Synergetika: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
| Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Haken, H.'': Synergetics – An Introduction. Nonequilibrium Phase Transitions and Self – Organization in Physics, Chemistry and Biology. Berlin, Heidelberg, New York 1977; ''Krempaský, J.'' a kol.: Synergetika. Bratislava 1988; ''Prigogine, I.'': Ot suščestvujuščego k voznikajuščemu. Moskva 1985; ''Schenk, J.'': Samoorganizácia sociálnych systémov. Bratislava 1993. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Haken, H.'': Synergetics – An Introduction. Nonequilibrium Phase Transitions and Self – Organization in Physics, Chemistry and Biology. Berlin, Heidelberg, New York 1977; ''Krempaský, J.'' a kol.: Synergetika. Bratislava 1988; ''Prigogine, I.'': Ot suščestvujuščego k voznikajuščemu. Moskva 1985; ''Schenk, J.'': Samoorganizácia sociálnych systémov. Bratislava 1993. | ||
| − | + | ''[[:Kategorie:Aut: Schenk Juraj|Juraj Schenk]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Schenk Juraj]] | [[Kategorie:Aut: Schenk Juraj]] | ||
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]] | [[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] | ||
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:03
synergetika – (z řec. synergós = spolupůsobící, spolupracující) – termín, který zavedl H. Haken (1977) pro označení univerzální vědní disciplíny zkoumající tzv. kooperativní jevy a procesy. S. je všeobecně vědní přístup ke zkoumání procesů vzniku nových kvalit nebo struktur (časových, prostorových, časoprostorových) v systémech různého typu. Původně se konstituovala na půdě fyziky a chemie zevšeobecněním některých principů a metod nelineární nerovnovážné termodynamiky, fyzikální teorie fázových přechodů, teorie disipativních struktur, teorie autokatalytických reakcí, matem. teorie strukturní a funkcionální stability apod. V současnosti, když jsou známé mnohé její aplikace např. v biologii, medicíně, ekologii, ekonomii a s-gii (viz sociologie semikvantitativní), je jedním z výrazných projevů integračních trendů ve věd. poznání. Předmětem zkoumání s. jsou procesy kval. změn, resp. samoorganizace v systémech, které jsou multikomponentové, otevřené a nerovnovážné s nelineárními strukturními vztahy. Podle s. k samoorganizaci dochází v nerovnovážném stavu systému při působení vhodné vnější poruchy (fluktuace), což vyvolává nový typ koherentního chování prvků a subsystémů, jehož výsledkem je dokonalejší uspořádání systému. Dokonalejší uspořádání systému lze kvantitativně vyjádřit např. principem minimální produkce entropie. Procesy samoorganizace se v s. opisují na jevové (fenomenologické) úrovni, tj. na základě pozorovaných souvislostí a určení charakteristických parametrů, s využitím tzv. pohybových (volučních) rovnic; zpravidla jsou to soustavy nelineárních diferenciálních rovnic. V souvislosti s využitím s. ve věd. poznání existuje mnoho otevřených, nedořešených problémů.
synergetics synergie, synergétique Synergetik sinergetica
Literatura: Haken, H.: Synergetics – An Introduction. Nonequilibrium Phase Transitions and Self – Organization in Physics, Chemistry and Biology. Berlin, Heidelberg, New York 1977; Krempaský, J. a kol.: Synergetika. Bratislava 1988; Prigogine, I.: Ot suščestvujuščego k voznikajuščemu. Moskva 1985; Schenk, J.: Samoorganizácia sociálnych systémov. Bratislava 1993.