Historismus

historismus – termín užívaný od poloviny 19. st. v hist. vědách v několika obsahově odlišných významech, jejichž společným základem je představa o neustálém vývoji, a tudíž trvalé proměnlivosti lidské skutečnosti. V tomto svém nejširším významu je h. jakožto výklad procesů a proměn chápán jako protiklad naturalismu, zkoumajícího stabilní a stálé struktury a jevy. H. je tedy: 1. univerzálním dějinným uvažováním, vedoucím ke genetickému pohledu a výkladu všech jevů dějin a kultury (vyhraněná aplikace tohoto přístupu na předvídání společenských procesů bývá v čes. jazykovém prostředí odlišena jako historicismus); 2. pojmenováním metafyziky dějin, a tedy filozofie dějin, resp. historiozofie; 3. osvětlujícím pohledem na minulost, v němž je před současným upřednostňováno minulé (potom má blízko k romantismu a tradicionalismu); 4. určitým překrytím s pojmy objektivismus a pozitivismus, a to v tom smyslu, že se jím rozumí pouze hist. výzkum opřený o důslednou hist. kritiku (je to pojetí pozitivistické etapy vývoje hist. vědy, pro niž je možné užít i pojmenování „klasický historismus“); 5. pojmem shodným s hist. relativismem, tj. s teorií neustálé proměnlivosti hodnot. Vedle těchto pěti významů se termín h. objevuje i ve výtvarném umění jako označení širšího slohového hnutí, které se vědomě vrací k výtvarným prvkům a formám dřívějších uměl. stylů, jež využívá a přetváří pro nové, soudobé potřeby.

historicism historisme, historicisme Historismus storicismo

Literatura: Jaeger, F. - Rüsen, J.: Geschichte des Historismus. München 1992; Marek, J.: O historismu a dějepisectví. Praha 1992; Meinecke, F.: Die Entstehung des Historismus I–II. München 1936; Rüsen, J.: Konfigurationen des Historismus. Frankfurt a.M. 1993; Scholtz, G.: Das Historismusproblem und die Geistenwissenschaften im 20. Jh. Archiv für Kulturgeschichte. 1989.

Zdeněk Beneš