Apetence: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Tinbergen, N.'': The Study of Instinct. London 1951. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Tinbergen, N.'': The Study of Instinct. London 1951. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]] | [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:01
apetence – (z lat. appetentia, resp. appetitio = touha) – úvodní složka (sekvence) alimentárního a sexuálního instinktivního chování (podle F. Dorsche, 1963, H. Heckhausena, 1980 aj., termín zavedl J. V. Craig v r. 1918). Pojem se používá zejm. v experimentální psychologii a v etologii ve spojení s popisem instinktivního chování (viz instinkt). V širším významu se apetenčním chováním rozumí chování cílově zaměřené, vyhledávací (pátrací), např. hledání potravy, sexuálního objektu apod., resp. činnost zaměřená na dosažení atraktivního objektu a zabývající se jím. V užším smyslu se termín a. používá ve vztahu k sexualitě (tzv. sexuální a.), kdy vyjadřuje obsah sexuálního chování živočichů. Opakem a. je averze či averzívní chování, což je odvratná reakce, vyhýbání se určitému objektu nebo činnosti. V etologii se zdůrazňuje endogenní, vrozená povaha a. (nejvíce v souvislosti se sexualitou a agresí); v psychologii motivace se připouští její modifikovatelnost zkušeností (učením).
appetence, appetency appétence Appetenz appetenza
Literatura: Tinbergen, N.: The Study of Instinct. London 1951.