Axiomatizace: Porovnání verzí
(import na produkční server) |
m (finalizován tvar zápisu autorů hesel) |
||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
<span class="section_title">Literatura:</span> ''Essler, W. K.'': Wissenschaftstheorie I., II. Freiburg, München 1970; ''Church, A.'': Introduction to Mathematical Logic. Princeton, N.J. 1956. | <span class="section_title">Literatura:</span> ''Essler, W. K.'': Wissenschaftstheorie I., II. Freiburg, München 1970; ''Church, A.'': Introduction to Mathematical Logic. Princeton, N.J. 1956. | ||
− | + | ''[[:Kategorie:Aut: Čechák Vladimír|Vladimír Čechák]]''<br /> | |
[[Kategorie:Aut: Čechák Vladimír]] | [[Kategorie:Aut: Čechák Vladimír]] | ||
[[Kategorie:Metodologie/obecná metodologie a logika]] | [[Kategorie:Metodologie/obecná metodologie a logika]] | ||
[[Kategorie:VSgS]] | [[Kategorie:VSgS]] |
Aktuální verze z 11. 12. 2017, 17:01
axiomatizace – (z řec. axióma, od axiós = uznávám za platné) – název procesu odvozený od termínu axiom, což je tvrzení, které se nedokazuje, je bezesporné (viz bezespornost). A. spočívá v tom, že zadáme určitý (konečný) počet zákl. (nedefinovaných) pojmů a axiómů či postulátů a rovněž určitá pravidla (obyčejně logická a zvláštní pravidla dané disciplíny), podle nichž pak vyvozujeme další tvrzení teorémy. Velmi efektivní metodou je a. zejm. v exaktních vědách. Nejstarší známou a. je a. elementární geometrie podaná v Euklidových Elementech (asi 300 př. n. l.). I v novověké vědě se a. uplatňovala především v matematice (např. G. Peanova a. aritmetiky přirozených čísel), ale s určitým omezením i v jiných oblastech, např. v biologii (J. Woodger: Axiomatic Method in Biology, 1938). V oblasti s-gie a spol. věd vůbec je využití a. značně omezené vzhledem k tomu, že zcela bezesporná tvrzení i tvrzení z nich odvozená mívají triviální charakter.
axiomatization axiomatisation Axiomatisierung assiomatizzazione
Literatura: Essler, W. K.: Wissenschaftstheorie I., II. Freiburg, München 1970; Church, A.: Introduction to Mathematical Logic. Princeton, N.J. 1956.