Teorie pole

teorie pole – teorie životního prostoru jedince, kterou vytvořil v r. 1935 K. Lewin. Ve své tzv. topologické psychologii se nechal inspirovat gestaltismem, také však fyzikálním pojetím silového pole. V t.p. jde o 2 zákl. myšlenky: 1. způsob, jakým člověk vnímá určitý podnět, závisí na vnitřní a vnější situaci, v níž se člověk právě nachází (vliv gestaltismu); 2. člověk se pohybuje v určitém životním prostoru, který kromě něho obsahuje konečnou množinu přitažlivých a odpudivých podnětů (vliv konceptu fyzikálního pole). Klíčovým pojmem t.p. je pojem životního prostoru L, který zahrnuje osobu O a její prostředí P; aktuální chování jedince B je pak funkcí jeho životního prostoru a platí: B = f (P + O). Podle E. Rotha (1969) situace, kterou individuum prožívá a v níž jedná, je dynamické pole. V něm se jedinec pohybuje, jsa přitahován a odpuzován určitými podněty, vstupujícími do vztahu k jeho apetencím a averzím, tj. k jeho potřebám. Lewin to nazval „hodologickým prostorem“ a je proto označován za autora dynamicky koncipované hodologie. V tomto prostoru, který lze chápat jako skutečný „region“, pak působí psychol. pozitivní a negativní valence, které lze chápat jako vektory a bariéry. Rozhodující pro psychol. působení sociálního pole není jeho objektivní charakteristika, nýbrž jeho subjektivní fenomenologie, tj. jak je jedinec vnímá a interpretuje. Východiskem tohoto subjektivního pojetí pole je stav potřeb jedince, jeho motivace, v níž se vedle skutečných potřeb uplatňují též tzv. kvazi-potřeby, tj. v podstatě chtěné prostředky, umožňující dosažení konečného cíle (např. peníze, podpora či souhlas druhých osob apod.). Osobnost jedince je strukturována povrchově a vnitřně: bezprostřední kontakt s životním prostředím zajišťuje motoricko-percepční aparát a kognitivní funkce, jako je myšlení a postoje, vnitřní strukturu tvoří pohnutky vycházející z potřeb.

V soc. poli se tedy uskutečňuje intrapsych. a situační vliv a chování jedince plyne z interakce těchto endogenních a exogenních vlivů, které vlastně tvoří jednotu potřeb a incentiv, resp. averzívních podnětů situace a její interpretace. Příkladem může být hladovějící jedinec, který je přitahován pokrmy vystavenými ve výloze (vektory), ale v jejich dosažení mu brání nedostatek peněz (bariéra); vedle fyziologické potřeby jídla se tu uplatňuje i kvazi-potřeba peněz. O kvazi-potřebách, „duševních energiích“, „struktuře duše“ a jiných tématech tvořících obsah topologické psychologie psal Lewin již dříve, když byl pod bezprostředním vlivem gestaltismu (Vorsatz Wille und Bedürfnise, 1926). Snažil se o topologický popis psychol. situací (A. F. Neelová, 1969), ale ten nemá zvláštní praktický význam a sotva jej lze použít pro složitější situace. Proto tuto koncepci později A. Bavelas (1948) omezil na problém pozice v malé skupině a pokusil se o její matem. formalizaci. Lewinův hodologický prostor se podobá kognitivní mapě E. C. Tolmana (1932), který chápe chovající se organismus jako součást psychol. pole. Ačkoli jsou cílem chování jedince nějaké objekty (přibližování nebo vyhýbání se jim), je jeho skutečným psychol. cílem vždy dosažení nějakého stavu uspokojení (např. nasycení, úlevy z vyhnutí se ohrožení apod.). Mezi jedincem a objekty jeho životního prostoru vzniká v důsledku motivace a její redukce, uspokojení, určité napětí a rovnováha, kterou, jako vše, co se v poli děje a je dáno, nutno chápat jako psychol. jev. Síly v psychol. prostředí vyrůstající z interakce potřeb a incentiv (motivujících objektů a jejich vlastností) se mohou sčítat nebo odčítat jako vektory. Lewinovu teorii ocenil zejm. W. Köhler (1959). P. O. Wellhöfer (1977) připouští pouze, že jí byla upoutána pozornost na dynamiku sil v soc. poli, ale že byla experimentálně potvrzena jen na malých dětech (a ještě jen částečně), které mají málo strukturovaný životní prostor. Proto má podle něho celkově malý význam.

field theory théorie du champ Feldtheorie teoria del campo

Literatura: Lewin, K.: Principles of Topological Psychology. New York, London 1936.

Milan Nakonečný