Technologie: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Benson, I.'': New Technology and Industrial Change. London 1983; ''Espinas, A.'': Les origines de la technologie. Paris; ''Singer, Ch.'': A History of Technology. Oxford 1957. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Benson, I.'': New Technology and Industrial Change. London 1983; ''Espinas, A.'': Les origines de la technologie. Paris; ''Singer, Ch.'': A History of Technology. Oxford 1957. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Efmertová Marcela|Marcela Efmertová]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Efmertová Marcela]] | [[Kategorie:Aut: Efmertová Marcela]] | ||
[[Kategorie:Terminologie/práce, technika, organizace a management]] | [[Kategorie:Terminologie/práce, technika, organizace a management]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:03
technologie – pojem chápaný trojím způsobem: 1. jako proces, souhrn postupů, metod a způsobů získávání, zpracování nebo přepracování surovin, materiálů, polotovarů nebo dílů v různých odvětvích průmyslu (popisují se jednotlivé operace tohoto procesu a připravují se instrukce k jejich provádění); 2. jako vědní disciplína, která zkoumá jednotlivé typy výr. procesů a jejich zákonitosti s cílem jejich zdokonalení a zefektivnění; 3. jako typ sociálních vztahů či forma civilizace, ve kterých je převedena řada kult.-integrativních úloh na svébytný pohyb techniky, na logos technika – technologie (v této souvislosti se hovoří o technologické civilizaci). V původním a v čes. prostředí běžném smyslu se pojmem t. rozumí aplikace techniky a praktických zkušeností ve výrobních postupech (pojmy t. a technika se však překrývají). T. v tomto smyslu se uplatňuje při zpracování surovin, materiálů a polotovarů, přičemž využívá pracovní sílu a um člověka. Měřítkem úrovně t., resp. „technologičnosti“ výrobku je pracnost (složitost) jeho zpracování podle stávajících, zavedených postupů. T. se obvykle člení na: 1. mechanickou (postupy, při nichž se mění vnější forma nebo umístění zpracovávaných látek beze změny jejich chemické podstaty, např. soustružení, tkaní, doprava); 2. chemickou (postup měnící chemickou podstatu látky, např. výroba léčiv, hnojiv); 3. všeobecnou (zahrnující oba předcházející postupy a objevující se např. v textilnictví, potravinářství, hutnictví); 4. speciální předmětovou (např. u paliv, jednotlivých řemesel, biotechnologie apod.). Koncem 19. st. začal mít termín t. i význam „vědy o technice“. Tato věda byla původně omezena na studium mechanických postupů při přeměně přírody (A. V. Espinas), později byla zprostředkujícím článkem mezi průmyslem a vědními disciplínami přinášejícím tech. poznatky. Na zač. 20. st. se začalo zkoumat působení vědy, techniky a (nebo) t. na společnost (É. Durkheim, E. Fromm, A. L. Huxley, G. H. Marcel, E. Mayo, F. P. G. Le Play, G. P. Friedmann, J. Fourastié, W. F. Orbunn a další). V návaznosti na koncepce F. W. Taylora, H. Forda týkající se organizace pracovních činností a funkčnosti řízení vznikaly ve 20. l. 20. st. tzv. technologické teorie. Pro pozdější dobu je charakteristické zkoumání soc. okolností a důsledků rozvoje t. V současné době se t. jako téma objevuje v prognostických a ekologických studiích. (Viz také společnost technetronní, společnost riziková.)
technology technologie Technologie tecnologia
Literatura: Benson, I.: New Technology and Industrial Change. London 1983; Espinas, A.: Les origines de la technologie. Paris; Singer, Ch.: A History of Technology. Oxford 1957.