Sociologie v Brazílii: Porovnání verzí
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
|||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
</div> | </div> | ||
− | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Fernandes, F.'': A Sociologia no Brasil. Petropolis 1977; ''Ianni, O.'': Sociologia da Sociologia: O pensamento Sociologico Brasileiro. Sao Paulo 1989; ''Marcelo, Jacques Martins da Cunha Marinho'': A profissionalizacao da sociologia no Brasil. ''Revista | + | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Fernandes, F.'': A Sociologia no Brasil. Petropolis 1977; ''Ianni, O.'': Sociologia da Sociologia: O pensamento Sociologico Brasileiro. Sao Paulo 1989; ''Marcelo, Jacques Martins da Cunha Marinho'': A profissionalizacao da sociologia no Brasil. ''Revista de Ciencias Sociais'', ''30'', 1987, č. 2; ''Miceli, S.'': Historia das Ciencias Sociais no Brasil. Sv. 1. 1990. |
''[[:Kategorie:Aut: Lovell Peggy A.|Peggy A. Lovell]]'', | ''[[:Kategorie:Aut: Lovell Peggy A.|Peggy A. Lovell]]'', |
Aktuální verze z 5. 3. 2018, 15:25
sociologie v Brazílii – jako disciplína byla zavedena na brazilských univerzitách ve 30. l. 20. st. Otevřením Escola Livre de Sociologia e Politica (Svobodné školy sociologie a politiky) v r. 1933 a Universidad de Sao Paulo v r. 1934 byla poprvé institucionalizována. Základ s-gického studia byl ale položen již dříve mnoha jednotlivci z různých intelektuálních disciplín, mj. Gilbertem Freyrem, Oliveirem Vianem, Ninou Rodriguesem a Euclidesem da Cunhu, kteří se stali pionýry s.v B. Od sklonku 19. st. se hledal aktivní dialog se soc. vědci z Francie, Německa, Anglie, USA a dalších zemí, což se odrázilo v participaci zahraničních učenců na institucionalizaci s.v B., na založení kateder s-gie a všeobecné soc. vědy na brazilských univerzitách. Mezi zahraniční spolupracovníky patřili: Verena Martinez Alier, Roger Bastide, Georges Gurvitch, Marvin Harris, Bertram Hutchinson, Jacques Lambert, Claude Lévi-Strauss, Donald Pierson, T. Lynn Smith, Charles Wagley a Alain Touraine. K význ. brazilským sociologům patří zejm. L. A. da Costa Pinto, Thales de Azevedo, Maria Isaura Pereira de Queiroz, Theotonio dos Santos, Fernando Henrique Cardoso, Vilmar Faria, Florestan Schwartzman, Caio Prado jr. a Fabio Wanderley. Jednou z nejdramatičtějších událostí v historii s.v B. byla čistka univerzitního profesorského sboru za vojenské diktatury koncem 60. l. Přední sociologové včetně Florestana Fernandese, Fernanda Henrique Cardosy a Octavia Ianniho byli označeni jako „podvratní“ a byli nuceni nedobrovolně odejít do důchodu nebo do exilu. Od r. 1975 se všechny publikace ostře sledovaly pro kritické myšlenky (nejenom s-gické) a mnohé byly zakazány. Avšak s polit. „aberturou“ v 70. l. se mezi jinými vrátili exiloví sociologové, aby se zúčastnili procesu návratu své země k demokracii, příp. jej i vedli.
Octavio Ianni (1989), jeden z předních současných brazilských sociologů, uvádí 3 zákl. témata v s.v B. po r. 1945: 1. sociální změnu, krizi přechodu od agrárního k prům. kapitalismu; 2. reinterpretaci brazilské soc. historie; 3. buržoazní revoluci. Mnoho článků, esejů a monografií se v menší nebo větší míře vztahuje k těmto obecným problémům; na ně navazovala specif. témata: výrobní vztahy ve venkovských a městských oblastech za transformační krize, závislý vývoj a imperialismus, soc. změny při přechodu na prům. kapitalismus, třídní protiklady, reforma, revoluce, stát a společnost, soc. hnutí, otázky metodologie (zejm. v podobě polemik). Návrat demokracie do Brazílie, spojený s návratem exilových učenců koncem 70. a začátkem 80. l. znamenal intenzívní změny v brazilské společnosti, které se odrazily také v s-gickém výzkumu; ten i nadále zkoumá působení soc. změn, nově pak mobilitu pracujících, sousedské vztahy, „favelas“, primární komunity a změny v institucích jako katol. církev a polit. strany, a také v té nejdůležitější – ve státě. Obnovila se pozornost věnovaná tradičně urbanizaci, vývojovým teoriím, soc. původu, nerovnému regionálnímu vývoji, bídě na venkově, lidové kultuře a populační dynamice. Rostoucího významu nabývají studia životního prostředí, žen, Afro-Brazilčanů a městského zločinu.
Dynamická centra s-gického výzkumu, diskuse a výuky vznikla v městech, jako jsou Sao Paulo, Rio de Janeiro, Belo Horizonte, Brasília, Salvador, Recife, Belém a Porto Alegre. Hlavní univerzity a výzk. centra se s-gickým programem: Universidade de Sao Paulo, Universidade Federal de Minas Gerais, Unstituto Universittario de Pesquisas do Rio de Janeiro, Universidade de Brasilia, Universidade Federal do Rio Grande do Sul, Universidade Federal de Pernambuco, Centro Brasileiro de Analise e Planejamento, Universidade Estadual de Campinas, Fundacao Instituto Brasileiro de Geografia e Estatistica, Laboratorio Nacional de Computacao Cientifica, Centro Latino – Americano de Pesquisas em Ciencias sociais v Rio de Janeiru. Hlavní současné brazilské s-gické časopisy: Cadernos de Estudos Sociais, Ciencias Sociais Hoje, DADOS, Estudos Politicos e Sociais, Estudos Sociais, Lua Nova, Novos Estudos, Revista Brasileira de Ciencias Sociais, Revista de Ciencias Juridicas, Economicas e Sociais, Revista de Ciencias Sociais, Revista de Cultura e Politica, Revista de Economica Politica, Servico Social e Sociedade.
sociology in Brazil sociologie au Brésil brasilianische Soziologie sociologia in Brasile
Literatura: Fernandes, F.: A Sociologia no Brasil. Petropolis 1977; Ianni, O.: Sociologia da Sociologia: O pensamento Sociologico Brasileiro. Sao Paulo 1989; Marcelo, Jacques Martins da Cunha Marinho: A profissionalizacao da sociologia no Brasil. Revista de Ciencias Sociais, 30, 1987, č. 2; Miceli, S.: Historia das Ciencias Sociais no Brasil. Sv. 1. 1990.
Peggy A. Lovell,
na podkladech se podílely
i Miranda Ribeiro a Vieira Deus