Fatalismus kulturní

fatalismus kulturní – (z něm. fatal, to z lat. fatum = osud) – předpoklad existence nezávislého, autonomního, člověkem neřízeného a ve svých důsledcích fatálního vývoje kult. systémů. Jako originální teorii vývoje kultury rozpracoval koncepci f.k. v polovině 70. l. 20. st. am. antropolog L. A. White. Dehumanizace člověka a kultury v industriální společnosti přivedla Whitea k revizi jeho původního předpokladu, že zákl. funkcí kultury je zajišťovat lidskému druhu bezpečný a trvalý život. Dospěl k názoru, že v současném období jsou kult. systémy zcela indiferentní vůči lidským potřebám, resp. stále více ohrožují samotnou podstatu existence lidstva, což je způsobeno zejm. tím, že kultura jako autonomní vrstva reality a jev „sui generis“ se vyvíjí podle svých vlastních zákonů, bez ohledu na lidské zájmy. Podle Whitea se kult. systémy skládají z velkého množství relativně autonomních struktur kulturních vektorů, které jsou v neustálé interakci a v konkurenčním boji, jenž směřuje k uspokojování jejich vlastních zájmů. V evolučním procesu jsou méně adaptabilní vektory postupně nahrazovány vektory efektivnějšími (např. kamenné nástroje byly vystřídány nástroji bronzovými a železnými atd.), přičemž zdroj vývojové dynamiky tkví v potenciálu kult. systémů. F.k. spočívá v tom, že nové kult. objevy nevznikají pouze proto, že si to člověk přeje, ale především proto, že je možná jejich faktická realizace. Pesimistické konsekvence Whiteova f.k. mají velice blízko k s-gickým koncepcím, které upozorňují na riziko hypertrofie tech. civilizace a důsledky spjaté se ztrátou kontroly nad tech. potenciálem, kterým dnes lidstvo disponuje (viz např. J. R. Dorst, M. Petrusek aj.).

cultural fatalism fatalisme culturel Kulturfatalismus fatalismo culturale

Literatura: White, L. A.: The Concept of Cultural Systems, A Key Understanding Tribes and Nations. New York 1975.

Václav Soukup