Sociologie dopravy

sociologie dopravy – obor, který se zabývá jednak vztahy mezi dopravou a společností, jednak soc. otázkami a problémy dopravy. Doprava je spol. potřebou, ale i faktorem ovlivňujícím vývoj společnosti. Spol. potřeba dopravy vyplývá z postupně rostoucího prostorového rozsahu lidských aktivit a potřeby přemísťování mezi místy, kde se tyto aktivity realizují. Souvisí s vývojem osídlení a způsobem života. Doprava má prokazatelný vliv na integraci společnosti i na zvyšování rozsahu vzájemných kontaktů mezi jednotlivými společnostmi, skupinami i jedinci. Přemísťování se týká člověka (osobní doprava) i věcí a zvířat (nákladní doprava). S.d. se zaměřuje více na osobní dopravu, i když i v souvislosti s nákladní dopravou vznikají soc. problémy a otázky. Osobní doprava slouží zejm. bydlení, práci, vzdělávání, obstarávání služeb, nákupů, zájmovým činnostem, rekreaci. Kryje individ. potřeby i potřeby institucí. Pro současný rozvoj společnosti je příznačný růst objemu osobní přepravy vyjadřovaný ukazatelem hybnosti obyvatelstva, tj. počtem osobových kilometrů ujetých za určitou časovou jednotku. Nároky na osobní dopravu jsou uplatňovány jednak z hlediska kvant. (počet osob, přepravní vzdálenost), jednak z hlediska kval. (rychlost, hustota, dostupnost, bezpečnost, kultura cestování, výše jízdného). Osobní doprava je uskutečňována jako veřejná, závodová nebo soukromá. Veř. doprava je převážně hromadná, soukromá doprava je individ. Poměr mezi veř. a soukromou dopravou (při zpravidla menším rozsahu závodové dopravy) je vedle tech. a ekon. faktorů ovlivněn i soc. faktory. Do rozvoje automobilismu, který je převládajícím druhem individ. osobní dopravy, se promítá životní úroveň, životní způsob jednotlivých společností a jejích členů a zároveň se uplatňují i momenty prestižní. Po určitém ústupu veř. hromadné dopravy v konkurenci se soukromou dopravou se v posledních desítiletích projevuje tendence k její renesanci, protože má příznivější parametry z hlediska ekologického a výhodnější postavení z hlediska provozního. Ve veř. dopravě spolu soutěží jednotlivé druhy doprav: železniční, silniční, letecká a vodní, z nichž každá v různé míře splňuje uvedená kvalitativní hlediska. Jejich význam pro společnost a pro uspokojování jejích přepravních potřeb je dán jejich dosavadním vývojem, rozsahem a úrovní poskytovaných služeb.

Soc. otázky a problémy dopravy se týkají života a práce zaměstnanců dopravních organizací. Jsou obdobné jako soc. otázky, které řeší sociologie průmyslu, promítá se do nich problematika sociologie práce, sociologie povolání a sociologie podniku. Specif. problémy vyplývají z velkého územního rozsahu působnosti dopravních organizací, ze zvl. charakteru práce, jejího časového režimu, ze styku pracovníků dopravy s veřejností. Na tyto podmínky se váže i status a prestiž povolání v dopravě. Rozdíly lze studovat i s ohledem na druh dopravy a na průvodní činnosti. S.d. se zabývá nejen org. a manažerskými aspekty, ale i vztahy mezi pracovníky dopravy, jejich problémy v rámci dopravních organizací i v širším kontextu. Dosud se plně nezformovala jako samostatná oborová s-gie. V čes. zemích se s-gickým výzkumem dopravy zabývá dlouhá léta Výzkumný ústav dopravní v Praze, Ústřední dopravní institut v Praze a Ústav silniční a městské dopravy v Praze.

sociology of transport sociologie du transport Soziologie des Verkehrs, Verkehrssoziologie sociologia dei trasporti

Literatura: Mleziva, E.: Sociologie a doprava. Doprava, 1967, č. 2.

Emil Mleziva