Právo na život

právo na život – zcela zákl. lidské právo a zároveň jedno z nejdiskutovanějších lidských práv. Diskuse se soustřeďuje k zdánlivě okrajovým problémům, které jsou však pro definování p.n.ž. velmi důležité. 1. Trestem smrti se zabývá Rada Evropy, OSN a jiné mezinár. organizace. Doporučují jeho zrušení, aby se předešlo nezvratným justičním omylům, viníkovi byla poskytnuta možnost nápravy nebo pokání, soudci byli zbaveni odpovědnosti přesahující lidské možnosti. V jednotlivých státech (např. v některých státech USA) se však v poledních 15 letech prosazuje i opačná tendence k znovuzavádění trestu smrti z důvodu růstu kriminality, údajně odtrašujícího významu trestu smrti, možnosti páchání dalších zločinů nenapravitelnými zločinci, pokud zůstanou naživu, vysokých nákladů na věznění odsouzených na desítky let nebo na doživotí a konečně i nehumánnosti tak dlouhého věznění. 2. Dalším problémem je interrupce čili umělé ukončení těhotenství. Podle jejích odpůrců (např. hnutí za právo na život nebo katol. církev) je považována za vraždu zárodku, podle jejích zastánců (např. hnutí za svobodu volby) je zákaz interrupce omezením práva ženy disponovat svým tělem a rozhodovat o vlastním životě. Extrémním výrazem odpůrců interrupcí je požadavek zákazu antikoncepce a „nepřirozených“ sexuálních styků bránících vzniku života; extrémním výrazem zastánců „práva volby“ je požadavek uzákonit právo homosexuálů a lesbiček na uzavření sňatku mezi sebou a adopci dětí. 3. Rychle vzrůstá (úměrně růstu možností lékařké vědy) význam problému „rozsahu povinné péče“. Zastánci „absolutní“ povinné péče tvrdí, že je třeba udržovat při životě každého člověka, pokud to jen stav lékařké vědy a možnosti daného zařízení dovolí, bez ohledu na pravděpodobnost „vyléčení“, návratu do „normálního“ života a přání pacienta. Zastánci „přiměřené“ péče argumentují tím, že je zbytečné uměle udržovat pouhé fyziologické funkce orgasnimu, aniž by člověk mohl vést „plnohodnotný“ nebo jen „vědomý“ život (např. v případech trvalého bezvědomí), a že je nehumánní udržovat při životě člověka, pokud trvale trpí, nemá reálnou naději na zlepšení svého stavu a přeje si smrt. V této souvilosti se proti p.n.ž. staví právo na smrt a požaduje se uzákonění euthanasie (povolena je už např. v Nizozemsku). Vedle otázek vztahujících se k „objektu“ povinné péče se v polední době stále častěji a naléhavěji klade otázka globální hodnoty či ceny lidského života. Uvádí se, že udržení života jednoho smrtelně nemocného trpícího člověka s užitím všech dostupných protředků v bohatých zemích odčerpává prostředky, které by stačily k udržení života stovek, ne-li tisíců dětí postižených živelnými pohromami nebo trpících podvýživou v chudých zemích. Tyto diskuse ukazují nesamozřejmost lidských práv a zpochybňují jejich fil. založení v přirozeném právu.

right to life droit de vivre Recht auf Leben diritto alla vita

Ivan Savický