Psychologie transpersonální: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Grof, S.'': Dobrodružství sebeobjevování. Praha 1992; ''Grof, St.'': Za hranice mozku. Praha 1993; ''Tart, Ch. T.'': Transpersonal psychologies. New York 1975. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Grof, S.'': Dobrodružství sebeobjevování. Praha 1992; ''Grof, St.'': Za hranice mozku. Praha 1993; ''Tart, Ch. T.'': Transpersonal psychologies. New York 1975. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Nakonečný Milan|Milan Nakonečný]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | [[Kategorie:Aut: Nakonečný Milan]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]] | [[Kategorie:Terminologie/osobnost a psychika]] | ||
[[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]] | [[Kategorie:Příbuzné společenskovědní oblasti a disciplíny a jejich základní směry]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:03
psychologie transpersonální – (z lat. trans = přes; personalis = osobní) – vyvinula se jako „čtvrtá cesta“ v psychologii koncem 60. l. z humanistické psychologie a bývá označována za revoluci v psychologii, protože je svou tematikou, metodologií, koncepty a terminologií podstatně odlišná od paradigmat současné empir. psychologie. Jako hnutí vznikla p.t. v USA, kde od začátku r. 1969 vychází též Journal of Transpersonal Psychology, který toto hnutí reprezentuje. Název byl zvolen r. 1968 a prosadil se proti jiným označováním, zejm. „spirituální“ nebo „esoterní“ psychologie. K předním představitelům p.t. patří zejm. Ch. T. Tart, S. Grof, K. Wilber. Mezi zakladateli hnutí byl i význ. představitel humanistické psychologie A. H. Maslow. P.t. se rozvíjela v úzké souvislosti s hnutím New Age a zejm. s novými směry v teorii kvantové fyziky (F. Capra, D. J. Bohm), které byly reakcí na krizi newtonovského mechanicistického a karteziánského dualistického pojetí světa. Bezprostřední vliv měly na vznik a vývoj p.t. tzv. esoterní psychologie, zejm. buddhismus, zen-buddhismus, taoismus, súfismus, ale i křesťanská mystika a okultismus, v nichž byla obsažena doktrína o různých úrovních nadvědomí. V tomto smyslu je p.t. definována pojmem rozšířené vědomí, jímž se rozumí různé druhy vědomí, které nejsou vázány na empir. chápaný subjekt, prostor a čas a které jsou úhrnně označovány jako „transcendence ega“. Podle Grofa (1970) se tu jedná o rozšíření zkušenosti uvnitř vztažného rámce objektivní zkušenosti (transcendování ega v mezilidských vztazích, jasnozření, telepatie, „mimotělové zážitky“ atd.) a o rozšíření zkušenosti za vztažný rámec objektivní skutečnosti (medijní zážitky, zážitky s aktivací tzv. čaker, tj. „energeticko-spirituálních center lidského těla“, archetypické zážitky, „kosmické vědomí“ atd.). Tart (1975) zdůrazňuje, že empir. psychologie (jíž říká „ortodoxní“), založená na řadě sporných postulátů (jako např., že vědomí je funkcí mozku), zanedbala studium duchovního života člověka a úkolem p.t. je nyní právě systematické studium široce pojatého duchovního života člověka. P.t. se ostře ohrazuje proti námitkám, že druhy rozšířeného vědomí jsou jen deviace v činnosti mozku, resp. patologické stavy vědomí. Za jedinou skutečnost nemůže být považováno jen to, co je vnímáno známými smyslu a registrováno fyzikálními přístroji.
transpersonal psychology psychologie transpersonnelle transpersonale Psychologie psicologia transpersonale
Literatura: Grof, S.: Dobrodružství sebeobjevování. Praha 1992; Grof, St.: Za hranice mozku. Praha 1993; Tart, Ch. T.: Transpersonal psychologies. New York 1975.