Sociologie singapurská

sociologie singapurská – až do poloviny 60. l. měla jen nevýzn. postavení. Několik zahraničních výzkumníků v 50. l. empir. zkoumalo čínské a malajské komunity, mezi nimi např. Maurice Freedman (později profesor soc. antropologie v Oxfordu). „Sociální studia“ byla zahrnuta v kursech jak na Nanyang University NU, tak na Singapurské univerzitě SU, které jsou přímými předchůdci dnešní National University of Singapore (NUD). Mezinár. uznávaný sociolog holandské školy Syed Hussein Alates uvedl s-gii na katedru malajských studií, kterou po mnoho let na SU a NUS vedl. Tyto aktivity ale nezaložily místní s-gickou tradici a nevytvořily skupinu domácích sociologů. S-gie jako samostatný obor se objevila až v r. 1965 utvořením oddělení na SU, k jehož činnosti a činnosti jeho pokračovatelů v přímé linii se většinou vztahují následující informace o s.s. Zakládajícím profesorem byl Murray Groves, austrálský soc. antropolog, který vštípil s.s. zájem o metodologickou exaktnost. Jeho následníkem od r. 1971 byl Hans-Dieter Evers, něm. sociolog, který studoval v USA, zrealizoval mnoho výzkumů v jihových. Asii a vůbec stimuloval empir. výzkum. Série The Working Papers, kterou založil v r. 1972, stále slouží jako důležitý zdroj výzk. informací a v poslední době i jako pramen s-gické teorie. Spolupráce s něm. s-gií pokračovala léta i formou hostujících profesorů (ti právě přispěli k rozšíření orientace katedry NUS o teor. otázky). V podstatě ale s.s. vznikala odvozeně od am. teoret. profilu, a to i navzdory lokální regionální orientaci empir. práce. Mezi r. 1965 a 1980 se věd. sbor oddělení s-gie na NUS skládal téměř výlučně ze sociologů am. školy a soc. antropologů brit. školy. Jak se katedra rozšiřovala, přibyli k nim i vědci ze Singapuru a dalších asijských zemí, kteří se vrátili ze zámořských studií, a menší počet Evropanů a Američanů, kteří už prováděli výzkum v jihových. Asii. Systém studia (i postgraduálního) však zůstal stejný. Dominantním trendem byla aplikace funkcionalistické analýzy na empir. materiál nashromážděný kvantitativními technikami. Druhým charakteristickým trendem bylo použití kvalitativních etnografických metod. Zpočátku se výzkum soustřeďoval na lokální záležitosti, na získání spolehlivých dat.

V průběhu 60. a 70. l. Singapur (který se stal nezávislou republikou v r. 1965) prodělával prudké soc., kult. a ekon. změny. Ve vládním programu soc. politiky sehrály určitou roli s-gické myšlenky díky členu vlády Goh Keng Swee (získal doktorát na London School of Economics v 50. l.). Kromě toho byl Singapur klasickou „pluralitní společností“ (smíšeného migrantského obyv. z Číny, Jižní Asie, Indonésie, Evropy) s dlouhou koloniální historií a s objevující se průmyslovou základnou. V důsledku toho byl zpočátku s-gický výzkum většinou motivován touhou srovnat nové životní podmínky se způsobem života ve starších vesnicích a městech. Zájem o vesnický život od té doby poklesl, ale s-gie městského života zůstává největším, i když poněkud experimentálním středem zájmu (např. proto, že v žádné jiné zemi nebydlí tak velká část populace ve státních bytech). Další velký zájem vzbuzují problémy etnické, lingvistické a soc. kulturní. Tyto studie jsou jsou založeny buď na rozsáhlých přehledech nár. profilů, nebo na menších etnografických výzkumech rozmanité singapurské populace. V 70. l. se začala věnovat pozornost také systému institucí. Někteří sociologové si uvědomili, že váha faktorů politických je často větší faktorů jen kulturních nebo strukturálních, což souvisí s polit. vývojem Singapuru. Do 80. l. vláda prováděla přímé intervence do vzdělávacího systému a masmédií, vytvářela státní bytový program, věnovala zvl. pozornost jazyku, náboženství, kultuře, rodinné politice a eugenice. Veř. diskuse se zabývala soc. skupinami a čínskou (malajskou) a indickou částí singapurské společnosti. To bylo i pole zkoumání sociologů v NUS a ISEAS (Institute of Southeast Asian Studies). Psali o etnicitě, etnických vztazích, sociolingvistice, demografii, soc. stratifikaci, o „gender“ problémech, rodině, náboženství, policii a lékařské sociologii. Nicméně zůstaly určité mezery: upadalo studium příbuzenských vztahů a výzkum průmyslového a vzdělávacího systému, na které pohlížely autority jako na příliš „citlivé“ pro empir. výzkum.

Po r. 1981 bylo v NUS na úplně nové bázi přijímáno více sociologů a soc. antropologů (v poměru 3:1) a byla rozšířena orientace katedry. Vedle metodologie durkheimovského typu se začaly vyvíjet další způsoby zobrazení povahy soc. vztahů a jejich důsledků, singapurští sociologové začali originálně přispívat k výzkumu. K vlivu funkcionalismu se přidal vliv myšlenek M. Webera, K. Marxe, A. Schütze, C. Lévi-Strausse, P. F. Bourdieua, M. Foucaulta, I. M. Wallersteina a dalších. Objevila se hist. s-gie jako nová důležitá oblast, s-gie státu, moderní kultury, materiální kultury, fenomenologických otázek. Sociologové a antropologové pokračovali individuálně ve výzkumu v Malajsii, Indonésii, Thajsku a Indii stejně jako v Singapuru (často v oblastech, které předtím vůbec nebyly zkoumány). Jejich publikace byly zpočátku víc oceňovány v zámoří než v Singapuru, ale zvýšená kooperace mezi Singapurem, Malajsií a Indonésií, která se rozvinula koncem 80. l., vedla k ocenění jejich práce i zde. Ačkoli se neobjevilo žádné skutečně „velké jméno“ ani vlastní „styl“, několik sociologů získalo dobrou mezinár. pověst v rámci svých specializací.

Akademická sociologie je soustředěna téměř výlučně na katedře sociologie NUS, ale s-gické kursy jsou organizovány také pro katedry soc. práce, malajských studií a japonských studií. Existuje široká škála tříletých kursů končících titulem „Bachelor of Social Science“. Pro ty, kteří se chtějí dále specializovat, je určen čtvrtý akademický rok. Nad kvalitou práce studentů 3. a 4. ročníku dohlíží každoročně nějaký význ. vědec za zahraničí, který je rovněž externím zkoušejícím (např. Edward A. Shils, John A. Barnes a Neil J. Smelser). Postgraduální kursy vedou k titulu „Master of Social Science“ a „Doctor of Philosophy“ (mezi examinátory je vždy aspoň 1 zahraniční vědec). V r. 1991 měla katedra 31 členů, do prvního ročníku se zapsalo kolem 500 studentů, v akademickém 4. ročníku jich bylo asi 25 (15 studentů s titulem Master a 3 s PhD). Dalším hlavním centrem singapurskké s-gické aktivity je zmíněný ISEAS (Institut jihovýchodních asijských studií), ustanovený singapurskou vládou v r. 1968. Jednotliví sociologové a soc. antropologové jsou zaměstnáni i na jiných místech Singapuru jako výzkumníci, např. v Úřadu pro bydlení a vývoj HDB (Housing and Development Board) na ministerstvu výchovy a vzdělání a také v obchodním sektoru.

Oddělení s-gie v NUS vydává periodikum The Southeast Asian Journal of Social Science, dvouročenku založenou v r. 1973. Department of Sociology Working Papers vydává příležitostné publikace (102 mezi r. 1972 a 1990). Oddělení historie na NUS publikuje Journal of Southeast Asian Studies, který pravidelně obsahuje články s-gického a soc. antropol. zaměření. ISEAS kromě svých rozsáhlých monografických výzk. publikací vydává s-gický žurnál SOJOURN u (Social issues in Southeast Asia), dvouročenku založenou v r. 1986. Department of Sociology Handbook vydávaný v Singapore každoročně poskytuje informace o konaných kursech, dizertačních pracích, udělených titulech a kompletní bibliografii publikací učitelského sboru.

sociology of Singapore sociologie de Singapour singapurische Soziologie sociologia singaporiana

Literatura: Chen, S. J.: Social Science Research in Singapore. Tokyo 1980; Chen, P. S. J.: Sociological Studies on Singapore Society. In.: Basant, K. – Kapur eds.: Singapore Studies: Surveys of the Humanities and Social Sciences. Singapore, 1986; Clammer, J.: Singapore. In: Yogesh Atal: Sociology and Social Anthropology in Asia and the Pacific. Delhi. 1985; Chan Kwok Bun – Ho Kong Chong: Explorations in Asian sociology. Working papers, 1990, č. 100.

Geoffrey Benjamin