – Jalowiecki, B. eds.: The Social Nature of Space. Warsaw 1990.

Jiří Musil