Sociologie skandinávská

sociologie skandinávská – zahrnuje sociologii finskou, sociologii švédskou, sociologii norskou, sociologii dánskou a sociologii na Islandu. I když vývoj s-gie neprobíhal v jednotlivých skandinávských zemích zcela identicky, měl a má mnoho společných rysů a vzájemných souvislostí, daných zejm. geogr. polohou jmenovaných zemí, jejich relativní izolovaností od zbytku Evropy a společným hist. vývojem. S.s. má silnou empir. tradici, chybí jí však výrazná teor.-spekulativní orientace. Již v r. 1741 publikoval dánský historik a filolog J. P. Anchersen srovnávací statist. deskripci soc. a ekon. stavu v různých zemích. Statistika obyv. ve Finsku a ve Švédsku je jedna z nejstarších na světě. Ve Švédsku byl založen první „censovní úřad“ na světě. Na přelomu 19. a 20. st. začali ekonomové a historikové psát soc., ekon. a polit. studie, které měly svým obsahem blízko k s-gii (např. Fin A. Warén napsal práci o nájemcích zemědělské půdy, E. Kuusi o sezónní nezaměstnanosti, J. Forsman vysvětloval, proč se na finském venkově rozšířil socialismus). Vývoj s.s. byl zpočátku ovlivněn brit. soc. antropologií a něm. hist. školou polit. ekonomie, zejm. jejím hlavním reprezentantem G. Schmollerem. V Dánsku se v prvních desetiletích 20. st. etnologicky a s-gicky studovala arktická populace na dánském Greenlandu, ale i v Sev. Americe. Knuck Rasmunssen založil mezinár. síť pro studium Eskymáků. K. Birket-Smith je považován za zakladatele etnologie obyv. Arktiky a Eskymáků. Jeho práce byla pod názvem Geschichte der Kultur eine allgemeine Ethnologie publikována v r. 1946 v Německu.

Jako samostatná vědní disciplína byla s-gie rozvíjena nejdříve ve Finsku. Výraznou postavou se stal E. Westermarck, který byl již r. 1890 jmenován docentem na univerzitě v Helsinkách a v rámci filozofie morálky přednášel i s-gii. Později byl také profesorem na London School of Economics (1907–1930). Spolu se svými kolegy a žáky na finských univerzitách se zaměřil na studium vývoje soc. institucí. Známá jsou jeho díla The History of Human Marriage (1891) a The Origin and Development of Moral Ideals (2 svazky z l. 1906–1908). Období před 1. svět. válkou bylo ve Finsku bohatší na antropol. a s-gické studie než období meziválečné. Ale finští etnologové (kromě Westermarcka, R. Karstena a G. Landtmana) pokračovali v této době ve svých výzkumech v Maroku, v Jižní Africe a na Nové Guinei. Ve 20. a 30. l. dominoval na skandinávských univerzitách logický pozitivismus, který ovlivnil další vývoj s-gie v této oblasti, mj. i požadavkem nehodnotící a nezávislé vědy.

Profesoři s-gie byli sice jmenováni již v r. 1926 v Turku, jeden na švédské Abo Academy a druhý na finské univerzitě, o rok později další v Helskinkách, ale až po 2. svět. válce se ve většině skandinávských zemí s-gie stala samostatnou institucionalizovanou akademickou disciplínou. Finské s-gie se orientovala na soudobou industriální společnost. V Helsinkách vznikla samostatná katedra s-gie jmenováním profesora V. Verkka, známého výzkumy kriminality (1937, 1986). V r. 1940 byla založena Westermarck Society (finská s-gická společnost), kde se od r. 1947 vydávají zajímavé monografie Transactions of the Westermarck Society, z nichž některé získaly mezinárí ohlas – např. svazek Cleveages, Ideologies and Party Systems. Contributions to Comaparative Political Sociology (Turku, 1964), v němž jsou obsaženy příspěvky od S. Rokkana, S. M. Lipseta, S. N. Eisenstadta, J. J. Wiatra, J. Linze, M. Abramse aj. V r. 1958 byla ve Finsku vydána první původní učebnice s-gie Sosiologia (E. Allardt, Y. Littunen), která o 4 roky později vyšla i ve Švédsku. Zákl. učebnici metodologie napsal počátkem 60. l. A. Eskola. Časopis Sosiologia vychází ve finštině a švédštině od r. 1962. Finskou specialitu představují výzkumy alkoholismu, které jsou prováděny od r. 1950, kdy byl založen výzk. ústav spadající pod Finnish State Alcohol Monopoly (viz např. Kettil Bruun, 1959, 1973, 1985 a Klaus Mäkelä, 1981).

Dánská s-gie se začala rozvíjet zejm. od r. 1938, kdy byl na univerzitě v Aarhus jmenován profesorem něm. sociolog Th. Geiger. O rok později napsal první dánskou učebnici s-gie. Geigerovi bylo v r. 1955 věnováno první číslo nově vzniklého skandinávského s-gického časopisu Acta Sociologica. Vydavatelem časopisu byl Institute of Organization and Industrial Sociology na Copenhagen School of Business Administration, který byl založen r. 1954 a který vedl Geigerův žák Torben Agersnap, věnující se s-gii organizace, industriální s-gii, s-gii vzdělání a s-gii práva (1960, 1963, 1966). Institut vydával rovněž časopis Nyt fra samfundsvidenskaberne (News from the Social Sciences). V r. 1950 byl jmenován další profesor s-gie na univerzitě v Kodani. Byl to Nor K. Svalastoga, který prováděl v té době zejm. výzkumy soc. stratifikace a mobility (1959, 1963). V Kodani byl rovněž založen Institute of Sociology, kde je od r. 1956 vydáván časopis Sociologiske meddelelser. Teprve ale od r. 1958 se na dánských univerzitách stává s-gie samostatnou vědní disciplínou, po jejímž absolvování je možné obdržet hodnost M.A. V 60. l. vznikly v Dánsku nové instituce, např. Danish National Institute of Social Research (řízený H. Friisem), jehož úkolem bylo koordinovat s-gické výzkumy. V polovině 60. l. ožila dánská tradice etnos-gie a kult. analýzy. R. 1966 byl založen Institute for Cultural Sociology na univerzitě v Kodani. Jeho prvním ředitelem byl Verner Goldschmidt, který se orientoval převážně na s-gii práva a problematiku právního chování na Greenlandu, zabýval se též problematikou soc. změny, soc. kontroly a kult. konfliktu (1962, 1964). Tato orientace přežívala i v 70. a 80. l. (Jesper Due a Jorgen S. Madsen, 1983). V 80. l. byla sice s-gie v Dánsku vyučována na několika univerzitách, neměla ale žádné profesory. Katedry s-gie na univerzitě v Kodani zanikly. V oboru začala převládat marx. orientace. Začátkem 90. l. se objevují plány na obnovu výuky s-gie, jež by byla méně ideologicky zaměřená.

I v Norsku sahají kořeny s-gie do 19. st. Eilert Sundt publikoval již r. 1850 studii o nejnižší vrstvě zemědělské populace. Později odbržel státní podporu pro výzkumy norských mravů a zvyků, chudoby a životních podmínek obyv. V meziválečném období přednášel s-gii na technice v Trondheimu profesor dánského původu K. Wiedt-Knudsen a na právech v Oslo M. Thagaard. První katedra s-gie byla založena v témže městě až r. 1948 a o dva roky později vznikl v Oslu i Instituttet for Sosiologi a Instituttet for Samfunnforskning (Institut pro soc. výzkum), financovaný předními podnikateli. V 60. l. pak vznikly Instituttet for Sosiologi a Sosialantropologisk Institutt na univerzitě v Bergenu, Instituttet for Statsvitenskap (Institut polit. věd) v Oslo, Instituttet for Kriminologi, a Instituttet for Rettssosiologi (s-gie práva) a v r. 1966 International Peace Research Institute, jehož prvním ředitelem byl Johan V. Galtung. Institut pro zahraniční politiku Norsk Instituttet for Utenrikspolitikk, založený r. 1960 v Oslo, je financován vládou, jež má za úkol mj. sponzorovat s-gické výzkumy. Od r. 1960 vychází v Norsku univerzitní časopis zaměřený na soc. výzkum Tidsskrift for Samfunnsforskning. Profesní organizací norských sociologů je Norsk Sosiologforening. Vydává od r. 1966 bulletin Kontakt. Norská s-gie je považována za „nejzajímavější“ ze s.s.

Počátky s-gie ve Švédsku sahají až do r. 1903, kdy byl v Göteborgu jmenován profesorem ekonomie a s-gie Fredrik Steffen. V l. 1907–1913 A. Gustav Sundbärg vedl v r. 1913 výzkum zaměřený na tehdejší nejožehavější soc. problém švédské společnosti – emigraci. Stejně jako v ostatních skandinávských zemích s-gie nebyla v té době samostatnou vědní disciplínou. Od 30. l. byla přednášena v rámci filozofie morálky. V r. 1947 v Uppsale a o rok později v Lundu vznikly první katedry s-gie. Prvním poválečným švédským profesorem s-gie byl T. T. Segerstedt. S-gické časopisy začaly ve Švédsku vycházet až v 60. l.: Sociologisk Forskning, Svenska Dagbladet, Social Science Information, Häften för kritiska studier (je orientován více společenskovědně).

Nejpozději se ujímá s-gie na Islandu. Její výuka jako samostatného vědního oboru se zde datuje až od r. 1970. Mezi problémy patřilo např. to, že v domácím jazyce neexistovaly ekvivalenty některých odborných s-gických výrazů. Islandská s-gie se formovala zejm. pod brit. vlivem. V současné době islandští sociologové kooperují se svými skandinávskými kolegy.

Po druhé světové válce mnozí skandinávští sociologové studovali v USA a s.s. byla pod přímým vlivem am. s-gie. Do konce 60. l. v ní převládala empir. orientace, byly prováděny převážně kvant. výzkumy soc. nerovností, soc. mobility (Švéd G. Carlsson, 1958), soc. konfliktů (Finové E. Allard a Y. Littunen, 1964, Eskola 1970), vzdělávacího systému, pracovních podmínek, pracovních skupin (Nor S. Lysgaard, 1961), soc. deviace, zejm. alkoholismu a problémů s ním spojených, výzkumy kriminality, byla rozvíjena soc. epidemiologie. Problematice soc. norem a soc. kontroly se věnovali Švéd Tothny T. Segerstedt (1948, 1958), který mj. ovlivnil s-gii na uppsalské univerzitě, a U. Himmestrand (1960). Obrat jak v teoret., tak metodol. zaměření nastal ke konci 60. l. pod bezprostředním vlivem studentské revolty. Rozdíly mezi s-giemi v jednotlivých skandinávských zemích byly po r. 1968 prakticky smazány. Skandinávskou s-gii 70. l. lze charakterizovat jako antipozitivisticky, antifunkcionalisticky, antikvantitativně, silně marx. a polit. orientovanou. S-gie se v této době začala více zaměřovat na teorii, soc. filozofii. S díly předních evrop. sociologů P. F. Bourdieua, J. Habermase, A. Giddense aj. se sociologové začali seznamovat přímo, nikoli prostřednictvím am. s-gických děl, jak tomu bylo v minulosti. Ke konci 70. l. začala polevovat levicová orientace (např. se to projevilo u J. Israele v r. 1968 a mezinár. známého marxisty Görana Therborna v r. 1974) a s-gie se začala stále více diverzifikovat. Během 80. l. vzrostl mezi mladší generací zájem o fr. strukturalismus, semiotiku a lingvistickou analýzu (zejm. o M. Foucalta, J. Derridu, J. Baudrillarda). Přispělo to k pokusům o redefinování úkolů a předmětu s-gie (Martensen, 1986, Margareta Bertilsson, 1990). Vznikl zájem o teorii směny (Nor G. Hernes), zesílil přístup sociálně psychol. (Švéd Johan Asplund, 1983) a přístup statist.-analytický, rozvíjen byl i přístup hermenutický a humanistický (viz např. eseje Nora D. Osterberga, 1986, 1988). Za vynikajícího soudobého skandinávského teoretika je kromě Osterberga považován i Nor J. Elster (který je i uznávaným metodologem). V centru pozornosti s.s. v 70. a 80. l. bylo zkoumání forem soc. nerovností – rodových, třídních, skup., pozornost byla věnována polit., ekon., vzdělanostním a soc. zdrojům těchto nerovností. Např. panelové výzkumy skupin s nízkým příjmem prováděla ve Švédsku instituce SOFI (Swedish Institute for Social Research) v l. 1974, 1981 a 1991 (R. Erikson a R. Aberg, 1987), probíhaly také výzkumy soc. stratifikace a soc. mobility, které zde mají delší tradici (G. Carlsson, 1958, K. Svalastoga, 1959, 1965, E. Allardt 1965, Gudmund Hernes a Knud Knudsen, 1976, Natalie R. Ramsoy, 1977, Matti Alestalo, 1986, Erikson, 1987, Knud Knudsen, 1988, J. Vogel, 1988).

Zhruba od 30. l. probíhaly ve skandinávských zemích diskuse týkající se polit. modelu skandinávského sociálního státu. S-gové přispěli k jeho rozpracování později než ekonomové, s-gické výzkumy na toto téma se datují až od konce 60. l. Srovnávací výzkum v této oblasti byl uskutečněn v Dánsku, Finsku a Norsku v l. 1972 a 1974 (E. Allardt, 1975). Tato výzkumná tradice byla popsána v publikaci The Scandinavian Model: Welfare States and Welfare Research, kterou editovali R. Erikson, Erik Jorgen Hansen, Stein Ringen a Hannu Uusitalo. Spíše než individ. „blahobytu“, byla v 80. l. věnována pozornost institucionální základně a institucionálnímu uspořádání soc. státu a soc. politiky a objevila se výrazná snaha a tendence kombinovat strukturální a institucionální přístup (Gösta Esping-Andersen, 1980, Matti Alestalo, 1987). Kritiku soudobého výzkumu v této oblasti provedel Göran Therborn v r. 1987.

V 80. l. a 90. l. se objevuje zájem o s-gii vědy (Finka V. Stolte-Heiskanen, 1984, též Erkki Kaukonen) a obecně vzrůstá zájem o vědní politiku. Kromě toho vznikají komunitní studie (Švéd Rune Aberg v r. 1990 navázal na dříve provedené výzkumy T. Segersteda a G. A. Lundquista (1952, 1955)). Polit. s-gii reprezentují práce S. Rokkana (1967, 1970, 1978), E. Allardta (1965 a 1970), S. Rokkana (1970, 1978), W. Korpiho (1983, 1989), G. Therborna (1986), Alapurka (1988). Pod vedením G. Hernese proběhl v 70. l. výzkum moci v Norsku. Švéd E. Dahlström se jako jeden z prvních začal zabývat životní situací žen (1968). Tato bádání sílí rovněž od 80. l. Ale již v r. 1970 Norka Harriet Holter analyzovala roli sexu, vliv sexu na výkon zaměstnání, na polit. chování, vzdělání apod. Helga Hernes a Kari Wearness (1982) se zabývaly životní úrovní žen a jejich životními drahami. Finka Elina Haavio-Mannila (1971) spolu s Dánkou Drude Dalherupovou editovaly práci týkající se podílu žen na moci, jejich účasti v politice (1985). Důležitými oblastmi v 80. l. byly s-gie literatury (Karl-Erik Rosengren, 1983), masmédií, s-gie jazyka (E. Allardt, 1981), s-gie zdraví a medicíny, s-gie práce a jako nová se objevila orientace na s-gické zkoumání problémů životního prostředí ve Skandinávii.

Skandinávští sociologové spolu úzce spolupracují. Každý druhý rok se zde pořádá Nordic Sociological Congress, každoročně v létě probíhá Scandinavian Summer University. Od r. 1955 vychází společný čtvrtletník Acta Sociologica, specif. tím, že je vydáván vždy po dobu tří let v jedné ze skandinávských zemí (v l. 1991–1993 na univerzitě ve Stockholmu, předtím na univerzitě v Copenhagenu). Skandinávská s-gická společnost (Scandinavian Sociological Association) měla začátkem 90. l. kolem 2 tisíc členů. Kromě toho má každá země vlastní profesní organizaci sociologů (v Dánsku je v ní sdruženo přibližně 350 sociologů, na Islandu 30, ve Finsku 600, v Norsku 450 a ve Švédsku 475) a vydává vlastní s-gický časopis: ve Finsku vychází od r. 1963 Sosiologia, v Norsku od r. 1960 Tidskrift for samfunnsforskning, ve Švédsku od r. 1964 Sociologisk forskning. Dokladem spolupráce skandinávských sociologů jsou společné projekty. V 60. l. to byl např. projekt výzkum soc. struktury ve Skandinávii, který vedl Edmund Dahlström, Project Metropolit – longitudinální výzkum stratifikace ve skandinávských metropolích. Formou společných komparativních výzkumů probíhá i spolupráce v oblasti výzkumu soc. státu.

Scandinavian sociology sociologie scandinave skandinavische Soziologie sociologia scandinava

Literatura: Allardt, E.: Scandinavian Sociology. International Journal of Sociology, 1973–1974, III, s. 9–49; Allardt, E.: Swedish Sociology. International Journal of Sociology, 1973–1974, III, s. 50–71; Forsman, M.: Bibliography of Finnish Sociology 1980–1984. Transaction of the Westermarck Society, 1989, vol. 21; Friis, H.: Sociology in Denmark. In: Contemporary Sociology in Western Europe and in America. Roma 1967; Vogt, E. D.: Sociology in Norway. Contemporary Sociology in Western Europe and in America. Roma 1967; Handbook of Contemporary Developments in World Sociology. London 1975.

Hana Maříková