Společnost občanská

společnost občanská – termín s více významy, které spolu hist. souvisí. Zákl. význam poukazuje k Aristotelově politické společnosti (koinónia politiké), označující společenství svobodných lidí (eleutheroi); obec (polis) je charakterizována jako vláda rovných mezi rovnými (Politika). V protikladu k novověku je ekon. zajištění svobodného občana jeho soukromou záležitostí a odehrává se v domácnosti, kde je svobodný občan „domácím pánem“ (oikodespotés), který vykonává vládu nad nesvobodnými (tj. otroky), nad ještě ne svobodnými (dětmi) a svobodnými s neúplnými právy (manželka). Co spojuje občany ve společnost (chápanou jako politické společenství) je nejen péče o to, aby si zajistili prostředky obživy, ale aby vedli „dobrý život“, tj. žili ctnostně a šťastně. M. T. Cicero přeložil Aristotelův výraz „politická společnost“ jako „societas civilis“ neboli s.o. a tento pojem se stal zákl. pojmem polit. a spol. teorií novověku. Pod vlivem této tradice novověké přirozenoprávní teorie nadále nerozlišují mezi státem a s.o. Doklady toho lze shledat u P. Melanchtona, F. Bacona, T. Hobbese, J. Locka, J. J. Rousseaua aj. U těchto myslitelů jsou výrazy „politická společnost“ a s.o. používány jako synonyma. Novověké teorie přirozeného práva přitom vycházejí z toho, že jedinec uspokojuje své potřeby díky dělbě práce a směně, tedy ve společenství s druhými, kteří stojí stranou polit. moci, avšak konstituci společnosti chápou jako polit. akt smlouvy. Rozlišení mezi „politickým stavem“ a „občanským stavem“ společnosti se poprvé objevila u Ch. L. Montesquieua (De l'esprit des lois). Z pojmu s.o. se odlučuje nepolit. „občanská“ oblast, jíž se v 17. a 18. st. postupně přikládala stále větší závažnost a měnil se i její význam. U A. Fergusona (An Essay of the History of Civil Society) znamená s.o. společnost civilizovanou.

Zákl. význam pojmu s.o. v novověku lze najít u G. W. F. Hegela, který pod vlivem emancipace „třetího stavu“ za občanských revolucí odlišuje stát jako polit. sféru společnosti od s.o., přičemž výrazem „občanský“ označuje soukromoprávní postavení občana – „bourgeois“ (Grundlinien der Philosophie des Rechts). S.o. je podle Hegela sférou „diference“ ekon. oblasti společnosti vůči státu. Ekon. oblast je sférou práce, jež je vedena soukromým zájmem a směřuje k uspokojení každodenních potřeb, je založena na „zájmu“ jedince a vázána na svobodu osobnosti a na vlastnictví, jež je ztělesněním svobodné vůle jedince. I dělník a intelektuál jsou vlastníky, a to vlastníky svých „tělesných a duchovních dovedností a možností činnosti“, které směňují za mzdu. Lidská práva jsou odvozena z této sféry, přičemž platí, že v s.o. má jedinec občanská práva „ne proto, že je žid, katolík, protestant, Němec, Ital atd., nýbrž proto, že je člověk“. Omezení s.o. na oblast ekon. podnikání vyvažuje Hegel pojetím státu, který stojí nad s.o. jako „pravé sjednocení“ a „zmravnění“. Je to dědictví Aristotelova pojetí „politické společnosti“. Aristotelem inspirovanou rehabilitaci pojmu s.o. provedla H. Arendtová. V jisté distanci vůči liberalistickému omezení státu na zajištění obživy lidí poukázala na to, že oblast veřejnosti, občanství i státu představuje mezilidskou sounáležitost pozvedající se nad pouhé zajištění života. S.o. tím opětovně získává některé rysy aristotelského pojetí mravnosti. Soudobá diskuze mezi liberalismem a komunitarismem se točí právě kolem otázky, zda polit. společenství se zakládá na mravní ideji dobra (komunitarismus) nebo na mravně neutrálních zásadách práva a spravedlnosti (přednost práva před dobrem je zásadou polit. liberalismu). I v těchto diskusích bývá ovšem s.o. nadále odlišována od státu a znamená sféru spontánního sdružování lidí. V Čechách toto chápání s.o. prosazuje V. Havel, v tomto duchu uvažuje P. Pithart i další autoři. Kritickou analýzu s.o. jako prostoru veřejnosti, jenž se otevírá mimo státní instituce i ekonomiku, provedl J. Habermas. Zdůraznil přitom roli masmédií a veř. mínění.

civil society société civile bürgerliche Gesellschaft società civile

Literatura: Arendt, H.: Vita activa oder vom tätigen Leben. 1971; Habermas, J.: Strukturwandel der Öffentlichkeit. Untersuchung zu einer Kategorie der bürgerlichen Gesellschaft. 1962; Riedel, M.: Der Begriff der „Bürgerlichen Gesellschaft“ und das Problem seines geschichtlichen Ursprungs. In: Zwischen Tradition und Revolution. 1969; Walzer, M.: Spheres of Justice. New York 1983.

Milan Sobotka
Milan Znoj