Nevolnictví

nevolnictví – termín, který se užívá většinou při popisu agrárního a soc. vývoje v části střední a vých. Evropy v novověku, a to ve 2 významech. 1. N. je úzkou osobní závislostí poddaných na vrchnostech, vyznačující se zejm. připoutáním k půdě a dále řadou omezení v oblasti osobní i majetkové (J. Válka). Toto vymezení odpovídá hist. právnímu pojmu něm. Leibeigenschaft a pozdějšímu významu „člověčenství“. Jeho znakem je nutnost souhlasu vrchnosti s odchodem poddaného z panství, se sňatky poddaných, s odchodem poddanských dětí do učení na řemeslo či na studie, poddanská povinnost čelední služby ve vrchnostenských dvorech (vztahovala se na děti poddaných v určitém věku), rozsáhlá vrchnostenská kontrola dispozičního práva poddaného s jeho statkem atd. Někteří místo o n. mluví v tomto smyslu o tělesném či dědičném poddanství (J. Pekař). 2. N. bývá vymezováno jako celý agrární hosp. a soc. systém, jehož znakem, mimo omezení poddanských práv, je převaha roboty v celkové sumě poddanských povinností (A. Míka), dále převaha vrchnostenského velkostatku v agrární produkci, omezování práva poddaného v držbě statku a zabírání poddanské půdy, přechod veřejněprávních pravomocí nad poddanými plně do rukou vrchností (A. Špiesz). Toto užívání pojmu se zahrnutím roboty jako znaku n. znemožňuje (na rozdíl od první definice) přesné odlišení n. od poddanství. Např. ve smyslu první definice lze v Čechách shledat zrod některých institucí n. již v 16. st. a jeho zrušení v r. 1781, kdežto ve smyslu druhé definice lze o n. mluvit od 2. poloviny 17. st. a velké roboty se na některých panstvích dochovaly až do r. 1848.

Moderní historiografie shledává příčiny vzniku n. ve střední a vých. Evropě v převaze moci stavů nad mocí „zeměpanskou“ (G. von Below) a dále ve vzniku vrchnostenského velkostatkářského hospodářství, které je vykládáno jako důsledek poklesu hodnoty poddanských platů (J. Pekař, F. Hrubý). Snaha vrchností využívat na velkostatku robotní práci bývá považována za jednu z příčin n. Velké roboty byly však zaváděny za různých okolností, např. v Polsku v 16. st. v souvislosti s možností vývozu obilí do záp. Evropy (J. Petráň), v Čechách teprve v souvislosti s poklesem počtu obyv. a agrární krizí od poloviny 17. st. (E. Maur). Termín n. se někdy užívá i pro označení postavení poddaných, zejm. v raném středověku. Takový postup je však zčásti matoucí, neboť pro toto období nelze vždy pramenně doložit stav, který by byl analogický s poměry popsanými v bodě 1 a 2, byť pro raný středověk v záp. Evropě lze předpokládat poněkud těsnější závislost poddaných na vrchnostech. Starší čes. dějepisectví užívá termín n. synonymicky s termínem otroctví (J. Šusta, J. Pekař), které dokládá pro čes. knížecí a duchovenský velkostatek v 10.–12. st.

serfdom servage Leibeigenschaft servitù della gleba

Literatura: Maur, E.: Genese a specifické rysy pozdněfeudálního velkostatku. Studia historica, 14, 1976; Pekař, J.: Kniha o Kosti II. Praha 1911; Petráň, J.: Středoevropské zemědělství a obchod v 16. a na počátku 17. století. Československý časopis historický, 19, 1971; Rieger, B.: Poměry poddanské a urbariální. Drobné spisy, I. Praha 1909; Špiesz, A.: Vývoj agrárnych pomerov v strednej a východnej Európe v novoveku a problém existencie druhého nevoľnictva na našom území. Historický časopis, 1967; Válka, J.: Druhé nevolnictví a původní akumulace v 16. st., Československý časopis historický, 6, 1958; viz též poddanství.

Jan Horský