Weyr František

Weyr František

25. dubna 1879 ve Vídni (Rakousko)
29. června 1951 v Brně

Střední školy absolvoval ve Vídni a Praze, kde také vystudoval práva (JUDr. 1904). Následně nastoupil do dolnorakouské státní správy. V roce 1908 se habilitoval na právnické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (viz Karlova univerzita v Praze) a přesídlil do Prahy, kde pracoval v zemské statistické kanceláři, resp. ve Státním úřadě statistickém, tedy v instituci která prováděla nejrozsáhlejší empirická sociologická šetření v meziválečném Československu (prezident 1920–29). V letech 1918–20 byl poslancem národního shromáždění, kde působil aktivně především v ústavním výboru, a v letech 1924–28 členem brněnského zastupitelstva. V roce 1921 začal přednášet na právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (dvakrát byl zvolen děkanem a jednou rektorem). Za nacistické okupace byl „pod dohledem“, po válce se vrátil na brněnskou právnickou fakultu, z níž byl v roce 1948 z politických důvodů propuštěn.

Mezi hlavní oblasti Weyrova vědeckého zájmu patřila právní filosofie, ústavní a správní právo, mezinárodní právo a politika a do jisté míry i statistika. Oblast filosofie práva byla Weyrovi především oblastí metodologickou, což neobnášelo nic menšího než pokus o zasazení právní vědy do systému věd. Na formování jeho názorů v této oblasti, které shrnuje pojmy „normativní theorie čili ryzí nauka právní“, měly vliv vzájemné diskuse s brněnskými kolegy Karlem Englišem, Jaroslavem Kallabem a vídeňským Hansem Kelsenem. Těžiště Weyrových metodologických úvah spočívá v rozpracování kantovského motivu dělení dvou forem poznání, jež jsou lidskému subjektu vrozeny a vytváří své odlišné předměty: „na jedné straně svět přírody, jejž poznáváme methodou kauzální, na druhé straně svět norem, tedy toho, co má býti“. Pro tuto oblast rozpracovává Weyr normativní teorii, v níž původním způsobem rozvíjí pojmy normy, hodnoty, platnosti, logického usuzování, hiererchie atp. Jedním z výsledků Weyrových metodologických úvah je i jeho spis O metodě sociologické (1927), který vyvolal v dobových sociologických kruzích kritickou debatu. Ještě masivnější diskusi vyvolala stejným metodologickým směrem zaměřená práce národohospodáře Karla Engliše Teleologie jako forma vědeckého poznání (1930).

Bibliografie: M. Večeřa: František Weyr (Universitas 2001: 247–277).

Knihy: Příspěvky k teorii nucených svazků (Knihovna Sborníku věd právních a státních, Praha 1908); Rahmengesetze, Studie aus dem Österr. Verfassungesrechte (Franz Deuticke, Wien – Liepzig 1913); Das Rechtsverhältnis zwischen geschiedenen Eltern und ihren kindern (F. Deuticke, Wien – Liepzig 1918; spoluautor K. Engliš); Patentní právo rakouské (Svět práce, Praha 1918); Řád volební v obcích RČS a novela k obecním zařízením (Barvič a Novotný, Brno 1919); Soudobý zápas o nové mazinárodní právo (A. Píša, Brno 1919); Ústava republiky Československé (Barvič a Novotný, Brno 1919); Řád volební do poslanecké sněmovny RČS (Barvič a Novotný, Brno 1920); Ústavní zákony RČS (Barvič a Novotný, Brno 1920); Základy filosofie právní: Nauka o poznáváním právnickém (A. Píša, Praha 1920); Soustava československého práva státního (Barvič a Novotný, Brno 1921); Československé právo správní, část obecná (Právník, Brno 1922); Zákony o právu domovském a státním občanství (Barvič a Novotný, Brno 1922); Řád volební v obcích RČS a zákon o stálých seznamech voličských (Barvič a Novotný, Brno 1913); Nadprůměrná inteligence jako hromadný zjev: Statistika vynikajících lidí (Knihovna Statistického věštníku, Praha 1924); O metodě sociologické (Barvič a Novotný, Brno 1927); Právní věda a věda o právu (Orbis, Praha – Brno 1935); Teorie práva (Orbis, Brno – Praha 1936); Úvod do studia právnického (normativní teorie) (Právník, Brno 1946; 2. vyd. 1994); Paměti I.-III. (Atlantis, Brno 1999–2004).

Studie: Základy filosofie práva (Česká mysl 1919); Německá věda a vlastenecká sociologie česká (Časopis pro právní a státní vědu 1920); Demokratické zařízení státní a inteligence (Naše doba 1923); Úkoly moderního státu (Moderní stát 1928); O tak zv. „celostátních zájmech“ (Moderní stát 1929); Ukázky ze soudobých kritik normativní teorie (Časopis pro právní a státní vědu 1929); Natur und Norm (Revue internationale de la théorie du droit 1931); Právní povaha statistických dotazníků s hlediska platného práva jazykového (Statistický věštník československý 1931); Ukázky ze soudobé kritiky normativní teorie (Časopis pro právní a státní vědu 1931); Rozdíl mezi pražskou a brněnskou školou (Časopis pro právní a státní vědu 1936); Pojem a podstata „vědecké školy“ (Časopis pro právní a státní vědu 1946); Sociologie et droit Slaves (Časopis pro právní a státní vědu 1947).

Literatura: Sborník prací k poctě 60. narozenin Františka Weyra (Praha 1939); M. Večeřa: František Weyr (Universitas, Brno 2001).

Dušan Janák

---

František Weyr je autorem některých publikací v Knižní bibliografii české sociologie.