Československý ústav zahraniční: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
Stanislav Brouček: „Vznik a poslání Československého ústavu zahraničního.“ Pp. 14–23 in ''Češi v cizině 4''. Ústav etnografie a folkloristiky ČSAV, Praha 1989. | Stanislav Brouček: „Vznik a poslání Československého ústavu zahraničního.“ Pp. 14–23 in ''Češi v cizině 4''. Ústav etnografie a folkloristiky ČSAV, Praha 1989. | ||
| − | + | ''[[:Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.|Zdeněk R. Nešpor]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]] | [[Kategorie:Aut: Nešpor Zdeněk R.]] | ||
[[Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce ]] | [[Kategorie:Státní a veřejné výzkumné instituce ]] | ||
[[Kategorie:SIZCSg]] | [[Kategorie:SIZCSg]] | ||
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:04
Československý ústav zahraniční (1928–1941)
Československý ústav zahraniční byl zřízen 20. prosince 1928 jako státní organizace za účelem evidence zahraničních krajanů a kulturní pomoci, po druhé světové válce se podílel i na organizaci reemigrace zahraničních Čechů a Slováků (hlavně z východní Evropy) do Československa. Pracovat začal od ledna 1929 v prostorách Legiobanky v Praze Na Poříčí. Navazoval přitom na činnost Ústavu pro hospodářské styky emigrační a kolonizační, který působil při Masarykově akademii práce od roku 1923 a usiloval především o hospodářské využití českých emigrantů, a na ministerskou komisi pro vystěhovalectví a kolonisaci, která byla v roce 1926 ustavena při ministerstvu sociální péče. Ani jedna z těchto organizací však nevyvíjela vědeckou činnost, zatímco Československý ústav tyto ambice měl, neměl však obvykle prostředky na jejich uspokojení. Jeho dlouholetým meziválečným předsedou byl místopředseda (a později prezident) Státního úřadu statistického Jan Auerhan, který se z titulu své práce i nad její rámec věnoval studiu československých menšin v zahraničí. Ústav vydával časopis Naše zahraničí. Zahraniční ústav byl zrušen v roce 1941, protože v rámci protektorátu jeho činnost ztratila smysl, obnoven byl v roce 1945 kvůli již zmiňované koordinaci reemigrací zahraničních krajanů. Po skončení této akce na počátku padesátých let činnost ústavu stagnovala, udržel se však až do roku 1988 v rámci resortu ministerstva zahraničí. Toto ministerstvo v poválečném období reálně převzalo kulturní a vzdělávací péči o zahraniční Čechy (a Slováky), jíž se prostřednictvím svých organizačních složek věnuje dodnes. V poválečném období každopádně již ani zahraniční ústav, ani ministerstvo netvořily organizační zázemí výzkumné činnosti, jež namnoze přešla do Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV a jeho nástupnických organizací (viz Etnologický ústav AV ČR).
Literatura:
Stanislav Brouček: „Vznik a poslání Československého ústavu zahraničního.“ Pp. 14–23 in Češi v cizině 4. Ústav etnografie a folkloristiky ČSAV, Praha 1989.