Pragmatika jazyková

pragmatika jazyková – (z řec. pragmatikos = zběhlý v jednání) – jedna ze složek sémiotiky, zabývající se vztahy mezi znaky a lidmi, kteří je vytvářejí a užívají, tzn. vysílají je a přijímají v jazykové komunikaci. P.j. přispívá zejm. k formulaci doporučení, jaké druhy jazykových prostředků má užít vysílatel sdělení, aby příjemce reagoval v souladu s jeho přáním. Úvahy tohoto druhu ale nelze dělat bez analýzy soc. situace daného typu komunikace, a to soc. situace v užším smyslu, zahrnující vlivy bezprostředního soc. okolí na účastníky komunikačního aktu, i v širším smyslu místní i dobové soc. atmosféry. Kromě toho je ovšem třeba studovat psychiku zúčastněných osob. Proto p.j. využívá výsledky výzkumů sociolingvistiky a psycholingvistiky i s-gie. Pragmatickým cílům mohou také sloužit výzkumy v oblasti jazykové kultury, resp. kultivace jazyka podmíněné péčí o účinnost výpovědí. Výsledky p.j. mohou naopak být předmětem s-gického studia i z hlediska dosažené soc. efektivnosti, resp. zhodnocení kulturního kapitálu vloženého do jazykové komunikace. Zároveň může s-gie využít pragmatická jazyková doporučení k účinné formulaci dotazů ve své běžné empir. praxi, v dotazníkovém šetření nebo při interview. Kořeny p.j. jsou ovšem fil., vycházejí z prací Ch. W. Morrise (1938) a zejm. H. P. Grice (1967). Oba se soustředili především na odlišení pragmatiky a sémantiky.

linguistic pragmatics linguistique pragmatique sprachliche Pragmatik pragmatica linguistica

Literatura: Levinson, S.: Pragmatics. Cambridge 1983; viz též semiotika.

Růžena Buchtelová
Alena Vodáková