Schoenbaum Emil

Schoenbaum Emil

10. června 1882 v Benešově
16. listopadu 1967 v Mexico City (Mexiko)

Vystudoval matematiku na filosofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity (PhDr. 1905; viz Karlova univerzita v Praze), kde se pod vlivem Karla Petra věnoval zejména teorii čísel. V roce 1906 odešel do Göttingen studovat pojistnou matematiku. Na žádost T. G. Masaryka se začal zabývat sociálním pojištěním a v letech 1906–39 byl zaměstnancem Všeobecného pensijního ústavu. Roku 1919 se habilitoval na filosofické fakultě UK a v roce 1923 byl jmenován řádným profesorem pojistné matematiky a matematické statistiky na nově zřízené přírodovědecké fakultě UK, kde byl v letech 1932–33 též děkanem. V meziválečném období byl členem Státní rady statistické a Sociálního ústavu ČSR (1935–39 předseda), členem Královské české společnosti nauk a řady dalších vědeckých organizací a společenských spolků. Roku 1939 odešel do exilu ve Spojených státech, odkud během války spolupracoval jako odborný poradce s československou exilovou vládou. Vypracoval návrh poválečné reorganizace československého sociálního pojištění (1944) a současně se podílel na reformách pojistných systémů v řadě zemí Latinské Ameriky (Bolívie, Ekvádor, Chile, Kostarika, Mexiko, Paraguay). V období 1945–48 se vrátil do Československa a nadále působil na přírodovědecké fakultě. Znovu emigroval po únoru 1948, stal se pracovníkem Mezinárodního ústavu sociálního pojištění v Mexiku.

Schoenbaum se zabýval matematickou teorií důchodových a pojišťovacích systémů i jejím teoretickým ukotvením (Volterrovy integrální rovnice), jeho řešení se mezi světovými válkami označovalo jako „česká pojistně-matematická škola“. Byl autorem výpočtů k zákonu o sociálním pojištění (1924) a řady zahraničních pojistně-matematických systémů (např. v Řecku 1932). Roku 1930 se podílel na založení časopisu Aktuarské vědy. Sociálně pojišťovací zákony, které spolu s dalšími inicioval a zpracovával, se týkaly pracovní doby, závodních rad, minimální mzdy, kolektivních (tarifních) smluv, pracovního soudnictví ad. Nejvýznamnějším byl zákon o sociálním pojištění (1924), jehož prostřednictvím se Československo ve druhé polovině dvacátých let stalo příkladem pro řadu dalších evropských zemí. Schoenbaum poprvé v evropských dějinách sjednotil soustavy nemocenského, zdravotního a důchodového pojištění dělníků. Některé spisy podepisoval také variantou příjmení Schönbaum.

Knihy: Použití Volterrových integrálních rovnic v matematické statistice (ČAVU, Praha 1917); O jisté integrodifferenciální rovnici (ČAVU, Praha 1920); Finanční a organisační základy sociálního pojištění (Masarykova sociologická společnost, Praha 1925; 2. vyd. 1927); Sociální pojištění novinářů (Duch novin, Praha 1929); Světová hospodářská krise a nezaměstnanost (Sociální ústav, Praha 1932; spoluautor); Současný stav sociálního pojištění v Československu (Sociální ústav, Praha 1934); Aktuální problémy staršího a invalidního pojištění (ÚS nemocenských pojišťoven, Praha 1936); Návrh na reformu sociálního pojištění v ČSR (Čechoslovák, Londýn 1945; také anglicky a španělsky).

Studie: Z vystěhovalecké statistiky (Naše doba 1910); Náhradní ústavy pensijního pojištění (Sociální revue 1920); Dr. Winter a sociální pojištění (Sociální revue 1926); Pracovní trh a pokles porodů (Naše doba 1930); Nezaměstnanost mladých a starých (Sociální revue 1935).

Literatura: Igor Tomeš: Obory sociální politiky (Portál, Praha 2011).

Jiří Večerník