Disonance kognitivní

disonance kognitivní – (z lat. disonantia, to z dissonare = nesouzvučet; z lat. cognitio = poznávání, znalost) – neshoda, inkonzistence mezi různými postoji a přesvědčeními téhož jedince nebo mezi jeho postojem a reálným chováním. Pojem d.k. zavedl v r. 1957 Leon Festinger pro označení situace, v níž si jedinec uvědomuje rozpornost mezi postoji, přesvědčením nebo souborem informací, kterými disponuje a které sdílí, a novými informacemi, jež k němu přicházejí a týkají se téže věci. D.k. vyvolává negativní emocionální stav, který jedince motivuje k tomu, aby jej odstranil nebo minimalizoval. Snaha odstranit d.k. je tím silnější, čím kognitivně rozpracovanější jsou postoje a přesvědčení, které se dostaly do konfliktu. Redukce d.k. může být důsledkem změny jednoho z přesvědčení či postojů nebo důsledkem takové reinterpretace nové informace, která má jedince utvrdit v názoru, že rozpor je pouze zdánlivý, protože informace, postoje a přesvědčení se vlastně týkají odlišných věcí. Motivující vliv d.k. se projevuje také při příjmu informací – jedinec se vyhýbá informacím, které nejsou v souladu s informacemi dosavadními, nebo nové informace ignoruje a naopak si pamatuje všechny ty informace, staré nebo nové, které potvrzují původní přesvědčení a postoj. D.k. se obvykle objevuje v situacích vynuceného soc. styku a v kontaktech s osobami podstatně odlišných názorů. Mechanismus redukce d.k. změnou postoje, získáváním stvrzujících informací a minimalizací významu kognitivního konfliktu je velmi důležitým soc. procesem jak na úrovni každodennosti, tak na úrovni polit. života, ekon. chování atd. Festingerova hypotéza byla prověřována řadou empir. výzkumů.

cognitive dissonance dissonance cognitive kognitive Disonanz dissonanza cognitiva

Literatura: Festinger, L.: A Theory of Cognitive Dissonance. Evanston, III. 1957.

Miloslav Petrusek