Komplexita: Porovnání verzí
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
|||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
</div> | </div> | ||
− | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Luhmann, N.'': Soziologische Aufklärung 2. Opladen 1975; ''Luhmann, N.'': Soziale Systeme. Frankfurt a.M. 1984; ''Wilke, H.'': Systemtheorie. Stuttgart 1982. | + | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Luhmann, N.'': Soziologische Aufklärung 2. Opladen 1975; ''Luhmann, N.'': Soziale Systeme. Frankfurt a. M. 1984; ''Wilke, H.'': Systemtheorie. Stuttgart 1982. |
''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br /> | ''[[:Kategorie:Aut: Mucha Ivan|Ivan Mucha]]''<br /> |
Aktuální verze z 1. 2. 2018, 16:50
komplexita – (z lat. complexus = spojení) – jednota rozmanitostí, též spojitost, celistvost, úplnost. Tento pojem se používá různým způsobem při analýze systémů v teorii systému. Vztahuje se však také k okolí systému, příp. spojuje daný systém s jeho okolím. K. je jeden ze zákl. pojmů Luhmannovy funkcionálně strukturální teorie. N. Luhmann vychází z toho, že vzájemný vztah všech elementů nemůže být uskutečněn ani v systému, ani v okolí, ani ve světě, takže každý systém je přinucen k selekci parciálních vzorců relací a v tomto smyslu k vytvoření kontingentní struktury. Pojem k. definuje na základě pojmů element (prvek) a relace (vztah). Při narůstajícím počtu prvků, ze kterých sestává systém nebo okolí (osvětí) systému, posléze dojde k určité hranici, za kterou již není možné uvést jednotlivé prvky do vzájemných vztahů. Za komplexní je považován celek vzájemně souvisejících prvků při imanentních omezeních kapacity těchto spojení. K. se nazývá také selekčním nátlakem. K. světa, jeho různých rovin a oblastí, vzniká a vyvíjí se teprve redukcí k. a selektivním podmíněním této redukce.
complexity complexité Komplexität complessità
Literatura: Luhmann, N.: Soziologische Aufklärung 2. Opladen 1975; Luhmann, N.: Soziale Systeme. Frankfurt a. M. 1984; Wilke, H.: Systemtheorie. Stuttgart 1982.